„Manželství je svazek muže a ženy, co se už po tisíciletí nezměnil. Tak proč ho měnit teď?" Už jste tenhle argument slyšeli? My také, ale pravdou je, že manželství za ty tisíce let zažilo hodně zvratů. Majetkové spory, domluvené sňatky, pravidla, zákazy i povolení – to všechno tvoří jeho historii.
Celé to pochopitelně začalo u ekonomických zájmů. Zemědělské civilizace, jako byl starý Egypt, zavedly sňatky prostě proto, aby půda a majetek, které lidi nashromáždili, zůstaly jaksepatří v rodině. Podobně tomu bylo třeba i v Mezopotámii.
Řada starověkých kultur fandila polygamii a svazkům, které rozhodně nepojily jednoho muže s jednou ženou. Týkaly se hlavně bohatých vrstev, obyčejný muž si mohl dovolit maximálně jednu dvě ženy, takže praxe nakonec přála spíš monogamnímu uspořádání. Našly se naopak i společnosti, kde jedna žena mohla mít více manželů.
Svazky mezi lidmi stejného pohlaví se v různých podobách objevovaly od Ameriky po Asii. Už v Mezopotámii měly od církve stejné požehnání jako sňatek muže a ženy, i když jiný název. Slovo "manželství" se pro ně používalo ve starém Římě – dokonce i císaři Nero a Elagabalus si vzali muže.
Tato praxe byla sice později výslovně zakázána, stejnopohlavní svazky ale přežily. Pravoslavná církev povolovala dvěma mužům zvláštní obřad "sbratření", z 11. století se pak dokonce uchovaly důkazy o svatbě dvou mužů v jedné španělské venkovské kapli.
Většina historických variací na manželství měla něco společného: platily za příliš důležité na to, aby do nich vstoupil kdejaký zamilovaný pár. Ve vyšších vrstvách je domlouvala rodina nebo panovník, prostí lidé měli větší volnost, ale pořád brali ohled spíš na praktickou než citovou stránku.
Manželství, jak ho vidíme dnes – jako svazek dvou lidí, kteří chtějí stvrdit svou lásku a podílet se na společném soužití, – existuje teprve chvilku. Přispěla k němu hlavně průmyslová revoluce, urbanizace a rozmach střední třídy. Větší indvidualismus, který přinesly, znamenal čím dál víc sňatků z lásky, víc rozvodů i možnost vdát se nebo oženit znova.
Dnes to vše bereme jako normu, ale jsou to jen další důkazy, že k instituci manželství změny prostě patří, že ji odjakživa formují společenské nálady a požadavky. A že za dvacet, padesát nebo sto let budeme možná na dobu, kdy manželství nebylo pro všechny, vzpomínat s pozdviženým obočím.
Zajímá vás, kdo sepsal první občanský zákoník a která kultura povolovala sňatky s duchy? Podívejte se na video z dílny TED-Ed (u videa si můžete zapnout české titulky)
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Je rozdělování lidí do dvou kategorií jen podle toho, koho milují, protiústavní? Ústavní soud Rakouska, Ústavní soud Slovinska a Nejvyšší soud USA na tuto otázku odpověděly, že ano. Můžeme se jejich úvahami inspirovat i my? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (číslo 9/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková druhou část své právní analýzy. První část analýzy se ohlédla za legislativními pokusy od roku 1989. Druhá část analýzy se dívá do budoucna a na možnost ochrany našich ústavně zaručených práv a svobod.
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
