Mají stejné jméno, stejné příjmení, bydliště i datum narození. A jsou svoje ženy. Tedy registrované partnerky. Tereza Vlková a Tereza Vlková uspořádaly na začátku července pro sebe, své kamarády a příbuzné nádhernou svatbu.
Video, které na ní vzniklo, nám dovolily sdílet. Uvidíte dojaté babičky, rozjuchané kamarády, svatební tradice a dvě víly v bílém. „Všechno jsme chystaly tak, jako kdyby šlo o běžnou svatbu – svatební oznámení, hudba, květiny, jmenovky, dárečky pro hosty, slavobrána, dort a spousta dalších věcí. Dokonce jsme měly během dne i některé svatební tradice. Házely jsme kytku, rozbíjely jsme talíř, přenášely se přes práh,“ vysvětluje Tereza Vlková
A dodává: „Za největší úspěch považuji, že se nám podařilo mít u obřadu svědky, což není u vstupu do registrovaného partnerství povinné ani obvyklé. Našim cílem bylo uspořádat takovou veselku, na které bude všem hostům dobře a budou si připadat jako na tradiční svatbě, kde stojí po boku ženy muž. Nechtěly jsme, aby hosté říkali: To nebyla žádná svatba, tam nebylo tohle, tamto a ani támhleto. Tomu se nedá ani svatba říct.“
Jenomže: její Tereza není úplně šatový typ. „Největší problém jsem měla s tím, že já půjdu v šatech a Terka vedle mě půjde v obleku. Připadalo by mi to, jako když si beru mužského, svatba by ztratila kouzlo dvou nevěst,“ říká Tereza. Naštěstí se jí a přátelům podařilo její ženu přesvědčit – když šaty, tak krátké a ušité na míru. A dvě víly byly na světě.
Oběma vyhovuje, že se po svatbě jmenují stejně – Tereza, která prvně Vlková nebyla, přijala příjmení druhé Terezy, která je Vlková od narození. Mohou si vzájemně vyzvedávat poštu (i když zásilky s vánočním překvapením od Terezy Vlkové pro Terezu Vlkovou přestávají být překvapením), mohou se představovat větou: „My jsme Tereza Vlková.“
Rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a skutečným manželstvím i přes svůj optimistický přístup vnímají: „Jsem pyšná na to, že se ke své ženě mohu hlásit oficiálně. Vadí nám ale třeba, že i když máme byt v osobním vlastnictví, nevzniká nám společné jmění – máme tedy každá svůj podíl rozdělený rovným dílem.“
„Registrovaní partneři navíc nemají nárok na vdovský důchod. Po smrti jednoho z partnerů bude jeden z nich nucen využívat jen svého příjmu, zatímco životní situace ‚klasické‘ vdovy může být díky vdovskému důchodu mnohem jednodušší,“ vypočítává Tereza Vlková. „Třetí a asi ten nejšílenější rozdíl, pro společnost možná nejvíc kontroverzní, je pro nás nemožnost osvojit si dítě partnerky.“
Foto: archiv Terezy a Terezy
Vdavky úřadům navzdory si dopřály také Anička a Klára z Brna. Podívejte se na video a přečtěte si jejich příběh!
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Je rozdělování lidí do dvou kategorií jen podle toho, koho milují, protiústavní? Ústavní soud Rakouska, Ústavní soud Slovinska a Nejvyšší soud USA na tuto otázku odpověděly, že ano. Můžeme se jejich úvahami inspirovat i my? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (číslo 9/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková druhou část své právní analýzy. První část analýzy se ohlédla za legislativními pokusy od roku 1989. Druhá část analýzy se dívá do budoucna a na možnost ochrany našich ústavně zaručených práv a svobod.
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
