Letos tomu bude už třináct let, co mohou gay a lesbické páry v Česku uzavírat registrované partnerství, které jim přiznává některá práva a povinnosti vyplývající z manželství. Za tu dobu do něj vstoupilo celkem 3 117 párů.
Těch mužských bylo víc, přesně 1 954. Pokud jde o ženské páry, do partnerství jich zatím vstoupilo 1 163. O zrušení partnerství pak dohromady požádalo 448 registrovaných dvojic. Míra rozpadu registrovaných partnerství tedy činí méně než patnáct procent.
Největší zájem o registrované partnerství byl v roce 2006, kdy začalo platit. Uzavřelo jej tehdy 235 párů, z toho 177 mužských a 58 ženských. Jednalo se o dvojice, které na tuto možnost čekaly desítky let a pro které to tehdy znamenalo jistou satisfakci. Obvykle neřešili zákaz adopce dětí: někteří z nich měli vlastní potomky z předchozích heterosexuálních vztahů, jiní už byli ve věku, ve kterém rodinu neplánovali.
V dalších letech se počet uzavřených partnerství pohyboval kolem stovky za rok. Teprve v roce 2016 – po zrušení zákazu adopcí – se zájem o registrované partnerství opět výrazně zvýšil. Jeho uzavření totiž od té doby nebrání tomu, aby lidé, kteří v něm žijí, mohli osvojit dítě. To mnohé dvojice dříve odrazovalo.
Rozdíl mezi mužskými a ženskými páry je stále ještě markantní, ale právě od června 2016, kdy Ústavní soud ČR zákaz adopce dětí registrovanými partnery zrušil, lze pozorovat zvýšený zájem lesbických párů o tuto instituci. V roce 2018 jej poprvé v historii registrovaného partnerství uzavřelo dokonce víc ženských párů (152) než mužských (147).
Ve společnosti přetrvává mylný názor, že nález Ústavního soudu ČR přiznal gay a lesbickým párům plná adopční práva. Není to tak docela pravda. Gayové a lesby si mohou osvojit dítě pouze jako individuální žadatelé, a to i když žijí v registrovaném partnerství. Jejich partner nebo partnerka s nimi sice procházejí adopčním řízením, ale ze zákona se osvojitelem může stát pouze jeden.
Jednoduše řečeno: adopce dětí do gay a lesbických domácností jsou legální, ale dítě osvojené do takového rodinného prostředí může mít pouze jednoho zákonného rodiče. Přesto, že ho reálně vychovávají dva muži nebo dvě ženy.
Dětem, které v gay a lesbických rodinách vyrůstají, to způsobuje značné komplikace. V případě, že zemře jejich zákonný rodič, nemají plnou jistotu, že budou moci dále vyrůstat se svým druhým (sociálním) rodičem, k němuž mají vytvořenou citovou vazbu. Vše závisí na tom, jak se k této situaci postaví soudy a orgány sociálně-právní ochrany dětí.
To samé platí, pokud dojde k rozpadu partnerství. Sociálnímu rodiči pak zákon nepřiznává právo na styk s dítětem, jež po léta vychovával. V případě, že by sociální rodič zemřel, zase dítě nebude mít právo na sirotčí důchod.
Kromě nerovného postavení v případě adopcí existuje mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím řada dalších rozdílů. Těmi nejpodstatnějšími jsou neexistence společného jmění, práva na vdovský či vdovecký důchod po partnerovi či partnerce, ale také fakt, že registrované partnerství lze uzavřít pouze na čtrnácti vybraných krajských úřadech.
Foto: Johana Němečková
Senátor Zdeněk Hraba a senátorka Jitka Chalánková předložili při projednávání novely o partnerství na Ústavně-právním výboru Senátu pozměňovací návrhy, které by výrazně zhoršily Sněmovnou schválený návrh partnerství a situaci stejnopohlavních párů a rodin s dětmi. Mimo to by schválení takových zákonných úprav omezilo také práva heterosexuálním lidem. Shrnutí těchto návrhů přinášíme v právní analýze.
