Běloruská láska v Praze: Snažily jsme se prostě přežít

Příběh Airis a Anastasyi by vydal na film: velké drama, trochu road movie, trochu romantika. Zakázaná láska dvou studentek se nakonec naplnila až v Praze, kam obě uprchly. Až na to, že kdyby byl jejich život skutečně hollywoodským příběhem, byla by na jeho konci svatba.

Airis a Anastasyia pocházejí z Běloruska. Seznámily se, když jim bylo patnáct. Tehdy o homosexualitě nic nevěděly: v Bělorusku se o ní prostě nemluví. Ačkoliv v zemi velmi záhy po pádu železné opony zrušili zákon, který homosexualitu definoval jako trestný čin, dodnes nemají antidiskriminační zákon, neexistuje registrované partnerství. „A v dohledné době ani existovat nebude,“ usmívá se smutně Anastasyia.

„Gayové a lesby nejsou vidět na veřejnosti. Kdyby totiž byli, představovalo by to pro ně ohromné nebezpečí,“ pokračuje. „Výjimkou nejsou zápalné lahve vhozené do oken, fyzické útoky. Že máte jako homosexuál taky nějaká práva? A kdo by je prosazoval? Lidé se příliš bojí státu. A policie radši útok na gaye nebo lesbu zamete pod koberec,“ povzdychne si.

Válka místo respektu

Airis ani Anastasyia nevědí o žádné rodině, která by kladně přijala coming out někoho ze svých členů. „Je to vlastně spíš válka,“ krčí rameny Airis.

Jak to bylo u nich? „Přátelé to vzali dobře, ale rodina ne. Rodiče dělali všechno pro to, aby mě s Anastasyí drželi co nejdál od sebe. Můj otec mi zlomil nohu, abych byla v nemocnici a nemohly jsme se spolu vidět, tam to bylo jednodušší uhlídat. To mi bylo šestnáct,“ vypráví Airis. „Pak na mě zavolal policii: ta mu navrhovala, že mu můžou pomoct tak, že udělají analýzu mojí krve a najdou tam nějaké drogy. V Bělorusku, když jde o drogy, tak je obrovský problém, zůstane to člověku v záznamech a znamená to konečnou, žádný přístup ke vzdělání, k práci, k ničemu.“

Jednání s „vyoutovanými“ gayi a lesbami připomíná v Bělorusku spíš vymítání ďábla, léčba homosexuality elektrošoky je dodnes běžná. „Snažily jsme se prostě jenom přežít,“ vzpomíná Anastasyia.

airis_anastasiya_01.jpg

Šance na důstojnost

Kdy se drama začalo lámat do příběhu s happyendem? Šance přišla na konci střední školy. Airis se dostala na vysokou školu do Polska, jelikož má polský původ, nabídka byla součástí repatriace původních polských občanů. Anastasyia ale tuhle možnost neměla.

Odloučení vydržely mladé dívky tři týdny. Pak se Airis vydala za svojí milou stopem schovaná v náklaďáku, na hranicích čekala šest hodin pod plachtou. A pak zase tajně zpátky. V té době už ale měly plán: Airis objevila výzvu k podávání žádostí o stipendia na studium v Praze, kterou vydala česká vláda. Výběrové řízení trvalo rok. A z Běloruska brali jen čtyři zájemce. Přesto se obě přihlásily. A obě nakonec stipendium dostaly.

„Když jsme pak překročily hranice, bylo nám jasné, že už bude všechno dobré. V tranzitním prostoru jsme dostaly vodu a oplatku. Pak jsme se rok učily v Mariánských lázních česky,“ vzpomínají dívky. Jejich čeština je bezchybná.

Sen se oběma dívkám splnil. Jsou spolu, v České republice, studují na Karlově univerzitě, obě dokonce stejnou přírodovědeckou fakultu, obor medicínské chemie.

Obě by se chtěly věnovat vědě, i když přiznávají, že tady se jejich směry trochu rozcházejí. Zatímco Airis by se chtěla zaměřit na organickou chemii, syntézu nových léčiv a zejména vývoj léků proti rakovině, Anastasyia míří spíše anorganickým směrem, k radioléčbě a nukleární chemii. To je ale jediná cesta, kde připouštějí jisté odloučení. Jinak plánují být nadále spolu.

Tahle kytka není pro nemocnou tetu

Proč zrovna Česká republika? Šlo jen o stipendium v blízké slovanské zemi? „Já měla dědečka, měla jsem ho moc ráda, a on měl psa, který se jmenoval Praga. Babička s dědečkem sledovali zprávy o sametové revoluci v Česku a moc tomu fandili. Díky nim jsem si řekla, že tu chci žít,“ říká Anastasyia.

