Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
Jak se stalo, že náš Parlament opět schválil „partnerství“ pro stejnopohlavní páry namísto rovného manželství? Tento problém není nový a má dlouhou historii plnou legislativních pokusů a politických obstrukcí.
Od roku 1989 proběhlo v České republice již 13 legislativních pokusů o částečné či úplné zrovnoprávnění stejnopohlavních párů, včetně zavedení rovného manželství. Přesto se do třetího čtení ve Sněmovně dostaly pouze tři z těchto návrhů. Je zřejmé, že snaha o dosažení spravedlnosti pro všechny páry přes Parlament existovala, ale často narazila a naráží na politický odpor.
Již v roce 2011, při přípravě nového občanského zákoníku, bylo do návrhu zahrnuto „zapsané partnerství“, které mělo podobný obsah jako aktuálně schválené partnerství. Toto ustanovení však bylo nakonec z kodexu vyňato, protože Marek Benda (ODS) jeho odstraněním podmínil schválením celého zákoníku. Benda tehdy prohlásil: „Registrované partnerství považuji za výstřelek, nebudu ho potvrzovat občanským kodexem.“
V posledních dvou volebních obdobích byla novela o rovném manželství předložena, ale vždy bylo velmi těžké dosáhnout hlasování a odstartování legislativní cesty. Přes deset pokusů o zařazení pevného bodu a dvě mimořádné schůze svědčí o obtížnosti prosadit tento zásadní zákon. Konečný výsledek? Schválení návrhu, který byl předložen na poslední chvíli, bez hlubší debaty a který je ušit horkou jehlou.
Rozpravy o rovném manželství byly většinou zaplněny projevy jeho oponentů a oponentek, a to bez ohledu na složení Sněmovny. Během dvou volebních období zabraly tyto projevy 60-65 % času věnovaného diskusi o tomto tématu. Ačkoliv podpora veřejnosti pro rovné manželství je stabilně vysoká a pohybuje se dlouhodobě kolem 65 %, někteří poslanci a poslankyně se snaží tento proces zbrzdit. Poslanec Feranec (ANO) dokonce v plénu Sněmovny otevřeně prohlásil: „Možná je to pokrok, že takhle ta doba jednou musí přijít, a my s tím nic neuděláme. Možná, že to skutečně nezastavíme. Ale pokud to můžeme zbrzdit o tři roky, tak bychom to měli udělat. A já to udělám.“
A zde se naskýtá otázka: Je toto opravdu cíl racionálního zákonodárce? Opravdu bychom měli co nejdéle zametat pod koberec řešení problému, který je zjevný, snadno řešitelný a jehož ignorování denně ubližuje statisícům lidí a jejich rodinám?
Na podzim letošního roku vyjde v časopise Soukromé právo druhá část tohoto příspěvku, která bude podrobně analyzovat nově schválený institut partnerství a jeho důsledky pro stejnopohlavní páry v České republice.
Slovensko v pátek 26. září 2025 znovu změnilo Ústavu – po vzoru Ruska ještě tvrději omezuje práva stejnopohlavních párů i celé společnosti. Česko může být další. Nesmíme to dopustit. 3. a 4. října kroužkujte pro rovnoprávnost podle předvolebního průzkumu Jsme fér.
