„I když byla naše ‚svatba‘ nádherná, registrované partnerství je jen formalita,“ říká Ondřej Zahaluk, který do něj s partnerem Lukášem vstoupil před dvěma lety. Svou lásku by rádi stvrdili i skutečným sňatkem. A dál žili jako opravdoví manželé.
Seznámili se před pěti lety. Ondrovi bylo osmnáct let, když přišel do Lukášova kadeřnictví na střih. Záhy zjistil, že Lukáš není jen úžasný kadeřník, ale i úžasný člověk. A Lukáš to cítil podobně. Netrvalo dlouho a dvojice spolu začala bydlet.
Po dvou a půl letech společného soužití se rozhodli k dalšímu velkému kroku – uzavření registrovaného partnerství. Obřad se konal 19. listopadu 2016 na radnici v Pardubicích. Pro Ondřeje byl důležitým životním milníkem. „Je to, dá se říci, takové oficiální spojení dvou osob, které se milují,“ myslí si.
Když svůj úmysl oznamovali okolí, všichni jim gratulovali úplně stejně, jako kdyby vstupovali do manželství. Znali je, věděli, že se milují a že k sobě zkrátka a dobře patří. I přesto se jich hodně lidí ptalo, jak to tedy budou mít. „Tohle není svatba, že ne? To budete druh a druh,“ vyjmenovává Ondřej ty nejčastější otázky. „Řekl jsem jim nekompromisně, že Lukáš bude můj manžel a já budu jeho manžel. Nebylo to příjemné. Do dneška není.“
Nadešel den D. Ondřej i Lukáš shodně hodnotí, že ‚svatba‘ byla krásná, pro náhodného kolemjdoucího by vypadala jako ta klasická. „Měli jsme i vybrané svědky. Ale na úřadě nám najednou řekli, že svědky nepotřebujeme. Bylo mi trapně, stáli tam vedle nás, úplně zbytečně,“ vzpomíná Ondřej.
Další ranou bylo, když obřadní proslov trval jen jednu a půl minuty. Poté prstýnky, pusa a blahopřání. Všechno to, co je u manželství slavnostní, proběhlo během mrknutí oka. Alespoň následná veselka byla podle jejich přání. Dorazilo přes sto svatebních hostů. A hlavně si to, na rozdíl od obřadu, Lukáš s Ondrou mohli zorganizovat podle sebe.
Přesto si prý rozdíly mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím dobře uvědomují. „Od toho dne paradoxně ještě víc,“ vzpomíná Ondřej. Na matrice mu úřednice řekla, že vstup do registrovaného partnerství není přece důvodem ke změně příjmení. To ho naštvalo. „Když chceme tvořit jeden celek, je to snad jasný důvod, proč chci příjmení změnit! No, nakonec jsem to naformuloval jinak, nevím už přesně jak, a schválili mi to, ale samozřejmě za poplatek 1 000 korun,“ uzavírá celou epizodu.
Další problém přišel na poště – zásilku pro Lukáše nemohl Ondra převzít, protože nemá plnou moc. Nebo v nemocnici – na registrované partnerství nemají ve formulářích kolonku. Pro lékaře jste buď manžel, druh, nebo svobodný. „Je to, jako kdybychom vlastně vůbec neexistovali, jako by neexistoval náš vztah,“ míní smutně Ondřej.
Ačkoliv byla jejich svatba nádherná, registrované partnerství je pro ně prostě jen formalita. Ondřej i Lukáš by si přáli zrovnoprávnění manželství tak, aby bylo pro všechny. „Nechceme být vyčleňováni společností. Je to pro nás velice důležité a byť si již říkáme manžel a manžel, chtěli bychom si tak říkat oficiálně,“ shodují se.
Foto: archiv Ondřeje a Lukáše
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
