A zase se vydáváme mimo Evropu. Tentokrát až do země, která si prošla několika nelehkými érami od vojenské diktatury po finanční krizi. V roce 2010 se nicméně stala první latinskoamerickou zemí, která uzákonila manželství pro všechny.
Co se vám vybaví, když je řeč o Argentině: Evita Perónová, dobré víno, steaky, nádherná příroda? Možná víte i to, že Argentina platí za jednu z nejliberálnějších a nejotevřenějších zemích v regionu. I přesto, že není sekulární. V průzkumu z roku 2013 uvedlo 74 % Argentinců a Argentinek, že homosexualita je zcela společensky akceptovatelná. Pro srovnání: v Brazílii to bylo 60 % populace, v Bolívii 43 % a v El Salvadoru pouhých 34 %.
Už dříve některé argentinské provincie umožňovaly gay a lesbickým párům vstup do registrovaného partnerství. Totožné s manželstvím však nebylo. První vstřícná politická gesta směrem k rovnoprávnosti se začala objevovat v roce 2009. Ministr spravedlnosti Aníbal Fernández vydal prohlášení o tom, že by se v Kongresu měla otevřít debata přímo o manželství pro všechny, která by „ukončila diskriminaci“ a reagovala na potřeby občanů a občanek.
Fernández také uvedl, že téma zajímalo už prezidenta Néstora Kirchnera, který byl ve funkci do roku 2007. Hlavou státu se pak stala jeho choť, Cristina Fernández de Kirchner. Veřejnost byla manželství pro všechny z velké části nakloněná a LGBT komunita napjatě čekala právě na komentář prezidentky.
Opozice velká nebyla, vedl ji ovšem významný muž – kardinál Jorge Bergoglio alias dnešní papež František. Snahu prosadit rovné manželství označil za dílo ďáblovo a za „pokus o zmaření božího plánu“. Právě na jeho projevy pak konečně zareagovala i Fernández de Kirchner, která v červnu roku 2010 v televizi pronesla vášnivou řeč o tom, proč společnost manželství pro všechny potřebuje.
Dvěma návrhy na změnu občanského zákoníku, které by manželství redefinovaly jako „trvalý svazek dvou osob bez ohledu na pohlaví“, se argentinský Kongres (tamní dvoukomorový parlament) začal zabývat už na sklonku roku 2009. V dubnu následujícího roku vyjádřil souhlasné stanovisko Výbor Sněmovny poslanců pro rodinu, ženy, děti a mládež.
1. května 2010 sněmovna hlasovala. Manželství pro všechny podpořilo 125 poslanců a poslankyň, proti jich bylo 109. Další na řadě byl senát, který zprvu zamýšlel přijatý zákon potopit. K hlasování tam mělo dojít 14. července, ale nakonec se kvůli dlouhé rozpravě uskutečnilo až následující den. A Senát zákon přijal. 21. července 2010 novou legislativní úpravu podepsala prezidentka země a Argentina se stala desátou světovou zemí, která manželství pro všechny uzákonila.
Foto: Bernardo Londoy / Flickr
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Je rozdělování lidí do dvou kategorií jen podle toho, koho milují, protiústavní? Ústavní soud Rakouska, Ústavní soud Slovinska a Nejvyšší soud USA na tuto otázku odpověděly, že ano. Můžeme se jejich úvahami inspirovat i my? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (číslo 9/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková druhou část své právní analýzy. První část analýzy se ohlédla za legislativními pokusy od roku 1989. Druhá část analýzy se dívá do budoucna a na možnost ochrany našich ústavně zaručených práv a svobod.
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
