Kubu si většina lidí spojuje spíš s totalitou než s podporou LGBT práv, ale aspoň na tomto poli se od 90. let výrazně změnila. Součástí rozsáhlé novely kubánské ústavy, o níž se momentálně diskutuje, je kromě zavedení soukromého vlastnictví a volného trhu také legalizace gay a lesbických sňatků.
V pozadí navržené novely stojí Mariela Castro (na snímku), neteř kubánského revolucionáře a bývalého kubánského prezidenta, premiéra a prvního tajemníka ÚV KSK Fidela Castra; kromě kubánského parlamentu, který ji už přijal, ji bude muset ještě posvětit referendum. Kuba by se tak po Austrálii a Irsku mohla stát třetí zemí, v níž manželství pro všechny podpořilo lidové hlasování. Další zemí, která na tento status aspiruje, je Švýcarsko, i tam se o manželství pro všechny bude rozhodovat v referendu.
V případě, že se Kubánci a Kubánky vysloví pro ústavní novelu, stane se Kuba první komunistickou a zároveň první karibskou zemí, která legalizovala manželství gay a lesbických párů. Co se týče Latinské Ameriky obecně, sňatky pro všechny tam už legalizovala Argentina, Brazílie, Kolumbie, Uruguay a některé státy Mexika.
Bezúplatný a konsenzuální styk mezi lidmi téhož pohlaví staršími šestnácti let je na Kubě legální od roku 1976. Gayové a lesby ovšem byli na Kubě pronásledování už před revolucí v roce 1959 – ačkoliv už v té době fungovalo několik neoficiálních gay barů – a po revoluci se jejich situace nijak nezlepšila, ba naopak se spíše zhoršila.
Teprve až od osmdesátých let, a především od začátku let devadesátých začalo docházet k postupné liberalizaci, jejímž vyvrcholením byl rozhovor Fidela Castra s vládním představitelem nikaragujské vlády Tómasem Borgem v roce 1993. Fidel Castro při této příležitosti deklaroval, že odmítá jakoukoli anti-LGBT politiku a že homosexualita je přirozenou součástí lidské sexuality, která je hodná respektu.
Fidel Castro se také rozhodl oficiálně převzít zodpovědnost za veškeré křivdy, kterým se sexuálním menšinám na porevoluční Kubě dostalo, a které je mnohdy donutily k emigraci.
Ve své autobiografii My Life se Castro vymezuje proti ultramaskulinní kultuře, která na Kubě stále přetrvává, a vyzývá k akceptaci homosexuality. V rozhovoru pro mexický deník La Jornada dokonce pronásledování sexuálních menšin v době své vlády označil za obrovskou nespravedlnost, za niž nenese zodpovědnost nikdo jiný než on.
Jako důvod vlastní nečinnosti na tomto poli uvedl Castro své zaneprázdnění v souvislosti s Kubánskou krizí a dalšími problémy. Příčiny homofobie v době své vlády pak vidí v kubánské tradiční kultuře, v níž být maricón („buzerant“) stále znamená sociální vyloučení.
Hlavní kubánskou organizací bojující za lidská práva LGBT lidí je dnes Národní centrum pro sexuální výchovu, v jejímž čele stojí právě neteř Fidela Castra a dcera dalšího bývalého prezidenta Raúla Castra. Mariela Castro se také aktivně zúčastňuje osvětových kampaní v oblasti HIV/AIDS.
V kubánském hlavním městě Havaně se každý rok při příležitosti oslav Mezinárodního dne proti homofobii, bifobii a transfobii, který spadá na 17. květen, konají pochody pride, a účast na nich se rok co rok zvyšuje. Zda budou občané a občanky Kuby otevření i pokud jde o manželskou rovnoprávnost se nejspíš dozvíme už brzy.
Foto: Northside / Wikimedia Commons
Senátor Zdeněk Hraba a senátorka Jitka Chalánková předložili při projednávání novely o partnerství na Ústavně-právním výboru Senátu pozměňovací návrhy, které by výrazně zhoršily Sněmovnou schválený návrh partnerství a situaci stejnopohlavních párů a rodin s dětmi. Mimo to by schválení takových zákonných úprav omezilo také práva heterosexuálním lidem. Shrnutí těchto návrhů přinášíme v právní analýze.
