Open For Business, koalice vedoucích mezinárodních společností pracující na rozšíření inkluze LGBT osob, vydala novou zprávu o České republice o „ekonomickém a obchodním“ argumentu pro všechny páry bez ohledu na jejich sexuální orientaci a jejich právu na manželství a adopci dětí.
Společně se Jsme fér, českou neziskovou organizací, která se podílela na představení legislativy o stejnopohlavním manželství, shromáždila koalice důkazy, že diskriminace LGBT stojí tuto zemi 0,1 až 0,7 % HDP každý rok. Mluvil jsem se zástupci obou skupin, abych zjistil více o ekonomické a lidské ceně – a potenciálních benefitech pro společnost celkově.
Drew Keller, globální programový ředitel organizace Open for Business, započal svoji kariéru jako konzultant ve společnosti McKinsey & Company, kde s mezinárodními společnostmi pracoval na způsobu oceňování, přeměnách dodavatelského řetězce a strategii růstu. K iniciativě Open for Business byl přidělen v roce 2016, aby implementoval její první sérii mezinárodních kulatých stolů. Začal jsem dotazem na popis hlavních zjištění z koaličních reportů, pojmenovaných Ekonomický a obchodní argument pro LGBT inkluzi v České republice.
„Open for Business je koalice 29 světových organizací a naším cílem je vyzkoumat ekonomické dopady LGBT inkluze všude ve světě; v podstatě se díváme na způsob, jakým inkluzivní a rozmanité společnosti ovlivňují obchodní výkon a ekonomický růst. Pracovali jsme s iniciativou Jsme fér pár měsíců a prozkoumali jsme ekonomické výhody rovnoprávných manželství v České republice. Sledovali jsme dvě rozdílné věci: na jedné straně potenciální náklady širší diskriminace LGBT osob v České republice a jak by tyto náklady mohly být narovnány rovnoprávným manželstvím a zavedením manželství stejnopohlavních párů; a na druhé straně jsme sledovali některé potenciální benefity stejnopohlavních manželství pro ekonomiku.
Co se nákladů týče, zjistili jsme, že LGBT diskriminace v České republice stojí každoročně mezi 5 až 37 miliardami korun, což je okolo 0,1 až 0,7 % HDP. Brali jsme v úvahu tři základní oblasti k posouzení těchto nákladů.
První oblastí byla nerovnost ve zdraví, primárně hnaná vyšším poměrem depresí mezi gayi a lesbami v České republice, a některými ztrátami v produktivitě a ekonomice, které s tímto souvisí. K posouzení jsme použili metodologii určenou Světovou bankou a Světovou Zdravotnickou Organizací. Druhou oblastí, kterou jsme se zabývali, byla ekonomická diskriminace. Sledovali jsme tedy rozdíly v odměňování mezi homosexuálními a heterosexuálními zaměstnanci, a také nezaměstnanost. Poslední část, kterou jsme zkoumali – a která nejvíce souvisí s debatou o manželství pro všechny – jsou potenciální příjmy ušlé kvůli nemožnosti gayů a leseb uzavřít manželství. V podstatě tedy, pokud by jim bylo umožněno se vzít, o kolik víc by se utrácelo ve svatebním průmyslu, pouze na základě toho, o kolik víc manželství by se uzavíralo.
V daných oblastech jsme užívali různé metodologie. Ale tím zásadním výsledkem je, že Českou republiku to stojí okolo pěti až třiceti sedmi miliard korun každý rok. Takže to je ta strana týkající se nákladů. A to souhlasí s jinými odhady jinde ve světě, od Indie po Keňu a Jižní Afriku, mnoho zemí. Maličko se liší, ale všechny zjišťují, že diskriminace LGBT osob je od stojí zhruba 0,2 a 2 % HDP. Takže náklady České republiky jsou o něco nižší než u jiných zemí, což se dá očekávat, protože je to více inkluzivní země než například Keňa.“
Mnoho mezinárodních společností nabízí rovnocenné benefity pro své zaměstnance bez ohledu na jejich sexuální orientaci a bez ohledu na to, jestli země, ve kterých působí, uznávají stejnopohlavní manželství.
Podle Open for Business například 81 % světových společností nabízí rovnocenné životní, zdravotní a důchodové benefity pro LGBT páry. Koalice říká, že inkluzivnější společnosti jsou efektivnější při náboru a udržení schopných pracovníků.
Drew Keller opět říká:
„Postoj města či státu k homosexuálům, který se projevuje stejnopohlavním manželstvím, je něčím, co nazýváme ‚preferenční faktor‘ pro schopné pracovníky, kteří se rozhodují, kde budou žít. Samozřejmě zvažují široké spektrum oblastí – ekonomiku, které pozice jsou dostupné - ale jejich preferenční faktory zahrnují i kvalitu života či inkluzi a diverzitu daného místa.
