„I když byla naše ‚svatba‘ nádherná, registrované partnerství je jen formalita,“ říká Ondřej Zahaluk, který do něj s partnerem Lukášem vstoupil před dvěma lety. Svou lásku by rádi stvrdili i skutečným sňatkem. A dál žili jako opravdoví manželé.
Seznámili se před pěti lety. Ondrovi bylo osmnáct let, když přišel do Lukášova kadeřnictví na střih. Záhy zjistil, že Lukáš není jen úžasný kadeřník, ale i úžasný člověk. A Lukáš to cítil podobně. Netrvalo dlouho a dvojice spolu začala bydlet.
Po dvou a půl letech společného soužití se rozhodli k dalšímu velkému kroku – uzavření registrovaného partnerství. Obřad se konal 19. listopadu 2016 na radnici v Pardubicích. Pro Ondřeje byl důležitým životním milníkem. „Je to, dá se říci, takové oficiální spojení dvou osob, které se milují,“ myslí si.
Když svůj úmysl oznamovali okolí, všichni jim gratulovali úplně stejně, jako kdyby vstupovali do manželství. Znali je, věděli, že se milují a že k sobě zkrátka a dobře patří. I přesto se jich hodně lidí ptalo, jak to tedy budou mít. „Tohle není svatba, že ne? To budete druh a druh,“ vyjmenovává Ondřej ty nejčastější otázky. „Řekl jsem jim nekompromisně, že Lukáš bude můj manžel a já budu jeho manžel. Nebylo to příjemné. Do dneška není.“
Nadešel den D. Ondřej i Lukáš shodně hodnotí, že ‚svatba‘ byla krásná, pro náhodného kolemjdoucího by vypadala jako ta klasická. „Měli jsme i vybrané svědky. Ale na úřadě nám najednou řekli, že svědky nepotřebujeme. Bylo mi trapně, stáli tam vedle nás, úplně zbytečně,“ vzpomíná Ondřej.
Další ranou bylo, když obřadní proslov trval jen jednu a půl minuty. Poté prstýnky, pusa a blahopřání. Všechno to, co je u manželství slavnostní, proběhlo během mrknutí oka. Alespoň následná veselka byla podle jejich přání. Dorazilo přes sto svatebních hostů. A hlavně si to, na rozdíl od obřadu, Lukáš s Ondrou mohli zorganizovat podle sebe.
Přesto si prý rozdíly mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím dobře uvědomují. „Od toho dne paradoxně ještě víc,“ vzpomíná Ondřej. Na matrice mu úřednice řekla, že vstup do registrovaného partnerství není přece důvodem ke změně příjmení. To ho naštvalo. „Když chceme tvořit jeden celek, je to snad jasný důvod, proč chci příjmení změnit! No, nakonec jsem to naformuloval jinak, nevím už přesně jak, a schválili mi to, ale samozřejmě za poplatek 1 000 korun,“ uzavírá celou epizodu.
Další problém přišel na poště – zásilku pro Lukáše nemohl Ondra převzít, protože nemá plnou moc. Nebo v nemocnici – na registrované partnerství nemají ve formulářích kolonku. Pro lékaře jste buď manžel, druh, nebo svobodný. „Je to, jako kdybychom vlastně vůbec neexistovali, jako by neexistoval náš vztah,“ míní smutně Ondřej.
Ačkoliv byla jejich svatba nádherná, registrované partnerství je pro ně prostě jen formalita. Ondřej i Lukáš by si přáli zrovnoprávnění manželství tak, aby bylo pro všechny. „Nechceme být vyčleňováni společností. Je to pro nás velice důležité a byť si již říkáme manžel a manžel, chtěli bychom si tak říkat oficiálně,“ shodují se.
Foto: archiv Ondřeje a Lukáše
Taneční aktuality, o. p. s., uspořádaly v uplynulých týdnech otevřenou výzvu za manželství pro všechny. V té vyzývaly oborové profesionály k podpisu textu, který se zastává rozšíření práv a svobod LGBT lidí v České republice. Dopis, ve kterém šéfredaktor serveru www.tanecniaktuality.cz Josef Bartoš žádá premiéra České republiky o aktivní podporu manželství pro všechny, podepsalo celkem 83 zástupců české profesionální taneční a pohybové scény.
Studenti Katedry alternativního a loutkového divadla Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze Michal Sikora a Roman Poliak napsali po vzoru uměleckých šéfů a šéfek divadel otevřený dopis akademických senátů veřejných vysokých škol k přijetí zákona o manželství pro všechny páry, adresovaný čtyřem ústavním činitelům České republiky. Jedná se tak o několikátou společenskou výzvu k přijetí rovných sňatků.
