Kuba v posledních letech zaznamenala značný pokrok, ale manželství pro všechny stále neuznává. Podíl na tom má i americká evangelikální církev, jejíž vliv na Kubě v poslední době hmatatelně sílí a vyvolává strach dokonce u vládních činitelů.
Asi nikdo si Kubu nepředstaví a priori jako stát, ve kterém vládne svoboda a tolerance k LGBT lidem. Nicméně v posledních letech platí země v Karibské oblasti za regionálního lídra právě co se jejich práv týče.
Do značné míry je to zásluha organizace CENESEX (Národní středisko pro sexuální výchovu) a její dlouholeté ředitelky Mariely Castro, dcery Raúla Castra. Díky jejich aktivitám došlo na Kubě k zásadnímu posunu v oblasti práv LGBT menšiny. Například v roce 2008 byly na Kubě povoleny operace pro změnu pohlaví a v roce 2013 byla zakázána diskriminace na pracovišti na základě sexuální orientace. Všechny tyto změny však přišly v době, kdy ještě evangelizace Kuby nebyla na vrcholu.
Když se v šedesátých letech ujal vlády Fidel Castro, došlo na, do té doby katolické, Kubě k oficiální ateizaci země. Jakákoli náboženská praxe byla kriminalizována a kubánská komunistická strana vytrvale tlačila na své občany a občanky, aby se víry vzdali.
V osmdesátých letech však byly postupně odstraňovány náboženské bariéry a celý proces úspěšně pokračoval v letech devadesátých. V současnosti se za věřící považuje téměř polovina Kubánců a Kubánek a rozvíjí se tam náboženství všeho druhu. Za tři nejsilnější lze považovat katolicismus, evangelikalismus a afro-kubánské náboženství Santería.
Zní to idylicky. Je však nutné zmínit, že se Kuba v devadesátých letech ocitla na počátku hospodářské a sociální krize. Souvisela s pádem Sovětského svazu, který do té doby kubánskou ekonomiku značně podporoval. Krize vytvořila živnou půdu pro příchod evangelikálních misionářů z Ameriky.
Jejich aktivity až do současnosti ve velkém dotují především spřátelené organizace z Kolumbie, Venezuely, Chile, Brazílie, Mexika a USA – tedy organizace zemí, kde je náboženská praxe velice úzce spjata s politickou mocí. Finance z těchto zemí často ke kubánským církevním skupinám přicházejí spolu s ideologickými podmínkami, například aby aktivně brojily proti homosexuálním svazkům.
Peníze amerických partnerských církví dotují na Kubě například obnovu kostelů, vybavení a jídlo. Lidé, kteří se připojují k evangelikálním skupinám, mají mnohdy na bohoslužbách k dispozici zdarma jídlo. V době krize tak lze názor věřících ovlivňovat poměrně snadno.
Dalším krokem evangelikánské opozice bylo založení Aliance kubánských evangelikálních církví, díky které se sjednotila ekonomická, duchovní, náboženská a politická síla. Ta usilovně hájí biblické hodnoty, podle kterých je mimo jiné manželství definováno pouze jako spojení muže a ženy. Aliance má podle některých za cíl prosazovat na Kubě křesťanskou nadvládu, stejně jako je tomu v jiných latinskoamerických zemích.
Pokrokem v právech LGBT lidí mělo být loni přijetí článku 68 do nové kubánské ústavy. Článek by legalizoval sňatky stejnopohlavních párů. K tomu však nedošlo, protože evangelikální opozice tlačila na kubánskou vládu, aby návrh stáhla. Během drsné kampaně se církvím podařilo shromáždit 178 tisíc podpisů pod petici, která požadovala stažení návrhu.
Plachá iniciativa CENESEX za práva LGBT lidí, která probíhala především online, nemohla konkurovat sílícímu náboženskému fundamentalismu a energické kampani evangelikální církve, která navíc souzněla s hluboce zakořeněnými homofobními názory ostrovanů a ostrovanek. Evangelikáni své názory rozšiřovali pomocí masivní plakátovací kampaně a také díky mimořádné aktivitě, během které například obcházeli Kubánce a Kubánky dům od domu.
Ukázkou sílícího politického vlivu evangelikánů bylo také zrušení plánovaného květnového Conga Against Homophobia and Transphobia – kubánské verze pochodu pride. Ke zrušení pochodu došlo na popud vlády, která jej zdůvodnila „mezinárodním a místním napětím“. Organizátoři a organizátorky pochodu přiznávají, že byl zrušen především proto, aby nedošlo ke střetu s křesťanskými skupinami a případným pouličním nepokojům.
Článek 68 sice do kubánské ústavy po nátlaku zařazen nebyl, ale naděje tam neumírá. V roce 2020 by mělo dojít k aktualizaci rodinného zákoníku, který bude definovat statut rodiny, a debata se jistě znovu dotkne i manželské rovnosti.
Existence alternativních hlasů ve veřejné kubánské debatě, a to včetně těch církevních, dokazuje, že se země změnila. Kubánci a Kubánky s přístupem na internet používají na sociálních sítích #mifamiliaesoriginal jako své vyjádření podpory. Avšak silná evangelikální církev si jakékoliv pokusy o změnu tradičních genderových rolí nenechá líbit. Už teď se nadechuje k dalšímu boji, na jehož realizaci má stále dost času. A bohužel i prostředky.
1. ledna 2025 vstoupí v účinnost novela o partnerství pro stejnopohlavní páry. Přestože představuje krok vpřed, skutečnou rovnost tímto krokem Česká republika stále nezajišťuje. V souvislosti s platností této novely zveřejňujeme společné prohlášení na podporu rovného manželství: DOKUD NEBUDE ROVNÉ MANŽELSTVÍ, NEVZDÁME TO.
Letošek potvrdil, že České republika je připravená na manželství pro všechny páry. Tsunami veřejných výzev k přijetí rovného manželství, která se zvedla na podzim 2023, pokračovala. Zároveň jsme spolu se stovkami lidí, kteří osobně oslovovali poslance a poslankyně, odráželi vlnu dezinformací cílených na náš zákonodárný sbor. Tisíce lidí vyjadřovaly podporu na sociálních sítích, posílaly dopisy a emaily do poslaneckých kanceláří. I přes tak obrovskou a dlouhodobou podporu se však Sněmovna rozhodla dál si sedět na uších.
