Michael McConnell a Jack Baker jsou manželé už 48 let. Jak je to možné, když Spojené státy legalizovaly manželství gay a lesbických párů až v roce 2015? Už předtím se dalo se zákony zacházet kreativně, třeba s pomocí adopce nebo změny jména. Poetičtěji řečeno: láska hory přenáší.
Seznámili se na konci šedesátých let a v roce 1970 už Jack Michaela žádal o ruku. Symbolicky, samozřejmě. „Když to udělal, řekl jsem mu: Tak dobře, ale jen když zařídíš, aby naše manželství bylo opravdu legální,“ vzpomíná Michael v rozhovoru s agenturou Reuters.
Bylo to v době, kdy se gay a lesbickým párům o zákonných svazcích ani nesnilo. Od Stonewallských nepokojů, které odstartovaly moderní boj za práva LGBT lidí, neuplynul ještě ani rok. Homosexualita dokonce byla stále na seznamu psychických nemocí, Americká psychiatrická asociace ji vyškrtla až o tři roky později.
Michael McConnell se prý tehdy na manželství beztak necítil připravený. Bylo mu 28, neměl dostudováno, dlouhodobý závazek k jinému člověku by byl raději nechal na dobu, kdy se víc osamostatní. Myslel si, že se svou kličkou na Jacka vyzrál. „Že tím veselku aspoň na nějaký čas odložíme,“ říká.
Jenže Jack to pojal jako výzvu. Sekl s prací inženýra a přihlásil se na práva na Minnesotské univerzitě. Měl už dost systémové homofobie, kvůli které ho v minulosti mimo jiné vyhodili z letectva. A ještě k tomu byl zamilovaný. A tak se rozhodl zasvětit kariéru hledání cesty k tomu, aby si Michaela mohl vzít. Dávno předtím, než to bylo celospolečenské téma.
Začali tím, že si v minnesotském okrese Hennepin County, kde žili, zažádali o povolení ke sňatku. Úřady ho nevydaly, tak se dvojice odvolala ke státnímu soudu. Neúspěšně. Začal tak dlouhý proces, ve kterém se odvolání nakonec dostalo až k americkému Nejvyššímu soudu. V roce 1972 proběhlo slyšení, které podle dobové dokumentace řešilo „zásadní otázku na federální úrovni“.
McConnell a Baker mezitím zkoušeli další strategie. Třeba tu, při které Michael Jacka legálně adoptoval. Pár tak získal práva navíc, například možnost zastupovat se navzájem, pokud by jeden z nich onemocněl.
Po adopci si navíc Baker změnil jméno na genderově neutrální „Pat Lyn“. Uvedl ho také na žádost o certifikaci manželství, kterou poslali do 95 kilometrů vzdáleného okresu Mankato County. Tamní úředníci z ní nevyčetli, že jde o dva muže, a tak sňatek povolili, vysvětluje dnes Michael.
Vzali se 3. září 1971, oddával je metodistický duchovní. Novomanželé se ovšem s domácím štěstím nespokojili. Usilovali o to, aby výhody, které svatbou získali, vešly v platnost. Jenže tam už začali narážet. Spravedlnosti se dočkali až loni, kdy minnesotský soud zpětně uznal platnost jejich manželství včetně veškerých benefitů. Začali tak například dostávat sociální podporu, která jim náleží.
„Je normální chtít stejná práva, jako mají ostatní. Nejen pro nás, ale pro celou komunitu, pro všechny gay a lesbické páry je důležité, aby měly stejné podmínky. Na tom jsme se kdysi rozhodli pracovat a pracovali jsme na tom spolu s dalšími tak dlouho, až se to ujalo. A nakonec z toho vzniklo moderní hnutí za práva LGBT lidí,“ shrnuje dnes celou kauzu Jack.
On a jeho – už zcela právoplatný – manžel si dnes žijí jako každý druhý postarší pár z amerického Středozápadu. Jack právničinu pověsil na hřebík, Michael, který pracoval jako knihovník, už je taky v důchodu. Věnují se teď třeba zahradničení. Když tedy zrovna nedávají do médií rozhovor o tom, jaké to je být americkými gay ikonami.
Foto: Jonathunder / Wikimedia Commons
