10. 11. 2023
Jsme fér

Ústavní právnička: Ústavní definice manželství jako svazku muže a ženy není prospěšná

Prof. JUDr. Helena Hofmannová Ph.D., vedoucí Centra pro konstitucionalismus a lidská práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, se kriticky vyjádřila k předloženému návrh změny Listiny základních práv a svobod, který by do ústavního pořádku České republiky zavedl definici manželství pouze jako svazku muže a ženy. Podle profesorky Hofmannové by taková změna byla v rozporu s účelem a smyslem Listiny, která má garantovat práva a svobody občanů, nikoli je omezovat.

Email

WhatsApp

Tweet

Profesorka Hofmannová upozorňuje i na řadu dalších ústavně-právních problémů a otázek, které s ní souvisejí.

Prof. JUDr. Helena Hofmannová Ph.D., kritizuje návrh novely zejména z následujících důvodů:

• Může způsobit nerozvážné změny a oslabit stabilitu ústavního systému.
• Je v rozporu s účelem a smyslem Listiny, která má garantovat práva a svobody občanů, nikoli je omezovat.
• Zavedla by do ústavního zákona nerovné zacházení na základě vztahové orientace bez dostatečného odůvodnění.
• Reprodukční funkce manželství je jedna z jeho funkcí, ale nikoli bezpodmínečná. Ústavní novela a zejména její důvodová zpráva toto opomíjí a odůvodňují nutnost novely právě funkcí reprodukční. Tím ale vytváří rozpor nejen s úpravou manželství v občanském zákoníku, ale i se sociální realitou.
• Odchyluje se od západního konstitucionalistického trendu, který směřuje k poskytnutí širšího ústavního a zákonného rámce postavení LGBT lidí, párů a rodin s dětmi.

Profesorka Hofmannová předkládá silné argumenty, které svědčí proti přijetí této novely. Celé znění stanoviska si můžete přečíst níže na této stránce nebo stáhnout na tomto odkazu.

Stanovisko prof. JUDr. Heleny Hofmannové Ph.D., vedoucí Centra pro konstitucionalismus a lidská práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, k návrhu skupiny poslanců na vydání ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. a ústavního zákona č. 295/2021 Sb

(sněmovní tisk č. 276)

Dne 27. července 2022 byl Poslanecké sněmovně předložen návrh skupiny poslanců na změnu Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina”). Ten navrhuje úpravu čl. 32 odst. 1 Listiny tak, že se do věty první tohoto článku nově vkládá také ochrana manželství jako svazku muže a ženy. Předložená novela Listiny představuje zásadní krok v širším kontextu společenských a politických diskuzí týkajících se postavení LGBT+ osob a přináší též celou řadu ústavně-právních problémů a otázek.   

Je dnes již téměř notorietou, že odborná právní obec se obecně staví k jakýmkoli změnám v českém ústavním pořádku rezervovaně. Tento přístup je bezesporu klíčový pro odolnost ústavního systému v dlouhodobém časovém horizontu a je vhodné jej zdůraznit i ve vztahu k problematice ústavní definice manželství, neboť v základních právních předpisech zakotvujících nejpodstatnější prvky ústavního systému je žádoucí stabilita.^[1] Lze si představit, že zájem na normativní stabilitě ústavního systému může být vyvážen zejména v případech, kdy změnu ústavního pořádku žádá ochrana právního státu či mezinárodní závazky. Ústavní definice manželství však představuje výsledek diskuzí o právním postavení LGBT+ osob, tedy je reakcí na hodnotové diskuze, které jsou v demokratické společnosti zcela přirozené. Tyto diskuze se však mají primárně odehrávat v rámci stabilního ústavního systému a nikoliv ústit v jeho nerozvážné změny.

V druhé řadě je vhodné vnímat navrženou novelu Listiny v kontextu účelu a smyslu lidskoprávních dokumentů. Jejich historický vývoj směřoval v duchu konstitucionalistické tradice k postupnému prosazování ochrany svobody a rovnosti jednotlivců a skupin před státem. Je však zřejmé, že na pozadí návrhu na doplnění ústavní ochrany institutu manželství jako svazku muže a ženy stojí představa přítomnosti ohrožení podstaty manželství ze strany LGBT+ osob a snaha o zamezení přístupu těchto osob k danému statusovému institutu. Takový krok by však byl v příkrém ideovém rozporu s výše načrtnutým smyslem lidskoprávních kodexů, které mají lidskou svobodu a rovnost konzervovat a přiměřeným způsobem rozvíjet. Lze tedy shrnout, že Listina existuje především proto, aby občanům garantovala práva a svobody, nikoli aby obsahovala definiční ustanovení, jejichž primárním účelem je občany, popř. určité skupiny občanů, naopak omezit, jak ostatně činí předložený návrh ústavního zákona.

