Férové manželství ve světě: V Belgii pomohli i křesťanští demokraté

Země pralinek a piva se k legalizaci manželství pro všechny odhodlala hned dva roky po sousedním Nizozemsku. Ostatně i Belgie se tradičně řadí mezi velmi liberální a progresivní země, zejména ve vztahu k právům LGBT lidí.

Legalizaci manželství pro všechny, které tam letos oslavilo šestnáctiny, předcházelo takzvané statutární soužití. Byl to institut, který obsahoval prvky francouzského Paktu solidarity i nizozemského registrovaného partnerství. Belgickým gay a lesbickým párům ovšem zatím nedávalo stejná práva a neukládalo stejné povinnosti, jaké měli heterosexuální manželé.

Zákon o statutárním soužití prošel v roce 1999, ale bezprostředně poté už bylo tématem voleb do federálního parlamentu samotné manželství pro všechny. Podporu mělo u Vlámské sociální demokracie, Agalev a Vlámských liberálů.

Zelená pro manželství, ale bez adopcí

Rozvoj LGBT práv pak v zemi dostal zelenou zejména poté, co vznikla vládní koalice Guy Verhofstadta složená převážně ze zelených a socialistických stran. Naopak konzervativní a křesťansko-demokratické strany se v roce 1999 musely potýkat s volební prohrou, kterou utržily v souvislosti s dioxinovou krizí.

V politických diskuzích o manželství pro všechny byla v Belgie problematická hlavně otázka adopce dětí, s níž nesouhlasili tamní liberálové. Poté, co zákon o sňatcích gayů a leseb v roce 2001 přijalo sousední Nizozemsko, rozhodla se však belgická vláda začít jednat. Do karet jí hrál i fakt, že rovné manželství na mimořádném sjezdu podpořili i křesťanští demokraté. Hodně se o to zasloužilo jejich mládežnické křídlo.

Královský podpis a srovnání práv

Vládní návrh belgický parlament odmítl a přišel s jeho vlastní verzí. Po několika obstrukcích se o něm nakonec těsně před koncem volebního období stihlo hlasovat. Na přelomu let 2002 a 2003 návrh přijaly obě komory parlamentu.

Podporu měl napříč celým politickým spektrem, vyjma krajně pravicových stran Vlámský blok a Národní fronta a konzervativního Humanistického středu. 1. června 2003 po podpisu krále Alberta II. – se Belgie stala druhou zemí na světě, v níž je manželství přístupné všem.

Gay a lesbické páry se tam nejprve mohly brát bez možnosti adopce dětí. O několik let později belgický parlament přijal novelu zákona o manželství pro všechny, která jim to umožnila. Účinná je od 30. června 2006. Belgie pak dodnes platí za jednu ze zemí, kde se LGBT lidem žije nejlépe. V roce 2013 například podle průzkumu společnosti Ipsos s manželstvím pro všechny souhlasilo 77 % Belgičanů a Belgičanek.

U nás je to zatím 61 % a podpora každým rokem roste. Jenže návrh zákona leží ve Sněmovně už rok a stále se o něm nehlasovalo. Pojďme to změnit!

 

Foto: Romaine / Wikimedia Commons

PODPOŘTE NÁS

Bez vás se neobejdeme

 

Děti v duhových rodinách: Sullinsova studie jejich psychiku zkoumala rozsáhle, ale zcela chybně

Dvě stě tisíc lidí, to už zní jako pořádný vzorek. Možná i proto měla čtyři roky stará studie amerického kněze takový úspěch na sociálních sítích. Jenže při bližším ohledání se ukázalo, že jeho tvrzení o nešťastných dětech gay a lesbických rodičů byla mylná, ničím nepodložená a jeho metody nevědecké.

Férové manželství ve světě: V katolické Uruguayi ho přijali bez problémů, pomohl i soud

Uruguayská východní republika platí za jednu z nejliberálnějších, ekonomicky nejstabilnějších, nejdemokratičtějších a nejotevřenějších zemí Jižní Ameriky. V roce 2013 tento status ještě posílila. Stala se v pořadí čtrnáctou světovou zemí, která institut manželství otevřela i gay a lesbickým párům.

Ohrožená rodina i zrušená pohlaví. Devět nejčastějších mýtů o manželství pro všechny

Na mýty a omyly, které se točí kolem manželství pro všechny, narážíme dnes a denně. Objevují se na sociálních sítích, v rozhovorech a třeba i v materiálech, které v Poslanecké sněmovně rozdávala Aliance pro rodinu. Přečtěte si, které jsou nejčastější a jak je to s nimi doopravdy.

Férové manželství ve světě: Francie ho přijala během chvilky, drsným protestům navzdory

I země parfémů, šansonů a vína se může pyšnit tím, že manželství umožňuje všem bez ohledu na pohlaví, a to od roku 2013. Francie ostatně od nepaměti platí za jednu z nejliberálnějších evropských zemí.