Šéf Jsme fér a předseda Prague Pride dřív pracoval na Úřadu vlády a byl náměstkem ministra Kocába. V roce 2014 se v Rotterdamu oženil s partnerem Willemem; Česko jejich manželství zatím neuznává. A co o něm ještě nevíte? Možná to zjistíte v dotazníku časopisu Vlasta
Třeba jako den, kdy jsme se s Willemem vzali, nebo den, který jsem prokecal s mámou o životě. Máma už mezi námi není. Ty nejkrásnější dny jsou vždycky o lidech, se kterými je trávíte.
Tulipány. Doporučuji se na jaře vydat do holandského Keukenhofu. Je to něco neuvěřitelného.
Těch je! A když už si myslíte, že nic horšího se asi nemůže stát…
Jako dítě jsem se mohl utlouct po bramborových plackách se smetanou, máslem a cukrem a dodnes, když přijedu domů a někdo toto jídlo udělá, tak se tetelím radostí.
Dobré víno si užiju, ale nevyhledávám konkrétní značku, oblast, ročník.
Strávil jsem rok v San Franciscu na Fulbrightovo stipendium. Našel jsem tam nová přátelství, pracovní příležitosti a inspiraci. Celý rok jsme s manželem cestovali, některé tamní přírodní parky jsou prostě úchvatné.
Mívával jsem na Šumavě uprostřed lesa takový srub, bez elektřiny, vody, odpadu, signálu. Rád jsem tam trávil víkendy, zejména když jsem měl stres v práci. Totální ticho a vypnutí – to mě nabíjelo.
Máma milovala výhled z balkónu naší chaty v Beskydech a opakovala, že není romantičtějšího místa. Já zase nikdy nezapomenu na chvíli, kdy mi Willem řekl, že si mě chce vzít: bylo to v Paříži před Eiffelovkou. Pršelo a kolem nás bylo plno japonských turistů…
Uf, zvládnu to?
Nedělej nic, co ti osobně je nepříjemné.
Jistě, pane ministře. Kdykoliv tuto knížku otevřu, tak se vzpomínkami vrátím do tohoto období na Úřadu vlády a směju se a směju.
První díl Deníku Bridget Jonesové mě vždy rozesměje, také se občas vrátím k Sofiině volbě nebo ke Kieślowského Tři barvy: Modrá.
George Michael, na jeho hudbě jsme vyrostl a stále mě baví.
Brát mě takového, jaký jsem, bez žádných očekávání na zlepšení.
První Prague Pride. Tehdy nám pan Klaus řekl, že devianti by neměli chodit po ulicích, báli jsme se, že na nás zaútočí nějací násilníci a popletenci a ze všeho bude velká mela. Pršelo, když jsem přišel na náměstí Republiky, tak nás tam bylo pár. A já si říkal: Hmmm tak to je v pr…, lidi se nechali zastrašit. A najednou, v okamžiku, kdy jsme měli vyjít, se lidé začali trousit z podchodů, obchodů, prostě těch 8 000 lidí vyšlo do ulic a ukázalo všem padesáti odpůrcům, že láska je víc než nenávist.
Evan Wolfson, ředitel americké kampaně za manželství pro všechny. V minulosti Dimitrina Petrova, ředitelka Evropského romského centra a moje profesorka na CEU, nebo Halina Nieć, moje profesorka lidských práv v Krakově.
Javorový? Možná to byl Lomnický štít.
Víc než 70 tisíc podpisů pod petici za manželství pro všechny.
Asi jednou ročně přijdu s nějakou šíleností, kterou následně realizuju, a vždy se to nějak podaří.
Ta současná. Přesvědčit politiky a političky, že není fér, že se gayové a lesby u nás nemohou brát.
(Text vyšel v mírně zkrácené podobě v časopise Vlasta, č. 46/2018; perex je redakční)
Foto: Přemysl Fejfar / Jsme fér