Významným třetím ústavně-právním aspektem předložené novely je její koncepční vztah k souvisejícím ustanovením Listiny. Zejména se jedná o souvislost s čl. 3 odst. 1 Listiny, který – v souladu s řadou mezinárodních závazků – zakotvuje zákaz odlišného zacházení, a to včetně odlišného zacházení na základě sexuální orientace. Byť se totiž v důvodové zprávě návrhu dočteme, že “U manželství jako svazku muže a ženy nedochází k odlišnému zacházení. Stát pouze preferuje trvalé soužití dvou zletilých osob odlišného pohlaví”, je zřejmé, že kritérium soužití dvou zletilých osob odlišného pohlaví v sobě implicitně (ve smyslu nepřímé diskriminace) obsahuje diferenciaci inherentně spojenou s kritériem sexuální orientace. V úvahách navrhovatelů však absentují standardní argumentační postupy běžné pro lidskoprávní diskurz, tj. zejména vymezení legitimních účelů, které jsou odlišným zacházením sledovány, a hodnocení vhodnosti a nezbytnosti jejich užití.^[2] V obecném kontextu diskuzí o postavení LGBT+ osob se zdá, že navrhovatelé prostřednictvím založení nerovného zacházení ústavní definicí manželství jako svazku muže a ženy sledují ochranu „tradičních” rodin. Vyvstávají však pochybnosti o tom, zda toto je prostředek veskrze vhodný a nezbytný jakýmkoliv způsobem napomoci ochraně „tradičních” rodin. Absence vyhodnocení těchto parametrů je o to závažnější v situaci, kdy nerovnost má být založena v ústavním pořádku samotném.

Dále je klíčové, že předložená novela Listiny vytváří značné napětí mezi ústavní úpravou manželství a zákonnou úpravou manželství jako klíčového institutu civilního práva. § 655 občanského zákoníku si klade za cíl vymezit manželství též z hlediska teleologického, když věta druhá předmětného ustanovení stanoví: „Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc“. Tento výčet je přitom nutno chápat jako demonstrativní a záměrně neurčitý, jak se ostatně shoduje i komentářová jurisprudence. Funkce manželství lze dle téže literatury obecně chápat jako biologickou (resp. reprodukční), socializační (ve vztahu k dítěti), emocionální (tj. vzájemná podpora) a ekonomickou (tj. vzájemná pomoc).^[3] Návrh novely Listiny akcentuje především funkci reprodukční, na níž též navrhovatelé v důvodové zprávě primárně odkazují, přičemž ústavní změnu odůvodňují inter alia jejím zajištěním. Akcent na reprodukční účel manželství však vzdaluje ústavní koncept manželství nejen jeho zákonné úpravě, ale též sociální realitě, v níž k naplnění účelu manželství není potřeba splnit všechny (v zákoně) uvedené funkce, nýbrž postačuje naplnění některé z nich. Tomu též odpovídá sociální realita, pro níž jsou charakteristické běžné případy manželství bezdětného a dětí narozených mimo manželství.

Ústavní novela má též komparativní kontext, který indikuje značné pochybnosti o hodnotovém směřování ústavního systému. Ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy najdeme v Rusku, kde byla přijata jako zatím poslední v roce 2020, dále např. v Gruzii, Maďarsku, Polsku a na Slovensku, jakož i v Moldavsku, na Ukrajině, v Lotyšsku, Litvě, Bulharsku, Chorvatsku, Černé Hoře či Srbsku. Z uvedeného výčtu vyplývá, že přijetím navrhované ústavní novely se Česká republika odchýlí od západního konstitucionalistického trendu, který směřuje k poskytnutí širšího ústavního  a zákonného rámce postavení LGBT+ osob. Tedy, navrhovaná změna neodpovídá nejen právním, ale především společenským trendům v zemích, s nimiž Česká republika sdílí svou kulturně-historickou identitu a podobné právní prostředí. Na okraj lze poznamenat, že s uvedeným není v rozporu skutečnost, že řada západních zemí poskytuje ústavní ochranu institutu rodiny nebo i manželství, jako činí např. článek 6, odst. 1 základního zákona Spolkové republiky Německo, který stanoví, že manželství a rodina jsou pod zvláštní ochranou státního pořádku. V těchto případech však není specifikováno, jak konkrétně má manželství vypadat, kdo jej má tvořit. To stanoví zákonné právní předpisy. Obdobně zmiňuje manželství či rodinu i ústavní pořádek Itálie či Francie. Avšak opět bez specifikace konkrétní podoby manželství.

Na základě výše uvedených argumentů se domnívám, že předložený návrh změny Listiny není pro ústavní systém České republiky nezbytný, jakož ani není prospěšný. Prosím, aby poslanci a poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky předložené argumenty zvážili a věřím, že jejich rozhodnutí se bude zakládat na racionální kritice předloženého návrhu.

prof. JUDr. Helena Hofmannová Ph.D.
vedoucí Centra pro konstitucionalismus a lidská práva 
Právnické fakulty Univerzity Karlovy

^[1] Listina byla za dobu své účinnosti od 1. 1. 1993 novelizována pouze dvakrát.

^[2] Odlišné zacházení v přístupu k manželství na základě sexuální orientace je dnes řadou respektovaných ústavních soudů vnímáno jako ústavně nepřípustné, a to zejména s ohledem na hodnocení uvedeného požadavku přiměřenosti. Srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ze dne 26. 6. 2015 ve věci Obergefell v. Hodges, 576 U.S 644 (2015) či rozhodnutí Ústavního soudu Jihoafrické republiky ze dne 1. prosince 2005 ve věci Minister of Home Affairs and Another v Fourie and Another (CCT 60/04) [2005] ZACC 19; 2006 (3) BCLR 355 (CC); 2006 (1) SA 524 (CC).

^[3] SLOVÁČEK, Martin. § 655 [Zákonné vymezení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023.