Hokej není jediná disciplína, ve které nás Kanada s přehledem poráží. Tak třeba manželství pro všechny má už čtrnáct let. Prvně ho uzákonily regiony, první přihrávky na jeho plošné přijetí pak paradoxně přišly z konzervativních řad.
Čtvrtou světovou a první mimoevropskou zemí, která manželství pro všechny uzákonila, se Kanada stala v roce 2005. Tedy na federální úrovni. Už předtím ovšem většina gay a lesbických párů mohla sňatky uzavírat na úrovni jednotlivých kanadských států a teritorií. Zákon jim to umožňoval v osmi z deseti provincií a v jednom ze tří teritorií, tedy na území, které dohromady obývá asi 90 procent Kanaďanů a Kanaďanek.
Jako první manželství pro všechny umožnila provincie Ontario, bylo to v roce 2003. Následovaly další – ve všech místní soudy rozhodly, že vydávat manželské licence pouze heterosexuálním párům je neústavní.
Vyvolalo to celou řadu sporů. Někteří právní experti se totiž domnívali, že měnit definici manželství přísluší pouze federálnímu parlamentu. Ralph Klein, albertský premiér a hlasitý odpůrce rovného manželství, dokonce prohlásil, že jakýkoli soudní pokus o legalizaci napadne pro rozpor s Kanadskou chartou práv a svobod.
Liberální vláda Jeana Chretiana se rozhodla nejasnosti vyřešit tak, že manželství pro všechny uzákoní plošně. Než se k tomuto kroku odhodlala, obrátila se na Nejvyšší soud Kanady, aby si ověřila, zda je definice manželství muže a ženy ústavní.
1. prosince 2004 soud rozhodl, že toto omezení ústavní je a že redefinice manželství spadá výhradně do kompetencí federálního parlamentu. Připomněl také, že Kanadská charta práv a svobod přiznává náboženským organizacím právo výhrady svědomí, tedy i právo na to, aby odmítly sezdat gay nebo lesbický pár.
V Kanadě je rozhodnutí Nejvyššího soudu precedentní. To znamená, že veškeré potenciální žaloby proti rozhodnutí daných států nebo teritorií by byly dopadly ve prospěch odpůrců a odpůrkyň manželství pro všechny.
Situaci bylo třeba rychle vyřešit. Nová vláda Paula Martina proto kanadské Dolní sněmovně předložila návrh novely federálního zákona o civilním manželství. Členové a členky vládnoucí Liberální strany Kanady měli volné hlasování – vyjma poslanců a poslankyň, kteří zároveň vykonávali mandát člena nebo členky vlády. Pokud by hlasovali proti, bylo by to v rozporu se souhlasným stanoviskem vlády.
Kanadští konzervativci se snažili manželství „chránit“ jako svazek muže a ženy, přišli proto s protinávrhy, které však byly neúspěšné. S úspěchem se nesetkal ani pokus Ralpha Kleina hlasovat o nové definici manželství v referendu. 1. června 2005 Dolní sněmovna vládní návrh přijala, o necelý měsíc později tak učinil i Senát. Hned následující den jej v zastoupení kanadského generálního guvernéra podepsala britská královna Alžběta II.
Předseda vlády Justin Trudeau na Vancouver Pride 2018
Poté, co se v zemi dostali k moci konzervativci, byl zaznamenán jeden pokus o zrušení manželství pro všechny. Kanadská Dolní sněmovna jej však odmítla v poměru hlasů 175:123. V květnu 2016 se Konzervativní strana Kanady usnesla na změně stranického programu, který z něj podporu manželství jako svazku muže a ženy vyňal. Pro hlasovalo 1036 konzervativců, proti 462. Strana od té doby k otázce definice manželství zaujímá neutrální stanovisko a je jen na každém jejím členovi nebo člence, jak se k ní postaví.
Od listopadu 2015 je znovu u vlády Liberální strana pod vedením Justina Trudeau. Ten se stal ikonou liberálů po celém světě, a to i díky své progresivní politice v oblasti LGBT práv. Několikrát se objevil v čele průvodů hrdosti a loni od organizace Egale Canada převzal cenu za dlouhodobou podporu LGBT komunity. „Celá vláda je odhodlaná komunitě vybojovat úplnou rovnoprávnost. Za to ručím,“ uvedl při té příležitosti.
Veřejnost to vidí podobně: v průzkumu z roku 2017 s manželstvím pro všechny souhlasilo přes 70 % Kanaďanů a Kanaďanek. Ve francouzsky mluvícím Québecu to bylo dokonce 80 %. Podle průzkumu z roku 2013 potom Kanada patří mezi pětici zemí, ve kterých si drtivá většina obyvatel myslí, že by gayové a lesby měli být plně společensky akceptováni. Zbývajícími čtyřmi jsou Austrálie, Německo, Španělsko a Česko.
Foto: JustinLing / Flickr, GoToVan / Wikimedia Commons
.jpg){kind=link}