„Manželství je svazek muže a ženy, co se už po tisíciletí nezměnil. Tak proč ho měnit teď?" Už jste tenhle argument slyšeli? My také, ale pravdou je, že manželství za ty tisíce let zažilo hodně zvratů. Majetkové spory, domluvené sňatky, pravidla, zákazy i povolení – to všechno tvoří jeho historii.
Celé to pochopitelně začalo u ekonomických zájmů. Zemědělské civilizace, jako byl starý Egypt, zavedly sňatky prostě proto, aby půda a majetek, které lidi nashromáždili, zůstaly jaksepatří v rodině. Podobně tomu bylo třeba i v Mezopotámii.
Řada starověkých kultur fandila polygamii a svazkům, které rozhodně nepojily jednoho muže s jednou ženou. Týkaly se hlavně bohatých vrstev, obyčejný muž si mohl dovolit maximálně jednu dvě ženy, takže praxe nakonec přála spíš monogamnímu uspořádání. Našly se naopak i společnosti, kde jedna žena mohla mít více manželů.
Svazky mezi lidmi stejného pohlaví se v různých podobách objevovaly od Ameriky po Asii. Už v Mezopotámii měly od církve stejné požehnání jako sňatek muže a ženy, i když jiný název. Slovo "manželství" se pro ně používalo ve starém Římě – dokonce i císaři Nero a Elagabalus si vzali muže.
Tato praxe byla sice později výslovně zakázána, stejnopohlavní svazky ale přežily. Pravoslavná církev povolovala dvěma mužům zvláštní obřad "sbratření", z 11. století se pak dokonce uchovaly důkazy o svatbě dvou mužů v jedné španělské venkovské kapli.
Většina historických variací na manželství měla něco společného: platily za příliš důležité na to, aby do nich vstoupil kdejaký zamilovaný pár. Ve vyšších vrstvách je domlouvala rodina nebo panovník, prostí lidé měli větší volnost, ale pořád brali ohled spíš na praktickou než citovou stránku.
Manželství, jak ho vidíme dnes – jako svazek dvou lidí, kteří chtějí stvrdit svou lásku a podílet se na společném soužití, – existuje teprve chvilku. Přispěla k němu hlavně průmyslová revoluce, urbanizace a rozmach střední třídy. Větší indvidualismus, který přinesly, znamenal čím dál víc sňatků z lásky, víc rozvodů i možnost vdát se nebo oženit znova.
Dnes to vše bereme jako normu, ale jsou to jen další důkazy, že k instituci manželství změny prostě patří, že ji odjakživa formují společenské nálady a požadavky. A že za dvacet, padesát nebo sto let budeme možná na dobu, kdy manželství nebylo pro všechny, vzpomínat s pozdviženým obočím.
Zajímá vás, kdo sepsal první občanský zákoník a která kultura povolovala sňatky s duchy? Podívejte se na video z dílny TED-Ed (u videa si můžete zapnout české titulky)