Máme důkazy, které prokazují, že uzákonění stejnopohlavního manželství pomůže České republice lépe soupeřit o schopné a talentované zaměstnance – napříč Evropou a světem. K tomuto se pojí zajímavá anekdota. Před dvěma roky sídlil jeden z orgánů EU, Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), v Londýně. Kvůli Brexitu museli přesunout své sídlo. Zaměstnanci agentury psali svým vedoucím a sdělovali jim, že chtějí pracovat pouze v zemi, která má stejnopohlavní manželství. A tak agentura zamítla mnoho návrhů a vybrala sídlo v Amsterdamu. To je jen jeden příklad k ilustraci významnějšího trendu.
Druhým benefitem rovnoprávných manželství je, že může zvýšit produktivitu. Také jsme zjistili, a průzkumy po celém světě ukázaly, že inkluzivní ekonomiky jsou méně náchylné k nezaměstnanosti a rozdílům v odměňování, což snižuje produktivitu. Inkluzivní ekonomiky také umožňují podnikům, které se pustily do inkluze LGBT osob a opravdu rozumí výhodám, které z toho plynou, příznivé prostředí, které zároveň činí jejich zaměstnance více produktivní.
Za třetí také mají potenciál posílit inovace. Studie po celém světe ukázaly, že města a země se stejnopohlavními manželstvími mají vyšší počet patentů. To je takový zástupce pro inovaci. Typicky mají inovační ekosystémy, které umožňují lidem přinést svobodný tok nápadů a podpořit tak inovace.
Poslední, co jsme zjistili, bylo, že by to podpořilo výkon podniku. Máme tedy velký soubor důkazů o prospěšnosti inkluze LGBT osob a celkové diverzity pro podniky. Ale tyto podniky jsou lépe schopné vytvářet LGBT inkluzivní politiky, když fungují v celkově inkluzivním prostředí. Podniky se potýkají s administrativním zatížením, když fungují v České republice, protože nabízejí stejné benefity všem zaměstnancům, ať už jsou gayové, lesby, nebo heterosexuálové. Takže jsou zvýšené náklady na oddělení HR a oddělení benefitů, která musí zajistit, že tyto benefity jsou rovnoprávné. A v některých případech musí platit navíc na zajištění rovnoprávnosti.“
Po přehledu reportu Open for Business od Drewa Kellera, se kterým jsem mluvil po telefonu z Washingtonu, D.C., jsem se setkal s Adélou Horákovou, ředitelkou advocacy v iniciativě Jsme fér. Bývalá právnička v největší advokátní kanceláři na světě Dentons strávila více než 12 let v korporátním světě, než se stala aktivistkou.
„V podstatě můžeme říci, že neexistence manželství pro všechny způsobuje zemi závažnou ekonomickou ztrátu. A to na úrovni makroekonomické, na úrovni sektorové a na úrovni osobní. Na úrovni makroekonomické jsou to náklady, které má (český) stát a které by nevznikaly, kdyby přijal manželství pro všechny. To se týká například zdravotních služeb.
Diskriminace namířená proti LGBT osob – a to se týká neexistence manželství pro všechny – vede k vyšší izolaci osob, vyššího rizika chudoby, vyššího počtu dětí bez péče, a dalším negativním společenským fenoménům, za které pak stát musí platit a nikdy je úplně nevyřeší. Máme například jeden z nejvyšších podílů kojenců v institucionální péči na světě. Náklady na péči o každého kojence v institucionální péči jsou myslím zhruba 40.000 až 80.000 korun měsíčně (dvakrát více než je v ČR průměrná mzda), což je vysoké číslo. Tyto děti by mohly být v duhových rodinách, ale stejnopohlavní páry nemohou společně adoptovat, což přirozeně snižuje jejich snahu tak učinit. Protože když právo není na vaší straně, zamýšlíte se nad vhozením sebe – a dítěte, které byste potencionálně adoptovali – do této právní nejistoty dvakrát.
Na makroekonomické úrovni nás to stojí zhruba mezi miliardou a 19 miliardami korun ročně. Na sektorové úrovni je celý jeden sektor, který by měl prospěch z vyššího počtu uzavřených manželství. Mnoho peněz se váže k partnerským vztahům, k partnerství a manželství jako takovým (…). V současné studii Open for Business je ekonomická ztráta odhadována na 2,7 miliard korun.
A na osobní úrovni existuje ekonomická teorie, říkáme jí cena myšlení dvakrát, fakt, že část vašeho mozku se zabývá tím, že jste zaměstnanec někde, kde nemůžete být ‚out‘. Můžete to přirovnat k počítači, váš procesor vždy částečně pracuje na skrytí vaší součásti, tudíž vám ubírá na kapacitě, kterou potřebujete k dobrému pracovnímu výkonu – a tudíž lidský potenciál není plně využíván.
