Politické klima v zemi tomu zdánlivě nenasvědčuje, ale manželství pro všechny Brazílie uzákonila už v roce 2013. Stala se tehdy dvanáctým státem, který tak učinil. V rámci Jižní Ameriky ovšem teprve druhým.
Nepropustné deštné pralesy, řeka Amazonka, vodopády Iguazu, světoznámá pláž Copacabana, každoroční festival v Riu přímo pod monumentální sochou Krista Spasitele… Asociací spojených s Brazílii mají Češi a Česky hodně. S důrazem na lidská práva si ji však nejspíš na první dobrou nespojí.
Práva LGBT lidi, včetně práva na rovné manželství, přitom podporovalo mnoho brazilských politiků včetně bývalých prezidentů Lula de Silvy a Dilmy Rousseff. Diskuze o manželství pro všechny ale proběhly téměř výhradně na soudní úrovni. Začalo to v roce 2004, kdy brazilský soud přiznal páru tvořenému Brazilcem a Britem oficiální status prostřednictvím takzvaného manželství podle anglosaského práva (common-law marriage). Oba tou dobou žili v brazilském městě Curitiba.
„V Brazílii je každý pár, který spolu žije déle než pět let, podle zákona považován za manželský, a to i bez toho, aby manželství registroval,“ vysvětluje novinář brazilského původu Fabiano Golgo. „Tento zákon pomáhá ženám, jejichž mužští společníci se vyhýbají registraci svazku a později je zanechávají bez jakékoli podpory. Mnoho lidí je navíc negramotných, a proto se o tyto byrokratické záležitosti nestarají. Zákon tak chrání zejména ženy z chudších tříd.“
Už od devadesátých let brazilští soudci a soudkyně spekulovali o tom, zda by se tento model dal aplikovat na všechny páry bez ohledu na pohlaví, dodává Golgo. 5. května 2011 brazilský nejvyšší soud skutečně rozhodl, že všem gay a lesbickým párům v zemi musí být umožněna registrace svazku se všemi právy a povinnostmi, které vyplývají z manželství. Podmínkou k uzavření bylo buď vlastnictví společného bankovního účtu, nebo právě společné soužití.
V červnu stejného roku se ovšem soudce Jeronymo Pedro Villas Boas z brazislkého státu Goiânia rozhodl anulovat registrované partnerství dvou mužů, Liorcina Mendese a Odilia Torrese. Odvolací soud rozhodnutí zrušil, ale dvojice se kvůli obavám z dalších pokusů o zrušení jejího svazku přestěhovala do Ria de Janeira. Tam ho uzavřela znovu.
14. května roku 2013 pak Národní rada pro justici rozhodla o tom, že jsou notáři a notářky ve všech brazilských státech povinni oddávat všechny páry bez ohledu na pohlaví. Navíc musejí na vyžádání měnit registrovaná partnerství na manželství. Prošlo to víc než hladce, poměr hlasů v Radě byl 14:1. Brazílie se tak jaksi mimochodem stala dvanáctou světovou zemí, ve které je manželství přístupné všem.
Rozhodnutí soudu se sice pokusila napadnout Křesťanskosociální strana Brazílie, ale s úspěchem se nesetkalo. A neočekává se, že by se to změnilo. Za vyloučenou lze považovat i možnost, že by ho manželství pro všechny zrušil současný prezident Jair Bolsonaro, z jehož strany zaznívá velmi agresivní rétorika proti LGBT lidem.
Jejich právo na manželství ovšem „jistí“ rozhodnutí Meziamerického soudu pro lidská práva z ledna 2018, podle něhož jsou všechny smluvní země Americké konvence o lidských právech vázané zpřístupnit manželství všem párům. Patří mezi ně i Brazílie, nedávno se přidal Ekvádor a další země budou přibývat. A co na to brazilská veřejnost? Podle dva roky starého průzkumu manželství pro všechny podporuje těsná většina, tedy 52 % Brazilců a Brazilek.
Foto: Jeff Belmonte / Wikimedia Commons
1. ledna 2025 vstoupí v účinnost novela o partnerství pro stejnopohlavní páry. Přestože představuje krok vpřed, skutečnou rovnost tímto krokem Česká republika stále nezajišťuje. V souvislosti s platností této novely zveřejňujeme společné prohlášení na podporu rovného manželství: DOKUD NEBUDE ROVNÉ MANŽELSTVÍ, NEVZDÁME TO.
Letošek potvrdil, že České republika je připravená na manželství pro všechny páry. Tsunami veřejných výzev k přijetí rovného manželství, která se zvedla na podzim 2023, pokračovala. Zároveň jsme spolu se stovkami lidí, kteří osobně oslovovali poslance a poslankyně, odráželi vlnu dezinformací cílených na náš zákonodárný sbor. Tisíce lidí vyjadřovaly podporu na sociálních sítích, posílaly dopisy a emaily do poslaneckých kanceláří. I přes tak obrovskou a dlouhodobou podporu se však Sněmovna rozhodla dál si sedět na uších.
