9. 6. 2019
Jan Fiala
Férové manželství ve světě: V Belgii pomohli i křesťanští demokraté
Země pralinek a piva se k legalizaci manželství pro všechny odhodlala hned dva roky po sousedním Nizozemsku. Ostatně i Belgie se tradičně řadí mezi velmi liberální a progresivní země, zejména ve vztahu k právům LGBT lidí.
Legalizaci manželství pro všechny, které tam letos oslavilo šestnáctiny, předcházelo takzvané statutární soužití. Byl to institut, který obsahoval prvky francouzského Paktu solidarity i nizozemského registrovaného partnerství. Belgickým gay a lesbickým párům ovšem zatím nedávalo stejná práva a neukládalo stejné povinnosti, jaké měli heterosexuální manželé.
Zákon o statutárním soužití prošel v roce 1999, ale bezprostředně poté už bylo tématem voleb do federálního parlamentu samotné manželství pro všechny. Podporu mělo u Vlámské sociální demokracie, Agalev a Vlámských liberálů.
Zelená pro manželství, ale bez adopcí
Rozvoj LGBT práv pak v zemi dostal zelenou zejména poté, co vznikla vládní koalice Guy Verhofstadta složená převážně ze zelených a socialistických stran. Naopak konzervativní a křesťansko-demokratické strany se v roce 1999 musely potýkat s volební prohrou, kterou utržily v souvislosti s dioxinovou krizí.
V politických diskuzích o manželství pro všechny byla v Belgie problematická hlavně otázka adopce dětí, s níž nesouhlasili tamní liberálové. Poté, co zákon o sňatcích gayů a leseb v roce 2001 přijalo sousední Nizozemsko, rozhodla se však belgická vláda začít jednat. Do karet jí hrál i fakt, že rovné manželství na mimořádném sjezdu podpořili i křesťanští demokraté. Hodně se o to zasloužilo jejich mládežnické křídlo.
Královský podpis a srovnání práv
Vládní návrh belgický parlament odmítl a přišel s jeho vlastní verzí. Po několika obstrukcích se o něm nakonec těsně před koncem volebního období stihlo hlasovat. Na přelomu let 2002 a 2003 návrh přijaly obě komory parlamentu.
Podporu měl napříč celým politickým spektrem, vyjma krajně pravicových stran Vlámský blok a Národní fronta a konzervativního Humanistického středu. 1. června 2003 – po podpisu krále Alberta II. – se Belgie stala druhou zemí na světě, v níž je manželství přístupné všem.
Gay a lesbické páry se tam nejprve mohly brát bez možnosti adopce dětí. O několik let později belgický parlament přijal novelu zákona o manželství pro všechny, která jim to umožnila. Účinná je od 30. června 2006. Belgie pak dodnes platí za jednu ze zemí, kde se LGBT lidem žije nejlépe. V roce 2013 například podle průzkumu společnosti Ipsos s manželstvím pro všechny souhlasilo 77 % Belgičanů a Belgičanek.
U nás je to zatím 61 % a podpora každým rokem roste. Jenže návrh zákona leží ve Sněmovně už rok a stále se o něm nehlasovalo. Pojďme to změnit!
Foto: Romaine / Wikimedia Commons