A zase se vydáváme mimo Evropu. Tentokrát až do země, která si prošla několika nelehkými érami od vojenské diktatury po finanční krizi. V roce 2010 se nicméně stala první latinskoamerickou zemí, která uzákonila manželství pro všechny.
Co se vám vybaví, když je řeč o Argentině: Evita Perónová, dobré víno, steaky, nádherná příroda? Možná víte i to, že Argentina platí za jednu z nejliberálnějších a nejotevřenějších zemích v regionu. I přesto, že není sekulární. V průzkumu z roku 2013 uvedlo 74 % Argentinců a Argentinek, že homosexualita je zcela společensky akceptovatelná. Pro srovnání: v Brazílii to bylo 60 % populace, v Bolívii 43 % a v El Salvadoru pouhých 34 %.
Už dříve některé argentinské provincie umožňovaly gay a lesbickým párům vstup do registrovaného partnerství. Totožné s manželstvím však nebylo. První vstřícná politická gesta směrem k rovnoprávnosti se začala objevovat v roce 2009. Ministr spravedlnosti Aníbal Fernández vydal prohlášení o tom, že by se v Kongresu měla otevřít debata přímo o manželství pro všechny, která by „ukončila diskriminaci“ a reagovala na potřeby občanů a občanek.
Fernández také uvedl, že téma zajímalo už prezidenta Néstora Kirchnera, který byl ve funkci do roku 2007. Hlavou státu se pak stala jeho choť, Cristina Fernández de Kirchner. Veřejnost byla manželství pro všechny z velké části nakloněná a LGBT komunita napjatě čekala právě na komentář prezidentky.
Opozice velká nebyla, vedl ji ovšem významný muž – kardinál Jorge Bergoglio alias dnešní papež František. Snahu prosadit rovné manželství označil za dílo ďáblovo a za „pokus o zmaření božího plánu“. Právě na jeho projevy pak konečně zareagovala i Fernández de Kirchner, která v červnu roku 2010 v televizi pronesla vášnivou řeč o tom, proč společnost manželství pro všechny potřebuje.
Dvěma návrhy na změnu občanského zákoníku, které by manželství redefinovaly jako „trvalý svazek dvou osob bez ohledu na pohlaví“, se argentinský Kongres (tamní dvoukomorový parlament) začal zabývat už na sklonku roku 2009. V dubnu následujícího roku vyjádřil souhlasné stanovisko Výbor Sněmovny poslanců pro rodinu, ženy, děti a mládež.
1. května 2010 sněmovna hlasovala. Manželství pro všechny podpořilo 125 poslanců a poslankyň, proti jich bylo 109. Další na řadě byl senát, který zprvu zamýšlel přijatý zákon potopit. K hlasování tam mělo dojít 14. července, ale nakonec se kvůli dlouhé rozpravě uskutečnilo až následující den. A Senát zákon přijal. 21. července 2010 novou legislativní úpravu podepsala prezidentka země a Argentina se stala desátou světovou zemí, která manželství pro všechny uzákonila.
Foto: Bernardo Londoy / Flickr
1. ledna 2025 vstoupí v účinnost novela o partnerství pro stejnopohlavní páry. Přestože představuje krok vpřed, skutečnou rovnost tímto krokem Česká republika stále nezajišťuje. V souvislosti s platností této novely zveřejňujeme společné prohlášení na podporu rovného manželství: DOKUD NEBUDE ROVNÉ MANŽELSTVÍ, NEVZDÁME TO.
Letošek potvrdil, že České republika je připravená na manželství pro všechny páry. Tsunami veřejných výzev k přijetí rovného manželství, která se zvedla na podzim 2023, pokračovala. Zároveň jsme spolu se stovkami lidí, kteří osobně oslovovali poslance a poslankyně, odráželi vlnu dezinformací cílených na náš zákonodárný sbor. Tisíce lidí vyjadřovaly podporu na sociálních sítích, posílaly dopisy a emaily do poslaneckých kanceláří. I přes tak obrovskou a dlouhodobou podporu se však Sněmovna rozhodla dál si sedět na uších.
