Ondřej je rodilý Pražák, Homero do Prahy dorazil z Bolívie. Seznámili se online a jsou spolu už jedenáct let. Žijí spolu, vedou společně byznys a spolu by také rádi adoptovali dítě. Registraci mají za sebou, ale věří, že jednou budou moci říct: „Tohle je můj manžel.“
Společně i každý zvlášť už procestovali kus světa. Homero se do Prahy přestěhoval v roce 2006 a do Bolívie se o tři roky později vracel už ve dvojici s Ondřejem. Potřeboval tam dokončit studia na vysoké škole, Ondra chtěl zase lépe poznat zemi svého partnera. Tak v ní strávili půl roku.
„Vrátili jsme se do Prahy, pak jsme se přestěhovali do Vídně a pak zase zpátky do Prahy,“ vypočítává Homero. V českém hlavním městě se nakonec v roce 2013 registrovali a taky tu založili firmu. Prodávají bolivijský paraořechový olej.
Jak je to vlastně s homosexualitou v Bolívii? Platí tam antidiskriminační zákon, vysvětluje Homero, nicméně gay a lesbické páry nemají žádná práva. Adoptovat děti může kdokoli, i když homosexuální dvojice spíš neoficiálně. „Lidi vědí, že spolu bydlí a že mají tuhle možnost.“
O tom, že je gay, řekl Homero zprvu jen své sestře a bratrovi. „Máma si myslela, že možná budu mít holku a dítě. Když zjistila, že jsem gay, nebyl to problém, ale řekla si, že asi dítě mít nebudu,“ vysvětluje. „Táta na tom myslím neviděl nic špatného.“
Zajímavý coming out v Česku zažil Ondřej. „Naplánoval jsem ho na dobu, až s někým budu chodit, což vlastně bylo s Homerem,“ vzpomíná. „A v předvečer dne, kdy jsem to chtěl sdělit mámě, jsem přišel na to, že brácha je taky gay.“
On a jeho o dekádu mladší bratr se tedy rozhodli „vyoutovat“ společně. „Táta měl hezkou reakci. Vlastně řekl, že ho mrzelo, že jsem tak dlouho nemohl být sám sebou,“ popisuje Ondřej. S tatínkem dokonce vyrazili i na Prague Pride. „Máma se s tím srovnávala trochu déle.“
Žije se jim dobře, rodiny se znají navzájem a potkávají, časem by se mohly rozšířit o další přírůstek. „I kvůli adopci bychom do manželství určitě šli,“ říká Ondřej. „Důležité to pro nás je třeba i proto, že nemůžu o Homerovi říct, že je můj manžel.“ Registrovaný partner? „To už je mi příjemnější říct prostě, že jsme svoji.“
Foto: archiv Ondřeje a Homera
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Je rozdělování lidí do dvou kategorií jen podle toho, koho milují, protiústavní? Ústavní soud Rakouska, Ústavní soud Slovinska a Nejvyšší soud USA na tuto otázku odpověděly, že ano. Můžeme se jejich úvahami inspirovat i my? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (číslo 9/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková druhou část své právní analýzy. První část analýzy se ohlédla za legislativními pokusy od roku 1989. Druhá část analýzy se dívá do budoucna a na možnost ochrany našich ústavně zaručených práv a svobod.
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
