Děti v duhových rodinách: Allenova studie měřila jejich školní úspěchy. A věda ji roznesla na kopytech

Jedná se o uznávaného ekonoma, oblíbeného vyučujícího a publikovaného autora. Když Douglas Allen vydal studii o školních (ne)úspěších dětí, které vyrůstaly s gay a lesbickými páry, zvedla se však vlna kritiky. Kvůli chybné metodologii i manipulaci s daty, která měla zmást veřejnost.

Můžou být gay a lesbické páry stejně dobrými rodiči jako ty heterosexuální? Odborná veřejnost se shoduje na tom, že ano. Odpůrci a odpůrkyně manželství pro všechny – a s ním spojené rovnoprávnosti ohledně adopcí – však stále argumentují „vědeckými“ studiemi, které to rozporují. Operuje s nimi i česká Aliance pro rodinu, která je šíří v Poslanecké sněmovně a skupina českých poslanců a poslankyň, kteří se snaží zabránit přijetí zákona o manželství pro všechny.

Výzkumníci z prestižní Cornellovy univerzity se rozhodli téma podrobně prozkoumat. Porovnali 79 studií, které se výchovy dětí v duhových rodinách týkaly; zjistili, že o údajných rizicích s ní spojených mluví jen čtyři z nich (to odpovídá pěti procentům). U všech čtyř se pak prokázala chybná metodologie a manipulace s daty.

Ve čtyřdílném seriálu se na ně díváme zblízka. Už jsme rozebrali nechvalně známý výzkum Marka Regneruse a práci katolického kněze Sullinse. Dnes je na řadě studie kanadského ekonoma Douglase Allena.

„Děti, které v roce 2006 žily v rodinách gayů a leseb, měly 65% šanci na to, že dokončí střední školu, oproti těm, které žily s heterosexuálními rodiči. U dcer gay a lesbických párů byla navíc šance výrazně nižší než u synů,“ píše se v ní. Allenova studie je méně známá než předchozí dvě a věnuje se ještě okrajovějšímu tématu. Přesto stojí za bližší pohled hlavně proto, že je podepsaná jménem velmi uznávané vědecké osobnosti. A přitom se ji podařilo zcela vyvrátit.

Populární profesor i soudní svědek

Douglas W. Allen je oblíbený profesor ekonomie na Univerzitě Simona Frasera ve městě Burnaby v Britské Kolumbii. Podle článku z kanadského National Post, který vyšel v březnu 2014, ho tehdy studenti a studentky popisovali jako přísného, ale spravedlivého vyučujícího, který umí látku podat zajímavě a zábavně. Za svou práci v akademickém prostředí získal několik ocenění.

Od konce 80. let také publikoval kolem stovky studií a esejí, ve kterých popularizoval ekonomii. V oboru nacházel neotřelá témata. Psal třeba o sdílení informací v době amerických zlatých horeček, o ekonomických základech římskokatolické církve a často také o tom, jak nejrůznější ekonomické faktory ovlivňují manželský život.

Právě manželství podle vlastních slov považuje za „fascinující instituci“ a jako odborník na toto téma byl několikrát přizván k soudním procesům, které se týkaly legalizace manželství pro všechny. Poprvé to bylo v případu Halpern vs. Kanada, který v roce 2003 probíhal u odvolacího soudu provincie Ontario. Allen svědčil proti, ale soud nakonec uznal manželství dvou žen, a na základě toho Ontario otevřelo manželství všem. Další státy následovaly, plošný zákon o manželství pro všechny schválila Kanada o dva roky později.

Ale zpět k Allenovi. Po ontarijském případu se tématem manželství pro všechny začal zabývat do hloubky. Začal také hledat důkazy, že rodiny gay a lesbických párů prostě nejsou stejné jako rodiny těch heterosexuálních, že se liší v tom, jak vychovávají děti, a že jsou děti z takzvaných „duhových“ rodin v ekonomické či sociální nevýhodě.

Nedostudovali. Jenže ani nemohli...

Je zajímavé, že v roce 2012 Douglas Allen provedl revizi 52 studií na toto téma naprostá většina z nich mluvila ve prospěch duhových rodin a uvedl, že téměř všechny byly založené na „pochybných návrzích, zaujatých vzorcích a slabém testování“. O rok později pak sám publikoval studii, která, jak se později ukázalo, byla přesně taková: pochybná, předpojatá a nerelevantní.

Allen se rozhodl porovnat, jakou šanci na úspěšné dokončení střední školy mají děti z rodin heterosexuálních a gay nebo lesbických párů. Na pomoc si vzal velká data: celých dvacet procent z kanadského sčítání lidu z roku 2006. Výstupem jeho analýzy byl údaj o tom, že šance na úspěšné dostudování byla u dětí z duhových rodin 65% oproti šanci dětí, které vychovaly heterosexuální páry. Nejhůř na tom pak údajně byly dcery gayů a leseb. Jenže postupem času na povrch vyplavalo hned několik zásadních metodologických chyb.

Začíná to u samotného výběru. Autor do vzorku zařadil teenagery a mladé dospělé ve věku od 17 do 22 let. Řada z nich tedy v době sčítání teprve na střední chodila, a ještě proto nebylo jasné, zda ji dokončí, nebo ne. Na tento klíčový nedostatek upozornilo hned několik kritiků a kritiček studie v čele se sociologem Philipem N. Cohenem z Marylandské univerzity v College Parku.

Je lepší bydlet s rodiči?

