Běloruská láska v Praze: Snažily jsme se prostě přežít

Příběh Airis a Anastasyi by vydal na film: velké drama, trochu road movie, trochu romantika. Zakázaná láska dvou studentek se nakonec naplnila až v Praze, kam obě uprchly. Až na to, že kdyby byl jejich život skutečně hollywoodským příběhem, byla by na jeho konci svatba.

Airis a Anastasyia pocházejí z Běloruska. Seznámily se, když jim bylo patnáct. Tehdy o homosexualitě nic nevěděly: v Bělorusku se o ní prostě nemluví. Ačkoliv v zemi velmi záhy po pádu železné opony zrušili zákon, který homosexualitu definoval jako trestný čin, dodnes nemají antidiskriminační zákon, neexistuje registrované partnerství. „A v dohledné době ani existovat nebude,“ usmívá se smutně Anastasyia.

„Gayové a lesby nejsou vidět na veřejnosti. Kdyby totiž byli, představovalo by to pro ně ohromné nebezpečí,“ pokračuje. „Výjimkou nejsou zápalné lahve vhozené do oken, fyzické útoky. Že máte jako homosexuál taky nějaká práva? A kdo by je prosazoval? Lidé se příliš bojí státu. A policie radši útok na gaye nebo lesbu zamete pod koberec,“ povzdychne si.

Válka místo respektu

Airis ani Anastasyia nevědí o žádné rodině, která by kladně přijala coming out někoho ze svých členů. „Je to vlastně spíš válka,“ krčí rameny Airis.

Jak to bylo u nich? „Přátelé to vzali dobře, ale rodina ne. Rodiče dělali všechno pro to, aby mě s Anastasyí drželi co nejdál od sebe. Můj otec mi zlomil nohu, abych byla v nemocnici a nemohly jsme se spolu vidět, tam to bylo jednodušší uhlídat. To mi bylo šestnáct,“ vypráví Airis. „Pak na mě zavolal policii: ta mu navrhovala, že mu můžou pomoct tak, že udělají analýzu mojí krve a najdou tam nějaké drogy. V Bělorusku, když jde o drogy, tak je obrovský problém, zůstane to člověku v záznamech a znamená to konečnou, žádný přístup ke vzdělání, k práci, k ničemu.“

Jednání s „vyoutovanými“ gayi a lesbami připomíná v Bělorusku spíš vymítání ďábla, léčba homosexuality elektrošoky je dodnes běžná. „Snažily jsme se prostě jenom přežít,“ vzpomíná Anastasyia.

airis_anastasiya_01.jpg

Šance na důstojnost

Kdy se drama začalo lámat do příběhu s happyendem? Šance přišla na konci střední školy. Airis se dostala na vysokou školu do Polska, jelikož má polský původ, nabídka byla součástí repatriace původních polských občanů. Anastasyia ale tuhle možnost neměla.

Odloučení vydržely mladé dívky tři týdny. Pak se Airis vydala za svojí milou stopem schovaná v náklaďáku, na hranicích čekala šest hodin pod plachtou. A pak zase tajně zpátky. V té době už ale měly plán: Airis objevila výzvu k podávání žádostí o stipendia na studium v Praze, kterou vydala česká vláda. Výběrové řízení trvalo rok. A z Běloruska brali jen čtyři zájemce. Přesto se obě přihlásily. A obě nakonec stipendium dostaly.

„Když jsme pak překročily hranice, bylo nám jasné, že už bude všechno dobré. V tranzitním prostoru jsme dostaly vodu a oplatku. Pak jsme se rok učily v Mariánských lázních česky,“ vzpomínají dívky. Jejich čeština je bezchybná.

Sen se oběma dívkám splnil. Jsou spolu, v České republice, studují na Karlově univerzitě, obě dokonce stejnou přírodovědeckou fakultu, obor medicínské chemie.

Obě by se chtěly věnovat vědě, i když přiznávají, že tady se jejich směry trochu rozcházejí. Zatímco Airis by se chtěla zaměřit na organickou chemii, syntézu nových léčiv a zejména vývoj léků proti rakovině, Anastasyia míří spíše anorganickým směrem, k radioléčbě a nukleární chemii. To je ale jediná cesta, kde připouštějí jisté odloučení. Jinak plánují být nadále spolu.

