Vladimíra: Lidé syna nezavrhují, stát ano

Paní Vladimíra je matkou čtyřiatřicetiletého Milana. Před pár lety mu šla na „svatbu“: krásnou, ale bohužel ne opravdovou. Je totiž gay. Mamince to řekl ještě, když byl na škole. „Znám i přesné datum – 14. února 2004,“ směje se Vladimíra.

pani_vladimira.jpg

Jak to, že to víte přesně? Dělá to ten svatý Valentýn?

To ne. Ten den se narodila vnučka, tedy dcera mojí dcery, Mildovy sestry. Ve čtyři ráno mi přišla na telefon zpráva, že je malá na světě, tak jsem vzbudila všechny v domě, začali jsme ji zapíjet. No a v tom štěstí, jak jsme byli všichni tak naměkko, syn povídá: Mami, já ti musím něco říct. Já jsem gay.

Jak jste reagovala?

No obrečeli jsme to oba.

Nečekala jste to?

A víte, že fakt ne? Jeho sourozenci to dávno věděli, ale my rodiče ne. Já jsem to přijala hned, ale hned jsem taky věděla, že bude problém – jak to řekneme tatínkovi? Manžel byl o třináct let starší než já, byl prostě jiná generace, jiná škola. Tutlali jsme to dalšího půl roku. Jenomže Milda začal chodit s Janem, sice jsme mu dali krycí jméno Jana, ale manžel se po čase začal chtít s tou Janou seznámit. Tak se to provalilo.

A reakce?

No neskousl to. Tři čtvrtě roku jsme měli tichou domácnost, ti dva se sotva pozdravili, maximálně mi muž vždycky řekl: Řekni Mildovi, ať…. Takové ty provozní věci. Nadával, že se syn má jít léčit. Vzpomínal, že na gymplu byl kluk samá holka, někdy u nás byly i tři nebo čtyři holky naráz, ale všechno jen kamarádky. On byl hodný, ale prostě v tomhle staromódní a potřeboval čas na to Mildu přijmout takového, jaký je.

Muselo být těžké být mezi nimi prostřednicí.

Jak mlýnský kámen! Netuším, jestli třeba manžel šel někam do poradny, k psychologovi nebo jestli se mu to prostě jen rozleželo v hlavě, každopádně se to pomalu lepšilo. Asi pochopil, že to buďto musí přijmout, nebo že v tak ošklivé atmosféře budeme žít už pořád.

Syn si pak našel nového partnera, který byl násilnický – a v tu chvíli otec zakročil, opravdu byl synovým ochráncem. Pak se Milda seznámil s Bohoušem a jsou spolu už deset let. Manžel dokonce souhlasil, aby se k nám Bohouš nastěhoval, protože oba ještě studovali. Jen se před ním nesměli držet za ruce nebo se líbat.

Kdy se kluci rozhodli vstoupit do registrovaného partnerství?

Měli jsme moc těžký rok 2014, Bohoušovi umřela maminka, Milanovi tatínek, můj muž. Tak to kluci nechali, až to trochu přebolí. Brali se v červenci 2015 na Křivoklátě. A byla to krásná klasická svatba. I když ze zákona jde vlastně jen o podpis úředního dokumentu, kluci našli matrikářku, která je ochotná jezdit z Kladna oddávat gay a lesbické páry.

Jaká ta svatba byla?

Krásná! Napekli jsme svatební koláčky z deseti kil mouky, měli jsme hromadu cukroví, kluci si objednali panáčky na dort z Ameriky. Ten dort měl sedm pater.

Jak se v červenci převáží sedmipatrový dort na svatbu na Křivoklátě?!

To vám popíšu: naložíte do auta s klimatizací sedm krabic s jednotlivými patry dortu, pak to rychle vyložíte, navlečete je postupně na takovou speciální tyčku a dozdobíte.

Jací byli kluci ženiši?

Oba měli stejné obleky a motýlky, oba si pěstovali takový malý plnovous. Takže když kastelán vypustil předchozí svatebčany a šel vítat je, dostal pořádný šok, že nevidí nevěstu, ale dva fousatý chlapy.

Vnímáte rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím?

Pracuji na soudu. I syn. Teď dodělává práva. Takže ty rozdíly vnímáme velmi silně. Kluci mají zažádáno o adopci, čekají je ještě psychologické posudky. Ze zákona bude mít jejich dítě jen jednoho rodiče, i když fakticky bude vyrůstat se dvěma.

Syn počítá s tím, že by šel na mateřskou. A nikdo se na něj kvůli tomu nedívá divně, všichni ho přijímají, respektují. Vlastně si nedokážu vzpomenout na jediného člověka, který by jeho nebo naši rodinu odvrhl kvůli tomu, že je gay. Jen stát je ke gayům macešský.

Kladenská matrikářka Jaroslava Vrňáková je tak trochu celebrita. Registrace totiž nepovažuje jen za suchý úřední postup a vnáší do nich stejné emoce, jaké obvykle doprovázejí svatby. Za gay a lesbickými páry dokonce cestuje po republice. Podívejte se na video!

 

Foto: archiv paní Vladimíry