9. 10. 2024
Partnerství nestačí: jsou dvě kategorie protiústavní?
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Je rozdělování lidí do dvou kategorií jen podle toho, koho milují, protiústavní? Ústavní soud Rakouska, Ústavní soud Slovinska a Nejvyšší soud USA na tuto otázku odpověděly, že ano. Můžeme se jejich úvahami inspirovat i my? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (číslo 9/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková druhou část své právní analýzy. První část analýzy se ohlédla za legislativními pokusy od roku 1989. Druhá část analýzy se dívá do budoucna a na možnost ochrany našich ústavně zaručených práv a svobod.
Je protiústavní, že páry stejného pohlaví nemohou vstupovat do manželství? Ústavní soud Rakouska, Ústavní soud Slovinska a Nejvyšší soud USA na tuto otázku odpověděli, že ano. Jak k tomuto závěru došly? Právní analýza těchto rozsudků ukazuje, že soudy v nich pracují zejména s těmito principy: rovné zacházení, ochrana důstojnosti, ochrana rodinného života, soukromí a nezasahování do osobní svobody. Když srovnáme tato soudní rozhodnutí s nově přijatým institutem partnerství tak uvidíme, že tyto principy můžeme do velké míry aplikovat i naší situaci. Že i u nás jsou porušována ústavně zaručená práva lidí tím, že jim je zakázáno vstupovat do manželství. Těmito právy například jsou:
1. Právo na rovné zacházení
Naše Listina základních práv a svobod (což je ústavní zákon) zaručuje všem občanům, že jsou „svobodní a rovní v důstojnosti i v právech“ (tzv. právo na rovné zacházení). Zároveň zaručuje základní práva a svobody „všem bez rozdílu pohlaví [...] nebo jiného postavení“ (zákaz diskriminace, tj. nerovného zacházení). Mezi „jiné postavení“ patří dle judikatury Ústavního soudu i sexuální orientace.
Partnerství a manželství jsou upraveny ve stejném paragrafu občanského zákoníku. Zákon bude nově povolovat, aby dítě mělo dvě mámy, nebo dva táty. Už tedy nebude možné odpírat manželství proto, že je jen pro ty, kteří mohou být společně rodiče. Protože i my budeme moci. Všimněme si také, že občanský zákoník, když mluví o hlavním (nikoli jediném) účelu manželství, mluví o „založení rodiny“ a „výchově“ dětí nikoli o „zplození dětí“.
Odpůrci rovnoprávnosti budou říkat, že odlišné zacházení je ospravedlnitelné a legitimní, protože srovnáváme jablka s hruškami. Ale tak to není - my srovnáváme jablka s jablky, protože jak páry stejného pohlaví tak páry opačného pohlaví mohou stejně naplnit účel manželství.
To si myslí i Ústavní soud Slovinska: „Věcně svazek osob stejného pohlaví, stejně jako svazek osob různého pohlaví, znamená podle Ústavního soudu situaci, kdy dvě osoby tvoří pár, přičemž je rozhodujícím způsobem vymezen jejich (poměrně dlouhodobý) vztah jejich emocionální, morální, duchovní a sexuální náklonností na jejich společné životní cestě. Páry stejného pohlaví navazují vztahy, které jsou stejně trvalé a stabilní jako vztahy mezi osobami různého pohlaví.“
2. Právo na zachování důstojnosti
Článek 1 věta první Listiny stanoví, že „lidé jsou [..] rovní v důstojnosti [..].“ Článek 10 odst. 1 pak garantuje právo každého „aby byla zachována jeho lidská důstojnost“.
Někdo může říct “ale to přeci není nedůstojné, když máte stejná práva”. Těchto lidí se ptejme - vy byste vyměnili vaše manželství za partnerství? My také ne. Jak nedůstojné je partnerství dokazují i samotné výroky jeho odpůrců - všechny nás označují za nějaké nebezpečí, nebo nás patologizují. „Postižení lidé nemůžou být manželé a mít děti“, prohlásil poslanec za ANO Milan Brázdil. Nikdy v parlamentu nezaznělo, že je třeba vytvořit partnerství, abychom vztahy dvou žen nebo dvou mužů chránili před manželstvím. To by bylo absurdní. A stejně absurdní je to i naopak.
O tom, že rozdělování lidí do kategorií je ponižující mluvil i Nejvyšší soud USA: „S tímto poznáním přichází i uznání, že zákony vylučující stejnopohlavní páry z manželství na ně uvalují stigma a typ újmy zakázané naším základním zákonem”.
3. Právo na svobodné jednání a ochranu soukromí
Právo na svobodné jednání upravuje Listina v čl. 2 odst. 3: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Článek 10 odst. 2 Listiny říká, že „každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života“. Ústavní soud toto vykládá tak, že „[p]rimární funkcí práva na respekt k soukromému životu je zajistit prostor pro rozvoj a seberealizaci individuální osobnosti“ a zahrnuje i „veřejnou mocí nerušenou tvorbou sociálních vztahů (v manželství, v rodině, ve společnosti)“.
Volba není dle mého názoru svobodná, pokud jsou s jednou z variant spojeny negativní následky. A partnerství přináší negativní následky v podobě méně práv a snížené důstojnosti. Navíc partnerství nutí lidi dělat coming out, i když nechtějí - každý, kdo ví, že je někdo v partnerství získává automaticky citlivou informaci o identitě daného člověka. Všichni víme, jak citlivé je se neustále někomu v životě outovat. Proč by každý, kdo uvidí naší občanku, měl vědět, že jsme lesba, gay, bi, queer…?
Tenhle bod akcentoval i Ústavní soud Rakouska. Stejnopohlavní páry podle něj musí chtě nechtě v různých životních situacích sdílet se svým okolím svůj rodinný status, to že žijí ve svazku s osobou stejného pohlaví. A to je podle soudu vystavuje zvýšenému riziku diskriminace zejména na pozadí historické zkušenosti s homofobií a ostatními nepřátelskými postoji.
A proč by měl o otázce toho, jestli je neústavní, že nemůžeme vstupovat do manželství, rozhodovat ústavní soud, když parlament odmítl rovné manželství přijmout? Na to krásně odpověděl Nejvyšší soud USA takto: “Dynamika našeho ústavního systému spočívá v tom, že jednotlivci nemusí před uplatněním základního práva čekat na legislativní opatření. […] Jednotlivec se může dovolávat práva na ústavní ochranu, když je poškozen, i když s tím širší veřejnost nesouhlasí, a i když zákonodárce odmítne jednat.“
