výhrady, které slýcháváme

Láska, odpovědnost, důvěra. Lidé potřebují žít v respektovaném svazku. Chtějí se brát z lásky a žít tak, jak jim velí jejich přirozenost. Bez povolení, bez škemrání, bez neustálého obhajování toho, co je pro většinu přirozené. Měli bychom mít možnost žít bez pověr a předsudků. Nežijeme v době Josefa II., ke svému konání nepotřebujeme povolení vrchnosti a ženich už nemusí před svatbou nabídnout za nevěstu stádo ovcí nebo prasat... Manželství už dávno není „rodinným kšeftem“. Manželství je územím lásky a partnerství. Bez rozdílu. A to je fér.

K čemu je vlastně dobrá svatba?
Čeho je svatba „zárukou“? Proč se lidé berou? Odpověď je, i přes všechny možné složitosti života, jednoduchá. Dva lidé chtějí žít spolu. Společně se radovat, společně řešit problémy, společně vychovávat děti, nebo jen – prostě – žít ve svazku, který je běžný. Svatba žádné „záruky“ nedává, je přirozeným vyústěním vztahu dvou lidí – mladých, starých, rozvedených, plodných i neplodných. Dopřejme tedy svatbu i lesbám a gayům – mladým, starým, rozvedeným, plodným i neplodným. V ničem se od ostatních lidí neodlišují. Přejí si žít společně a nekličkovat životem. Chtějí svatbu. Umožnit jim ji je fér.

Diskutujme. Tvořme!
Diskuze a polemiky o příčinách, důvodech a podstatě manželství se již desítky let vedou bez ohledu na státní hranice, protože instituce manželství je reálným prokázáním přirozené chuti a potřeby žít v páru.
Svatby mezi gayi a lesbami podporuje podle posledně provedených průzkumů 67 % dotazované dospělé populace v ČR.
Mít možnost se provdat nebo oženit je fér.

Chtějí se lesby a gayové registrovat, nebo brát?
Podle provedeného výzkumu (červenec 2016) dalo 79 % dotazovaných gayů a leseb jasně najevo, že přirozeným vyústěním jejich lásky je svatba – nikoliv registrace. Mít svatbu jako „všichni ostatní“ je fér.

Potřebují děti mužský a ženský vzor?
Samozřejmě! Táta může naučit děti vařit a máma jezdit na kole. Děda společně s vnukem uplete pomlázku a babička s vnučkou upletou zimní šálu. Díky takovým a dalším skutečnostem dostává dítě vzory chování. Vzory, které formují jeho osobnost. Vzorem by ale měl být za každých okolností především láskyplný vztah těch, kteří „formují“. A je jedno, jestli jde o vztah hetero- nebo homosexuální. Lesby a gayové dokáží stejně jako ostatní lidé rozlišovat a vědí, co je pro výchovu dětí podstatné – láska ve vší její rozmanitosti stejně jako mužské a ženské vzory ve všech přirozených životních situacích. Buďme fér a dopřejme dětem otce třeba v zástěrách a mámy ve fotbalových dresech.

Mohou mít gayové a lesby děti? Mají je!
Milují stejně jako ostatní, nejsou neplodní a děti si přejí stejně jako jiní zamilovaní. A někteří gayové a lesby děti vychovávají (vlastní z předchozích vztahů, z umělého oplodnění nebo děti žijící v nově vytvářených rodinách). Dobrého rodiče pohlaví nedělá. Dobrého rodiče dělá láska, zájem, péče a chuť být vzorem. A to je fér!

Privilegia? Ne! Stejné možnosti jako ostatní.
Zabezpečit rodinu není privilegium. Jde o snahu žít život v souladu se sebou samým a v sounáležitosti se svým okolím. Respektující a respektovaný. To je fér.

Co budou chtít příště? Uzákonit polyandrii?
Srovnávejme porovnatelné a možné! Změnit stávající právní úpravu z „registrace“ na „svatbu“ v LGBT komunitě je lidské a v Evropě v roce 2017 navíc stále běžnější. Nepřejeme si nic jiného než to, co je obvyklé. Argumentovat možnými následnými nároky na život v polygamii nebo polyandrii je zástupné až nelogické. Naším společným cílem je spokojený život dvou milujících se lidí. Spokojený život v manželství. Argumentovat logicky a lidsky v diskuzi na toto téma je fér.

Chtít lepší život? Ano, je to lidské!
Všichni jsme stále mohli sedět v jeskyních, olizovat mamutí kly a udržovat oheň. Ženy se mohly spokojit s možností studovat a všeobecné volební právo jim mohlo být ukradené. Černoši by nežili v domech, ale v okovech na plantážích a holky by nemohly řídit tramvaje. Můžeme se buď spokojit s dosaženým a ustrnout, nebo si před sebe po dosaženém postavit cíle nové. Cíle reálné. Společnost se vyvíjí a lidé touží po tom, co je běžné. Argumentovat tedy proti svatbám gayů a leseb tím, že od většinové společnosti získali „právo na registraci“, je přízemní. Podporovat svým chováním a rozhodnutím to, co je přirozené, je lidské a fér. Fér je mít běžnou svatbu bez ohledu na sexuální orientaci.