Cohen v textu pro web Family Inequality napadá i další faktor ve způsobu, jakým se vybíralo těch zmiňovaných dvacet procent populace: otázku toho, zda žijí s rodiči, nebo ne. Allen uvádí, že schválně pracoval jen s respondenty a respondentkami, kteří s rodiči stále bydlí. U těch, kteří už žijí sami, by podle něj došlo ke zkreslení. Naznačuje, že je u nich mnohem větší šance, že střední nedodělali. To však Allen neměřil, jen tipoval, a Cohen k tomu dodává, že podobně můžeme tipovat i jiný hypotetický scénář, ve kterém by gay a lesbické páry dětem dokázaly lépe zařídit možnost bydlet ve vlastním. A to právě po úspěšném dostudování střední školy.

Ani jeden, ani druhý scénář samozřejmě nemusí sedět, říká sociolog. Napovídají ale něco o tom, že výsledky studie nelze brát vážně. Vybrat jen lidi v určité situaci, co se bydlení týče, je přinejmenším závažná metodologická chyba. Přinejhorším by mohlo jít přímo o manipulaci s daty za účelem získat takové výsledky, jaké si autor přál.

Čísla můžou občas klamat

K manipulaci pak má blízko i samotný způsob, jakým Allen data vyhodnotil. Philip Cohen a další odborníci a odbornice upozornili na to, že mluvit o „65% šanci dětí z duhových rodin oproti ostatním“ vlastně znamená zneužívat toho, že veřejnost nezná takzvané odds ratios neboli poměry šancí.

Tento statistický pojem se často zaměňuje za jiné hodnoty, a výsledky nejrůznějších studií se pak zdají zásadnější nebo více alarmující, než ve skutečnosti jsou. Co to znamená v Allenově případě? Poměr šancí u jeho vzorku má hodnotu 0,65 u dětí gay a lesbických párů oproti ostatním. To ale neznamená, že střední školu dokončí jen 65 % všech dětí gay a lesbických párů.

Budeme-li předpokládat, že 89 % dětí heterosexuálních párů střední úspěšně dochodilo, znamená to, že s ohledem na poměr šancí 0,65 ji úspěšně dochodilo také 84 % dětí gay a lesbických párů. Rozdíl je najednou mnohem méně statisticky signifikantní. Už vůbec pak není významný rozdíl mezi dívkami a chlapci, což navíc Allen sám ve studii zmiňuje. Přesto později v jednom rozhovoru hovořil o tom, jak to mají dívky vyrůstající s gayi nebo lesbami „obzvlášť těžké“.

Online kritika a boží zatracení

Odborníci a odbornice, blogeři a blogerky, novináři a novinářky na Allenově studii nenechali nit suchou. Zmíněné metodologické nedostatky i chybné interpretace doplnily ještě další, třeba ten, že autor nebral v úvahu, jak dlouho děti v domácnostech gayů či leseb skutečně žily, zda byly z rozvedených rodin nebo zda se často stěhovaly.

Allen od svých nálezů neustoupil. „Cítím určitou potřebu se bránit a hájit principy akademické svobody, svobody vyjádření a svobody náboženství,“ reagoval v roce 2014 na to, co nazval „blogerským lynčováním“. Ve stejné době byl také přizván k soudnímu případu, který rozhodoval o uzákonění manželství pro všechny v americkém státě Michigan. „Je pravda, že věříte, že důsledkem homosexuálních aktivit je odtržení od Boha a věčné zatracení,“ zeptal se soudce. „Pokud nedojde k pokání, tak ano,“ odvětil Allen. Možná to něco napovídá i o směřování jeho vědecké práce.

Co říká Aliance pro rodinu? V materiálech, které se rozdávaly ve Sněmovně, se objevilo hned několik mýtů, které jsme vyvrátili. Stáhněte si kompletní PDF.

 

PODPOŘTE NÁS

Bez vás se neobejdeme

 

Manželství pro všechny by Česku přineslo 2,7 miliardy. Pomohlo by firmám i státní ekonomice

Přijetí manželství pro všechny by do českého státního rozpočtu mohlo bezprostředně přinést nejméně 2,7 miliardy korun. Zjistila to organizace Open For Business. V analýze, kterou vydala letos v lednu, také argumentuje, že uzákonění manželství pro všechny pomůže vytvořit prostředí pro hospodářskou prosperitu země.

Podpora manželství pro všechny roste, 67 % Čechů a Češek říká ano. Přijetí podpoří ekonomiku

Podle aktuálního výzkumu agentury MEDIAN stoupla mezi Čechy a Češkami podpora manželství pro všechny na 67 %. Vzrostla také podpora veřejnosti pro adopce dětí v rodinách gayů a leseb, a to co se týče jak vlastních dětí druhého z partnerů (na 77 %), tak dětí z dětských domovů (na 62 %).

Rok 2019 byl fér, i když ne ve Sněmovně. Podpořili nás starostové, Babiš i Kate Zemanová

Přelomová data, zásadní vyjádření, akce po celé republice, podpora z řad politiků a političek, byznysmenů a byznysmenek, celebrit. Letos se toho stala fůra a zvlášť ke konci roku se debata o manželství pořádně přiostřila. Jen Sněmovna, zdá se, pořád tak trochu spí. Změníme to?

Příběh Šárky a Míši. „Svatba“ jim zlepšila rodinné vztahy, ale na tu skutečnou pořád čekají

Ptali se jich, proč tomu říkají svatba. „Táta to nechápal, pořád říkal oslava, dokud mě neviděl ve svatebních šatech“, říká Míša, která s přítelkyní Šárkou nejprve uzavřela registrované partnerství a o měsíc později si vystrojily veselku.

PŘISPĚJ TEĎ A PODPOŘ FÉROVOU ZMĚNU
PŘISPĚJ TEĎ A PODPOŘ FÉROVOU ZMĚNU