Tahle kytka není pro nemocnou tetu

Proč zrovna Česká republika? Šlo jen o stipendium v blízké slovanské zemi? „Já měla dědečka, měla jsem ho moc ráda, a on měl psa, který se jmenoval Praga. Babička s dědečkem sledovali zprávy o sametové revoluci v Česku a moc tomu fandili. Díky nim jsem si řekla, že tu chci žít,“ říká Anastasyia.

A Airis se přidává: „Byla jsem v Praze před deseti lety reprezentovat na biologické olympiádě. Tehdy jsem stála na Karlově mostě a říkala jsem si, že tady budu bydlet. Teď jsem tu. Splněný sen. Líbí se mi, že můžu jít do květinářství a nemusím si vymýšlet žádnou historku o nemocné tetě, ale že můžu prostě říct, že vybírám květinu, která by se nejvíc hodila k něžné pleti mojí přítelkyně.“

Anastasyia zase obdivuje české rodiny. „Byly pro mě překvapením. Jak jsou krásné! Všichni o sebe vzájemně pečují, přístup k dětem je tu mnohem citlivější, víc respektující, pečují o něj oba rodiče, nejenom ženy, jak je to běžné u nás.“ Proč by se chtěly vzít? Právě kvůli rodině a dětem – aby jednou mohly ty svoje vychovávat v jistotě.

Jakkoli je Česko oproti Bělorusku pokrokové a liberální, svatbu dvěma zamilovaným dívkám, které spolu překonaly kilometry útrap, zatím neumožní. Pojďme to společně změnit – třeba tak, že našim politikům a političkám řekneme, proč je manželství pro všechny důležité.

airis_anastasiya_02.jpg

airis_anastasiya_03.jpg

airis_anastasiya_04.jpg

 

Foto: archiv Airis a Anastasyii / Instagram

PODPOŘTE NÁS

Bez vás se neobejdeme

 

Iniciativa Jsme fér bude spolupracovat na Koncepci rodinné politiky

Naše iniciativa Jsme fér byla oslovena Ministerstvem práce a sociálních věcí v souvislosti s přípravou nové Koncepce rodinné politiky, která by měla být připravena a schválena do konce roku 2022. Koncepce rodinné politiky je zásadní strategický materiál v oblasti rodinné politiky v České republice.

Sledujte a poslouchejte Přes práh o manželství pro gay a lesbické páry

Spouštíme online pořad a podcast Přes práh. Přenesení přes práh znamená změnu života novomanželů. S námi nahlédnete pod pokličku tématu manželství dvou žen nebo mužů, které posledních několik let hýbe českou společnosti. Poslechněte si proč gay a lesbické páry přejí mít manželství. Proč je plnohodnotné manželství důležité pro rodiny s dětmi, které tvoří dvě mámy nebo tátové. Pořadem Přes práh provází novináři a moderátoři Veronika Sedláčková a Čestmír Strakatý.

Boj o manželství

Ačkoliv je česká společnost na poměry v postkomunistických zemích překvapivě liberální, boj o právo stejnopohlavních párů na manželství je už tři roky marný. Přitom veřejné průzkumy jsou pro a v zemi funguje registrované partnerství, aniž by se společnost propadala do bahna, jak někteří předpovídali. Kde to vázne?

Historické hlasování o manželství a mnohem víc. Máme za sebou nejúspěšnější rok

Další rok utekl jako voda a my jsme tu zase s ohlédnutím za uplynulými dvanácti měsíci. V roce 2021 se nám toho povedlo mnoho, máme za sebou historicky nejúspěšnější rok. Přinášíme vám kompletní přehled a důležitou prosbu na závěr.

Aby Vám o manželství nic neuniklo

PODPOŘTE NAŠI CESTU ZA MANŽELSTVÍM PRO VŠECHNY.
PODPOŘTE NAŠI CESTU ZA MANŽELSTVÍM PRO VŠECHNY.