Letos uplynulo pět let od smrti Filipa Havlíčka. Nečekaná sebevražda i dopis na rozloučenou, který po sobě synovec Ester Janečkové zanechal, tehdy otřásly českou společností. Jasně totiž ukázaly, jak tragické následky může mít homofobie a s ní spojené předsudky.
„Moje sexualita… je vlastně hlavní věc, kvůli které jsem to udělal… Dnešní svět je naprosto plný předsudků… To mě hrozně štve a přeji si, aby to tak nebylo, aby se se všemi lidmi zacházelo stejně a aby moje smrt aspoň trochu napomohla k veškeré rovnoprávnosti lidí na zemi.“ I tyto věty stály v třístránkovém dopise, kterým se Filip Havlíček rozloučil se svými blízkými.
Bylo to 2. února roku 2014. „Pro nás nečekaně jsme ho našli oběšeného na zahradě. Bylo mu necelých patnáct let,“ vzpomíná se slzami v očích jeho maminka Svatava. Sestra herečky a moderátorky Ester Janečkové měla s manželem Karlem osm dětí – Filípek byl právě tím osmým. „Bylo to takové naše sluníčko a všichni ho měli rádi. Dokud byl malý, neměl v podstatě žádné nepřátele,“ dodává Svatava.
Filip se odjakživa od svých bratrů tak trochu odlišoval. „Nebyl to takový ten kluk, co leze po stromech, hraje fotbal nebo na Indiány,“ vypočítává tatínek Karel. Že je homosexuál zjistil prý jeho syn brzy, ale s rodiči o tom nikdy nemluvil. Svěřoval se nicméně sestrám a kamarádce.
„Bohužel jsme netušili, jak moc se trápí,“ pokračuje Svatava. „Pro spoustu LGBT lidí je hlavně v době dospívání nesmírně těžké přijmout to, že jsou jiní. V momentě, kdy už přijmou sami sebe, pak vlastně začnou mít obavy, jak je přijme většinová společnost.“ I když byl Filip oblíbený a měl milující rodinu, narážel zejména ve své církvi. Odsuzující slova, která slýchal v kostele, se citlivého chlapce podle slov jeho příbuzných hluboce dotýkala.
Být věřící samozřejmě neznamená být homofobní. „V Bibli se píše, že člověku není dobře samotnému, že lidé mají být v páru. A to, že tam není zmíněno, že v páru můžou být muž a žena, dva muži a dvě ženy, to už podle mě vůbec není podstatné,“ vysvětluje Svatava. Bohužel ne všichni křesťané jsou stejně osvícení: dokonce ani Filipův pohřeb se neobešel bez nenávistného projevu jednoho místního faráře.
„Kdyby zákon o manželství platil už dřív, možná by tady náš Filip byl,“ myslí si Svatava Havlíčková. Souvislost mezi rovností v manželství a dětskými sebevraždami dokazují také vědecké studie. Příklad ze Spojených států: podle jedné odborné analýzy se tam sebevražednost dětí a teenagerů už za dva roky od přijetí manželství pro všechny snížila o celých sedm procent.
Není to náhoda. Ve společnosti, která je celkově otevřenější a dává jasně najevo, že nikoho nestaví na druhou kolej, se žije lépe všem – a LGBT dětem či teenagerům dvojnásob. „Když se zákony změní i u nás, bude to pro komunitu velká vzpruha,“ věří také Karel Havlíček. „LGBT lidé tak získají pocit, že jsou si rovni s většinovou společností.“ A tenhle pocit může doslova zachraňovat životy.
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
