V nadcházejících týdnech nás čekají dvoje klíčové volby, které možná výrazným způsobem ovlivní dění v Evropě, a to i co se týká manželství pro gay a lesbické páry. K prvním dojde 15. října u našich jižních sousedů, ke druhým 20. – 21. října u nás.
Po nedávné legalizaci sňatků pro páry stejného pohlaví v Německu, které se tak stalo první zemí střední Evropy, vyvstává otázka, která země se zařadí jako druhá. Možná to bude Rakousko, kde už dlouho běží iniciativa Ehe Gleich.
V Česku obdobná kampaň Jsme fér funguje poměrně krátce, ale pod petici za manželství pro všechny už se nám podařilo nasbírat víc než 7 000 podpisů. Lze tedy téměř s jistotou konstatovat, že jsme momentálně jedna z mála postkomunistických zemí, která k němu má alespoň nějakým způsobem našlápnuto. Na rozdíl od jiných, které dosud neumožnily homosexuálním párům ani uzavírat registrované partnerství: patří k nim Polsko i Slovensko.
Česká republika se v roce 2006 stala první postkomunistickou zemí, která umožnila homosexuálním párům uzavírat registrované partnerství. Jako takoví jsme předběhli hodně zemí bývalého Západního bloku, mezi nimiž figurovalo i Rakousko. Tam je registrované partnerství legální až od 1. ledna 2010.
Podobně jako u nás bylo i v Rakousku registrované partnerství kompromisem mezi stranami SPÖ, Zelení – Zelená alternativa a ÖVP. Poslední jmenovaná (podobně jako donedávna německá CDU/CSU) blokuje veškeré snahy o legalizaci stejnopohlavního manželství.
Rakouská obdoba registrovaného partnerství garantuje párům, které v něm žijí, rovná práva a povinnosti v pracovně-právních vztazích, imigraci, penzích, daních a občanském právu. Mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím je 72 rozdílů, na které poukazuje rakouská LGBT organizace Rechtskomitee Lambda.
Iniciativa Ehe Gleich se v tomto volebním období usilovně snažila o legalizaci stejnopohlavního manželství, ale dosáhla pouze dvou zrovnoprávnění – možnosti registrace vztahu na obecních úřadech a regulace rodinného jména (Familienname) namísto regulace příjmení (Nachname).
Dále se za pomocí Štrasburku a Ústavního soudu podařilo prosadit jak možnost přiosvojení dítěte v registrovaném partnerství (2013), tak i společnou adopci dětí (2016). Rakouské soudy jsou v tomto o něco revolučnější než české, leč i naše soudy v mnohém hodně přispěly: loni došlo ke zrušení zákazu adopcí registrovanými partnery, letos Ústavní soud přiznal rodičovská práva dvěma mužům z Kalifornie.
To, jak se posune ČR a jak Rakousko, teď závisí na výsledku nadcházejících voleb. Rakousko je v porovnání s Německem a ateistickou ČR přeci jenom trochu více homofobní. Pro homosexuální sňatky se letos vyslovilo 83 procent Němců, zato v Rakousku jich bylo pouze 59 procent.
Zatímco nás je téma manželství pro všechny čerstvé a česká společnost se s ním bude muset ještě víc poprat a také si uvědomit, že registrované partnerství není totéž co manželství, pro rakouské LGBT aktivisty bude velkou výzvou boj s vlivem římskokatolické církve. A také se stoupajícími preferencemi krajně pravicové FPÖ.
U nás máme pouze dvě strany, které podporu LGBT voličkám a voličům vyjádřily ve svém programu – Piráty a Zelené. Podrobnější informace o tom, jak se jednotlivé strany, kandidátky a kandidáti staví k otázce manželství pro všechny a přiosvojení, najdete zde.
Foto: Letizia Barbi / Wikimedia Commons
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
