Společně s Itálií patří Švýcarsko mezi poslední země bývalého Západního bloku, které ještě nelegalizovaly sňatky gay a lesbických párů. Nabízí se otázka, kdy tak učiní. A bude to dřív, nebo později než v Česku?
Podobně jako Itálie patří Švýcarsko mezi konzervativnější západních země. Je známo, že se tam obtížně prosazovalo třeba i volební právo žen: Švýcarky mohou na federální úrovni volit až od roku 1972 a na kantonální dokonce od roku 1990, a to nikoli z politické, ale soudní vůle.
Je vcelku pravděpodobné, že obě země v prosazování sňatků pro gay a lesbické páry předhoníme. Podobně tomu ostatně bylo s registrovaným partnerstvím, které je ve Švýcarsku legální od roku 2007 a v Itálii až od roku 2016, a to i díky rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v kauze Oliari a další proti Itálii.
Švýcarsko jako takové je založené na tradici přímé demokracie a lidových iniciativ, kdy jsou občan nebo občanka chápáni jako držitelé státní moci, kteří jí zákonodárcům a zákonodárkyním (tedy svým reprezentantům a reprezentantkám) pouze propůjčují. Většina zákonů se schvaluje v referendu, které je v případě změn ústavy povinné a v případě běžných zákonů dobrovolné – tedy za splnění určitých zákonných podmínek, jako je získání určitého počtu podpisů, případně souhlas určitého počtu kantonů.
Tak tomu bylo i v případě registrovaného partnerství, které v referendu konaném 5. června 2005 podpořilo 58 procent Švýcarů a Švýcarek. Švýcarský zákon o registrovaném partnerství garantuje gay a lesbickým párům téměř stejná práva a povinnosti, jako mají manželé, vyjma společného osvojování dětí (přiosvojení je legální od letošního roku). Pro zahraniční partnery a partnerky švýcarských občanů a občanek je také obtížnější získat v zemi občanství.
Jak už jsme nastínili, Švýcarsko je země velmi specifická a v lecčems konzervativní. Jako jediná ze Západního bloku dokonce koketovala s myšlenkou ústavní definice manželství jako svazku muže a ženy – obdobné jako ta, kterou u nás navrhlo 37 poslanců a poslankyň krátce po předložení návrhu zákona o manželství pro všechny.
Začalo to v roce 2011, kdy Křesťanskodemokratická lidová strana CVP/PDC přišla s lidovou iniciativou „Für Ehe und Familie – gegen Heiratstrafe“ („Za manželství a rodinu – stop útokům na manželství“). V jejím rámci požadovala ústavní změnu, která by manželství definovala jako jedinečný svazek muže a ženy.
Příslušné referendum se po nasbírání povinného počtu podpisů konalo 28. února 2016. Ústavní zákaz manželství pro všechny odmítla těsná většina švýcarských voličů – 50,8 procenta. Stačilo málo a Švýcarsko se skutečně mohlo stát první západní zemí s ústavní definicí manželství jako svazku muže a ženy.
Spolu s výše uvedenou iniciativou nicméně probíhá také jiná – ta usiluje o přijetí ústavní změny, která bude garantovat rovnost v manželství, respektive jeho přístupnost i pro gay a lesbické páry. Zpracováním příslušného návrhu zákona a všech souvisejících změn je pověřen parlamentní výbor pro právní záležitosti, který by tak měl učinit do léta 2019. Potom může proběhnout referendum podobně jako tomu bylo v Irsku nebo v Austrálii, ovšem s menší jistotou, že zákon doopravdy projde.
Foto: ZHPF / Wikimedia Commons
1. ledna 2025 vstoupí v účinnost novela o partnerství pro stejnopohlavní páry. Přestože představuje krok vpřed, skutečnou rovnost tímto krokem Česká republika stále nezajišťuje. V souvislosti s platností této novely zveřejňujeme společné prohlášení na podporu rovného manželství: DOKUD NEBUDE ROVNÉ MANŽELSTVÍ, NEVZDÁME TO.
Letošek potvrdil, že České republika je připravená na manželství pro všechny páry. Tsunami veřejných výzev k přijetí rovného manželství, která se zvedla na podzim 2023, pokračovala. Zároveň jsme spolu se stovkami lidí, kteří osobně oslovovali poslance a poslankyně, odráželi vlnu dezinformací cílených na náš zákonodárný sbor. Tisíce lidí vyjadřovaly podporu na sociálních sítích, posílaly dopisy a emaily do poslaneckých kanceláří. I přes tak obrovskou a dlouhodobou podporu se však Sněmovna rozhodla dál si sedět na uších.