A Airis se přidává: „Byla jsem v Praze před deseti lety reprezentovat na biologické olympiádě. Tehdy jsem stála na Karlově mostě a říkala jsem si, že tady budu bydlet. Teď jsem tu. Splněný sen. Líbí se mi, že můžu jít do květinářství a nemusím si vymýšlet žádnou historku o nemocné tetě, ale že můžu prostě říct, že vybírám květinu, která by se nejvíc hodila k něžné pleti mojí přítelkyně.“

Anastasyia zase obdivuje české rodiny. „Byly pro mě překvapením. Jak jsou krásné! Všichni o sebe vzájemně pečují, přístup k dětem je tu mnohem citlivější, víc respektující, pečují o něj oba rodiče, nejenom ženy, jak je to běžné u nás.“ Proč by se chtěly vzít? Právě kvůli rodině a dětem – aby jednou mohly ty svoje vychovávat v jistotě.

Jakkoli je Česko oproti Bělorusku pokrokové a liberální, svatbu dvěma zamilovaným dívkám, které spolu překonaly kilometry útrap, zatím neumožní. Pojďme to společně změnit – třeba tak, že našim politikům a političkám řekneme, proč je manželství pro všechny důležité.

airis_anastasiya_02.jpg

airis_anastasiya_03.jpg

airis_anastasiya_04.jpg

 

Foto: archiv Airis a Anastasyii / Instagram

PODPOŘTE NÁS

Bez vás se neobejdeme

 

Senátoři a senátorky navrhují změny v zákoně o partnerství: Omezí práva stejnopohlavním i heterosexuálním párům.

V prvním červencovém týdnu se senátní opozice opět pokusila zvrátit konsenzus ohledně zákona o partnerství, který nedávno schválila Poslanecká sněmovna a prošel Senátem. Na jednání Podvýboru pro rodinu Výboru pro sociální politiku předložila jeho předsedkyně, senátorka Jitka Chalánková, společně se senátory Jiřím Oberfalzerem (ODS a TOP 09), Patrikem Kunčarem (KDU-ČSL a nezávislí) a senátorkou Danielou Kovářovou (nezávislá) senátní návrh zákona, který by měl změnit právě schválený zákon o partnerství.

Eurovolby se blíží. Máme 5 důvodů, proč je rovné manželství evropskou hodnotou

V pátek 7. a sobotu 8. červne budeme volit politiky a političky, kteří nás budou v průběhu dalších pěti let reprezentovat v Evropském parlamentu. Nás samozřejmě tradičně zajímá i to, jak se jednotliví kandidáti a kandidátky stavějí k manželství pro všechny páry. Spolu s představiteli a představitelkami EU považujeme rovné manželství za zásadní evropskou i lidskou hodnotu – přečtěte si proč.

Partnerství pro stejnopohlavní páry přijato: otázky a odpovědi

Po dlouhých letech debat vstoupí v účinnost zákon o partnerství pro stejnopohlavní páry a to 1. ledna 2025. Teto zákon LGBT lidem nedává rovnoprávné manželství. Nadále také omezuje některá jejich rodičovská práva. Zákonodárci a zákonodárkyně se rozhodli vydat složitější cestou zachování dvou institutů, což i nadále povede k právním komplikacím, opomíjení a zejména k nerovnoprávnosti a nedůstojnosti pro statisíce lidí. Česká společnost tak stále zůstane rozdělena na lidi různých kategorií jen podle toho, koho milují. V našem článku najdete odpovědi na nejčastější otázky týkající se této nové legislativy, které jsme připravili na základě aktuálních a dostupných informací. Pokud vám tento článek neodpoví na vaše otázky ohledně partnerství, neváhejte se na nás kdykoli obrátit.

Jak je to s manželstvím pro všechny páry ve světě

V 36 zemích světa na všech sedmi kontinentech si v současnosti páry stejného pohlaví užívají svobody vstupovat do manželství. Přes 16 % světové populace, tj. přes 1,4 miliardy lidí, dnes žije ve státech, které uznávají manželství všech párů. Řada dalších poskytuje svým gay a lesbickým obyvatelům nějakou jinou formu právní ochrany než manželství. Politici, političky, byznys i široká veřejnost po celé zeměkouli začínají postupně chápat, že ochrana všech milujících se párů a rodin s dětmi bez rozdílu pomáhá všem rodinám a posiluje jednotlivé komunity i celé státy. Manželství pro všechny páry, spravedlnost, svoboda a respekt k lidským právům se proto bude nadále šířit do dalších částí světa.

Aby Vám o manželství nic neuniklo

PODPOŘTE NAŠI CESTU ZA MANŽELSTVÍM PRO VŠECHNY.
PODPOŘTE NAŠI CESTU ZA MANŽELSTVÍM PRO VŠECHNY.