Mají stejné jméno, stejné příjmení, bydliště i datum narození. A jsou svoje ženy. Tedy registrované partnerky. Tereza Vlková a Tereza Vlková uspořádaly na začátku července pro sebe, své kamarády a příbuzné nádhernou svatbu.
Video, které na ní vzniklo, nám dovolily sdílet. Uvidíte dojaté babičky, rozjuchané kamarády, svatební tradice a dvě víly v bílém. „Všechno jsme chystaly tak, jako kdyby šlo o běžnou svatbu – svatební oznámení, hudba, květiny, jmenovky, dárečky pro hosty, slavobrána, dort a spousta dalších věcí. Dokonce jsme měly během dne i některé svatební tradice. Házely jsme kytku, rozbíjely jsme talíř, přenášely se přes práh,“ vysvětluje Tereza Vlková
A dodává: „Za největší úspěch považuji, že se nám podařilo mít u obřadu svědky, což není u vstupu do registrovaného partnerství povinné ani obvyklé. Našim cílem bylo uspořádat takovou veselku, na které bude všem hostům dobře a budou si připadat jako na tradiční svatbě, kde stojí po boku ženy muž. Nechtěly jsme, aby hosté říkali: To nebyla žádná svatba, tam nebylo tohle, tamto a ani támhleto. Tomu se nedá ani svatba říct.“
Jenomže: její Tereza není úplně šatový typ. „Největší problém jsem měla s tím, že já půjdu v šatech a Terka vedle mě půjde v obleku. Připadalo by mi to, jako když si beru mužského, svatba by ztratila kouzlo dvou nevěst,“ říká Tereza. Naštěstí se jí a přátelům podařilo její ženu přesvědčit – když šaty, tak krátké a ušité na míru. A dvě víly byly na světě.
Oběma vyhovuje, že se po svatbě jmenují stejně – Tereza, která prvně Vlková nebyla, přijala příjmení druhé Terezy, která je Vlková od narození. Mohou si vzájemně vyzvedávat poštu (i když zásilky s vánočním překvapením od Terezy Vlkové pro Terezu Vlkovou přestávají být překvapením), mohou se představovat větou: „My jsme Tereza Vlková.“
Rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a skutečným manželstvím i přes svůj optimistický přístup vnímají: „Jsem pyšná na to, že se ke své ženě mohu hlásit oficiálně. Vadí nám ale třeba, že i když máme byt v osobním vlastnictví, nevzniká nám společné jmění – máme tedy každá svůj podíl rozdělený rovným dílem.“
„Registrovaní partneři navíc nemají nárok na vdovský důchod. Po smrti jednoho z partnerů bude jeden z nich nucen využívat jen svého příjmu, zatímco životní situace ‚klasické‘ vdovy může být díky vdovskému důchodu mnohem jednodušší,“ vypočítává Tereza Vlková. „Třetí a asi ten nejšílenější rozdíl, pro společnost možná nejvíc kontroverzní, je pro nás nemožnost osvojit si dítě partnerky.“
Foto: archiv Terezy a Terezy
Vdavky úřadům navzdory si dopřály také Anička a Klára z Brna. Podívejte se na video a přečtěte si jejich příběh!
