Manželství pro všechny páry přinese pozitivní změnu do života nejen lidem, kteří si chtějí vzít svou lásku stejného pohlaví. Pokud zavedeme skutečnou rovnost, ve společnosti zavládne přijímající atmosféra, která bude mít dopad i na další skupiny obyvatel a další oblasti života. Například na výrazný pokles sebevražd u teenagerů, jak se ukázalo ve Spojených státech i dalších zemích.
První americký stát, který povolil manželství párů stejného pohlaví, byl v roce 2004 Massachussetts. V následujících letech se postupně přidalo dalších 36 států unie, až bylo manželství pro všechny páry v roce 2015 zavedeno na federální úrovni. V roce 2017 byl ve vědeckém časopise Jama Pediatrics publikován výzkum, který se zaměřil na to, zda má odstranění diskriminace v přístupu k manželství dopad na sebevražednost dospívajících. Sebevraždy tehdy byly druhou nejčastější příčinou úmrtí americké mládeže ve věku 15–24 let a skupinou s nejvyšším výskytem byli mladí LGBT lidé.
Výzkumný tým z Harvardovy univerzity, Univerzity Johnse Hopkinse a Dětské nemocnice v Bostonu měl k dispozici data z celostátních průzkumů rizikového chování dospívajících, který se mezi americkými středoškoláky opakuje každé dva roky. Změny v sebevražedném chování u studentů před a po zavedení manželství pro všechny v 32 státech výzkumníci a výzkumnice porovnali s chováním studentů v 15 státech, které gay a lesbickým párům nadále zakazovaly se brát. Z více než 760 tisíc studujících, kteří se průzkumu rizikového chování v letech 1999 a 2015 zúčastnili, jich 8,6 % uvedlo, že se v době před povolením manželství pro všechny páry pokusili o sebevraždu. Mezi studenty identifikujícími se jako gay, lesba, bi nebo „nejsem si jist“ to bylo dokonce 28,5 %.
Odstranění zákazu manželství párů stejného pohlaví, které přineslo uvolnění atmosféry ve společnosti a přijetí LGBT lidí v očích zákona, mělo dopad i na psychický stav mladých lidí. Sebevražednost u nich celkově klesla o 7 %, mezi LGB mládeží dokonce o 14 %. Tento pokles trval i v následujících letech po zavedení manželství. Ve státech, které sňatky osob stejného pohlaví nadále zakazovaly, k žádnému poklesu sebevražednosti nedošlo. Ukázalo se, že státní politika upravující rodinné vztahy má empiricky prokazatelný dopad na mentální zdraví mladých lidí.
I když motivace jednotlivých osob k pokusu o sebevraždu mohou být různé, stigma, které si LGBT lidé ve společnosti nesou, je rozhodně jedním z významných důvodů. Zákaz vstupu LGBT lidí do manželství je druhem strukturálního stigmatu, neboť jim přiřazuje nálepku outsiderů, kteří si na rozdíl od ostatních nezaslouží právo na výhody manželského svazku. Proces přijetí zákonů umožňujících manželství všem párům v žádné zemi neproběhne úplně v tichosti. Náhlá pozornost médií, politické reprezentace i veřejnosti obvykle přinese veřejné projevy podpory rovnosti LGBT, což často vede k lepšímu přijetí v rodinách a mezi kolegy i přáteli, a z toho plynoucímu lepšímu psychickému zdraví LGBT lidí.
Výzkumy potvrdily, že mezi manželstvím pro všechny páry a psychickým zdravím je skutečně spojení. Výdaje na péči o mentální zdraví mužů majících sex s muži poklesly rok poté, co bylo rovné manželství ve státě Massachussetts povoleno – a to nejen u těch, kdo využili nové příležitosti a vzali si svého partnera. Dokládá to tedy pozitivní efekt manželství na celou širokou skupinu neheterosexuálních mužů. Naopak výzkumy prokázaly nárůst výskytu psychických poruch u LGBT dospělých v 16 státech, kde bylo manželství párům stejného pohlaví zakázáno.
Studie provedená v Dánsku a Švédsku zjistila, že vstupem do manželství klesla sebevražednost gayů, leseb a bisexuálních lidí o 46 % oproti době, kdy tyto sňatky ještě nebyly povoleny. Pokles pokusů o sebevraždu je v těchto společnostech v poslední době trendem tak jak tak, ovšem u lidí žijících v heterosexuálním manželství sebevražednost za stejné období klesla pouze o 28 %.
Výzkumný tým z dánského Institutu prevence sebevražd a švédské Univerzity ve Stockholmu měl k dispozici data z registrů obyvatelstva o manželství a úmrtí v důsledku sebevraždy od chvíle, kdy země umožnily první legální svazky párů stejného pohlaví – Dánsko bylo v roce 1989 první zemí na světě, která zavedla svazky osob stejného pohlaví, Švédsko následovalo v roce 1995. Manželství země uzákonily v letech 2009, resp. 2012. Autoři a autorky výzkumu porovnávali data z let 1989–2002 s těmi z let 2003–2016.
Přestože počet sebevražd LGBT lidí s možností vstoupit do manželství téměř o polovinu klesl, stále jsou víc než dvojnásobně náchylnější k dobrovolnému odchodu ze života než heterosexuální lidé. Výzkumný tým dal tento závěr do souvislosti s menšinovým stresem, jemuž jsou LGBT lidé ve společnosti vystaveni.
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
