Jakub s Václavem jsou registrovaní partneři. „Když o sobě navzájem s někým mluvíme, stejně říkáme můj muž. Nebo můj manžel. Manžel, to je krásný,“ usmívá se Václav Krejčík – instruktor jógy a vydavatel Jógy Dnes, kterého zná celá republika.
„Kuba pro mě byl vždycky slunce, zářivý člověk,“ říká Václav a vzpomíná, jak Kubu poprvé uviděl, ještě když se věnoval aerobiku, předcvičoval před halou plnou lidí a úplně v zadní řadě se zářivý Kuba objevil. Chvíli si psali, pak se sešli jednou nad ránem na snídani a už spolu zůstali. Od aerobiku se jejich cesta dávno odklonila, ta jógová je harmoničtější, vědomá.
Setkat se s nimi v jejich pražském jógovém studiu je balzám na duši. Takhle to vypadá na místě, kde kvete láska. Jestli Václavovi s Jakubem chybí manželství? „Nedávno jsem si Kubu nechal jako svého registrovaného partnera zapsat do občanského průkazu, nechtěl jsem pořád hlídat, jestli mám s sebou nějaký papír o registraci. Do manželství bychom šli. Čím jsme starší, tím víc si uvědomujeme, jak je takový svazek podstatný,“ říká Václav.
S úsměvem s Jakubem vzpomínají na jejich registraci plnou tajemství, Václav tehdy Kubovi vůbec neřekl, že se něco chystá. „Naše kamarádka po mě chtěla občanku, že jde zařizovat ‚tu svatbu‘. Koukal jsem na ni a ptal se, jakou svatbu. Šel jsem za Vaškem a on se mě naoko pobouřeně ptal: Copak ty si mě snad nechceš vzít?!,“ směje se Kuba.
Kamarády na oslavu jejich registrace sezvali taky tajně, tvářili se, že se prostě se svými milými jen dlouho neviděli. O to srdečnější pak byla blahopřání a následná oslava. Kolem partnerů dnes pobíhá i jejich pes, po kterém Vašek dlouho toužil a Kuba se s ním rok sžíval – teď už ho milují oba.
Oba muži za sebou ale mají i náročné chvíle: když byl Václav v nemocnici po trombóze, Kuba se o něj bál stejně, jako se kdokoli jiný bojí o svého nejbližšího člověka. Registrované partnerství vstupovalo před lety v platnost i proto, aby se v případě zdravotních komplikací lidé stejného pohlaví nemuseli složitě domáhat informací o svém partnerovi či partnerce; jenže úplně automatické tohle informování nebylo.
„Vlastně pořád trnete, jestli vás k němu pustí, jestli budete mít štěstí na personál. Kdybych mohl říct, že Václav je můj manžel, bylo by to automatičtější a jednodušší,“ uzavírá celé téma Jakub.
Foto: archiv Václava Krejčíka
