Od doby, kdy americký nejvyšší soud uzákonil manželství pro všechny, jsou tamní gayové a lesby znatelně spokojenější. Týká se to přinejmenším těch, kteří žijí v páru – bez ohledu na to, zda už si svou drahou polovičku vzali, nebo ne. Zjistila to časosběrná studie.
Manželství pro všechny je ve Spojených státech plošně legální od roku 2015, a to díky rozhodnutí nejvyššího soudu v kauze Obergefell vs. Hodges. Soud tehdy uznal, že nepovolit gay a lesbickým párům vstup do manželství je protiústavní.
Některé státy, mimo jiné Kalifornie, Connecticut nebo New Jersey, jim to sice umožňovaly už dříve, řada dalších jim ovšem sňatky výslovně zakazovala. I ve státech, které manželství pro všechny na svém území uzákonily, se ovšem čas od času spekulovalo o jeho zrušení. Tamější sezdané páry tak žily v nejistotě, zda jejich svazek bude i nadále platný.
Nejednotná legislativa a těžko předvídatelný vývoj před rokem 2015 prokazatelně zhoršovaly životní kvalitu amerických gayů a leseb, kteří žili v dlouhodobých nebo právě manželských vztazích. V případech mnoha místních komunit jim navíc život komplikovala celková společenská nálada.
Dopady těchto stresorů na jejich psychickou pohodu se rozhodla prozkoumat skupina výzkumníků z Univerzity Illinois pod vedením Briana Ogolského. „Zlepšily se životy lidí ve stejnopohlavních partnerských vztazích poté, co Spojené státy uznaly manželství pro všechny na federální úrovni? Právě tak zněla naše hlavní otázka,“ vysvětlil Ogolsky magazínu The Week.
Data od tří stovek lidí, kteří žijí s partnerem nebo partnerkou stejného pohlaví, sbírali vědci v průběhu dvou let a napříč Spojenými státy. Zkoumali, zda a v jaké míře je trápí psychologické obtíže, jako jsou deprese a úzkosti, jak jsou v životě spokojení a jak na ně dopadá takzvaný „minority stress“. Ten se týká výlučně lidí, kteří patři do některé stigmatizované skupiny a v každodenním životě často čelí předsudkům či diskriminaci.
Výsledky výzkumu mluvily jasně: psychická pohoda a celková životní spokojenost se u těchto lidí od roku 2015 zásadně zvýšily. „Nejvýraznější zlepšení jsme dokonce zaznamenali u těch, kteří na tom před rozhodnutím nejvyššího soudu byli psychicky nejhůř,“ dodal Brian Ogolsky.
Zajímavé je, že vědci nenašli přímou souvislost mezi větší životní spokojeností a tím, zda partneři či partnerky byli sezdaní, nebo žili na hromádce. Mohlo by to ukazovat, že manželství pro všechny zlepšuje život všem LGBT lidem bez ohledu na jejich rodinný stav – prostě proto, že tak stát i celá společnost vysílají vstřícný signál. Dávají tak najevo, že akceptují všechny občany a občanky bez ohledu na jejich sexuální či genderovou identitu.
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
