Robert Vano: Registrace mi připadá ponižující

Jediné, co si kdy registroval, byla televize, a nechápe, proč by duhové rodiny neměly mít stejná práva jako ostatní. I proto se fotograf Robert Vano zapojil do kampaně Jsme fér a vytvořil pro ni exkluzivní fotosérii o LGBT rodinách. Přečtěte si, co o ní řekl deníku Blesk.

Proč jste se rozhodl zapojit do kampaně?

Vždy když je někde nějaká nerovnoprávnost, tak mě to štve, a když můžu pomoct, tak pomůžu. Pro mě jsou důležité hlavně děti LGBT párů, které nemají stejná práva jako ostatní.

Tým kampaně Jsme fér mě oslovil, jestli bych do projektu šel, a já ho rád podpořil. Nic jiného než fotit ani neumím! Můj děda říkával, že když máte to štěstí, že se uživíte tím, co vás baví, máte pak třetinu vrátit zpátky. Jako zahradník, který musí třetinu vrátit do země, aby měl úrodu. Takže tahle výstava je můj způsob, kterým „vracím“ za to, že můžu dělat to, co mám rád.

Bylo náročné objevit třináct rodin, které by sdílely své příběhy? Neostýchaly se?

Rodiny jsem neoslovoval já, ale přímo lidé, kteří stojí za kampaní Jsme fér. Samozřejmě narazili i na rodiny, hlavně z vesnice, které na výstavě být nechtěli. Ale s těmi, co nakonec chtěly, to bylo super. Od začátku jsem říkal, že by bylo lepší mít protagonisty a protagonistky z celé země – aby byli ze všech krajů, nejen z Prahy, – a to se povedlo.

Co vám tahle fotografická zkušenost dala?

Hlavně jejich story! Jsou to úžasné příběhy a je na nich vidět, jak je důležité mít rodinu. Když vlčice v Římě mohla vychovat Romula a Rema, tak jsem si jistý, že i dvě holky nebo dva kluci zvládnou vychovat dítě. (smích) Jenže u nás se důležité věci neřeší a to mě štve. Místo toho se v televizi baví o tom, kdy se zase postaví nový kus dálnice.

Měl jste vy sám někdy chuť vzít si svého partnera? 

Takový pocit mám možná až teď, po sedmdesátce, jenže nikoho nemám. Přemýšlím, co bude, až odejdu… Jinak mám americké občanství, takže kdybych chtěl, můžu si někoho vzít během minuty v Las Vegas.

Registrace je super, ale jediné, co jsem si kdy registroval, byla televize. A připadá mi ponižující, že u registrovaného partnerství nejsou stejná práva jako u manželství. Přitom myslím, že je to na dobré cestě, že to musí přijít. Jsem optimista. Na Coca-Colu jsme čekali sto let, na Marlboro taky. Vím, že manželství přijde, že ho nová generace ponese. A chovám naději, že to bude brzo.

S výstavou Jedna láska, jedno manželství budeme až do Vánoc putovat po českých regionech. Najděte si v seznamu akcí, kdy dorazíme k vám!

vystava_praha_01.jpg

vystava_praha_02.jpg

vystava_praha_03.jpg

vystava_praha_04.jpg

Foto z pražské vernisáže výstavy: Johana Němečková