Před činností ve Jsme fér jsem pracovala v korporacích 12 let. Jednu dobu jsem byla i manažerem pro diverzitu v našich evropských kancelářích – dvacet kanceláří ve dvaceti zemích, 2,500 osob, a tohle je něco, co jsme pozorovali velmi pečlivě. Nejenom že chcete, aby lidé dobře pracovali, chcete, aby se i dobře cítili. A pokud se tak necítí, vy jako zaměstnavatel ztrácíte peníze, a tudíž stát ztrácí peníze. Je to jednoduchá rovnice.
A není náhoda, že nejbohatší země na světě jsou ty, kde manželství pro všechny již existuje – samozřejmě až na pár výjimek – ale celá severní Amerika, západní Evropa, většina Jižní Ameriky, Jižní Afrika, Austrálie, Nový Zéland. A jde to spolu ruku v ruce. Rovnoprávnost a podpora diverzity je do budoucna klíčem k úspěchu každé země na světě. Země, které jsou monolitické, které se zdají být uniformní a pevné bez jakýchkoliv vnitřních rozdílů, se zdají být vnitřně silné, ale jsou velmi křehké. V této zemi máme zkušenosti s monolitickou uniformní kulturou – narodila jsem se před Sametovou revolucí, takže si to pamatuji. Kdyby Česká republika byla první zemí střední a východní Evropy, která by přijala manželství pro všechny, prospěje to ekonomicky, připraví to lepší budoucnost, zatímco jiné země budou více a více zaostávat a nebudou připravené na to, co přijde.“
„Určitě je zde mnoho zneužívání a manipulace s informacemi ve veřejné sféře, které se aplikují na životy neheterosexuálních osob a trans osob. A to se nás hluboce dotýká. Každé ráno dostávám monitoring médií a mohu vám říci, že obsah dezinformačních webů je velmi, velmi významný. Co se Ruska týče, je jasný – a mnoho (politických) vědců, i těch, které znám osobně, vám řeknou, že Rusko dlouho užívá homofobii – institucionalizovanou a jaksi vetkanou v látce státní kontroly, jako nástroj pro svoji zahraniční politiku. Nemohou soupeřit se svobodnými prosperujícími státy v oblasti ekonomiky, v oblasti štěstí a uspokojení vlastní populace. Takže se uchylují k této slabé taktice.
Bohužel se to netýká jen Ruska. Týká se to také Polska, kde je to snad ještě horší. Destrukce sekulárního a demokratického státu, protože ty jdou ruku v ruce, je bolestivě zřejmá a to v zemi, která je hned vedle jen dvě hodiny odsud. Polská státní média pomocí fake news veřejně haní LGBT osoby a neúnavně pracují na uměle vytvořené nenávisti ve svůj vlastní prospěch. A to se týká vládnoucí strany (PiS) a církve.“
„Křesťanští demokraté a SPD jsou jediné dvě strany, které mají jasný stranický postoj, a ten je ‚Ne‘. A je jen jedna strana se stranickým postojem ‚Ano‘, a to jsou Piráti. Dalších šest stran v parlamentu má otevřenou volbu, volbu svědomí – jejich poslanci mohou volit, jak chtějí; což je lepší, než negativní postoj, ale také indikuje jistou nerozhodnost mezi vůdci zaujmout jasný postoj. Voliči jim těžko rozumí, neví přesně, co si strany myslí.
A znám lesby, gaye, bisexuály, trans osoby, které by se nechtěly přestěhovat do země, kde by jejich životy nebyly považovány rovnocenně. A pokud by se něco stalo jejich dětem, je možné, že by druhý rodič nebyl uznán. Takže kdyby se například britský ekonom, právník nebo vědec chtěl přestěhovat za prací do České republiky, vím, že by se nerozhodovali dvakrát, ale pětkrát, jestli se přestěhovat do země, kde hrozí riziko jejich dětem. A velmi pravděpodobně odmítnou takovou nabídku. Tudíž Česká republika ztrácí hodnotnou a kvalifikovanou pracovní sílu.
Neschopnost státu zajistit rovnocenné zacházení stejnopohlavním párům a našim rodinám a dětem je občas kompenzována soukromým sektorem – soukromý sektor je napřed před státem, což je samozřejmě naprosto absurdní. A to by měl být argument zejména pro konzervativce, a já jsem upřímně překvapená, že ODS nereaguje na tyto ekonomické argumenty. Možná to přijde, a já uvítám diskuzi na toto téma; možná by jim mělo trochu dělat starosti, že stát nedělá svoji práci.“
Článek redaktora Briana Kenetyho vyšel na Radio Prague dne 29. ledna 2020.
Úvodní fotografie: Open For Business
Senátor Zdeněk Hraba a senátorka Jitka Chalánková předložili při projednávání novely o partnerství na Ústavně-právním výboru Senátu pozměňovací návrhy, které by výrazně zhoršily Sněmovnou schválený návrh partnerství a situaci stejnopohlavních párů a rodin s dětmi. Mimo to by schválení takových zákonných úprav omezilo také práva heterosexuálním lidem. Shrnutí těchto návrhů přinášíme v právní analýze.
