O Chile se píše jako o další zemi, která umožní manželství pro všechny. Prezidentka Michelle Bachelet předložila návrh nového zákona, ale vyhráno ještě zdaleka není. Zjistili jsme, jak je to celé doopravdy je a jaká v zemi panuje nálada.
Chile by se ještě letos mohlo stát další zemí, která umožní manželství i gayům a lesbám. Návrh zákona v pondělí předložila prezidentka Michelle Bachelet. „Nemůžeme dopustit, aby zastaralé předsudky vyhrály nad láskou,“ prohlásila.
Některá média píšou o schválení zákona téměř jako o hotové věci, ale realita je složitější. Návrh, který prezidentka předložila v rámci pondělního ceremoniálu, je teprve formálním začátkem legislativního procesu. „Dostal se do Kongresu, kde musí projít oběma komorami – tedy Poslaneckou sněmovnou a Senátem,“ vysvětluje LGBT aktivista Jan Fiala.
„Následný prezidentský podpis by byl už jenom formalita. Bachelet sňatky pro gaye a lesby podporuje dlouhodobě, dokonce na tom zakládala svou předvolební kampaň,“ dodává Fiala. „Původně dokonce slibovala manželství ještě v prvním pololetí tohoto roku.“ Nyní je přesvědčená, že pokud návrh projde, začne zákon v Chile platit ještě letos.
Čím to, že se prezidentka rozhodla jednat právě teď? „Vedlo k tomu několik kroků,“ popisuje Fernando González Bustos, člen chilské organizace Pastoral de la Diversidad Sexual Padis+ a řídícího výboru Global Network of Rainbow Catholics, jejímž zakládajícím členem je i český Logos.
„Už před třemi lety stál chilský stát málem před Meziamerickým soudem pro lidská práva s tím, že LGBT lidem upírá právo na manželství. Hnutí MOVILH nakonec obžalobu stáhlo a Kongres za to přislíbil, že zahájí legislativní proces, který manželství pro všechny zajistí.”
Nebylo vyhráno. Vláda sice manželství pro všechny zařadila do svého programu, ale dosáhla jen toho, že se schválilo registrované partnerství. „Páry stejného pohlaví ho mohou uzavírat od 22. října 2015. Umožňuje jim například po sobě dědit, mít společný majetek a zastupovat se v běžných záležitostech,“ popisuje Fiala.
Zákon ale nepřipouští společnou adopci ani přiosvojení dítěte partnera nebo partnerky. Lidé v registrovaném partnerství můžou děti adoptovat jen jako jednotlivci. „Lidskoprávní organizace to vládě vyčítají a připomínají slib o rovných podmínkách pro všechny. Navíc argumentují tím, že anulovat zákon o registrovaném partnerství není žádný složitý byrokratický proces. Bude to trvat jeden den, a přejít na manželství tak bude snadné,“ dodává Bustos.
Předložení zákona nejspíš uspíšily i blížící se volby. Současná levicová vláda by mohla jeho schválení využít ve svůj prospěch a zapůsobit tak na podstatnou část voličů. Podle průzkumu rozhlasové stanice Cooperativa zákon o manželství pro všechny podporuje 62,2 procent Chilanů a Chilanek. Adopci dětí homosexuálními páry by ale podpořilo jen 47 procent populace.
I když se jedná o zemi se silnou katolickou tradicí a homofobie je tu v každodenním životě stále přítomná, z hlediska legislativy patří Chile mezi pokrokovější země. A je plné paradoxů. Antidiskriminační zákon, který byl pro tamní LGBT komunitu zásadní, sice začala Michelle Bachelet řešit už během svého prvního funkčního období v letech 2006 až 2010, ale prosadit se ho podařilo až v roce 2012. Tehdy zemi vládl konzervativní Sebastián Piñera.
Piñera také jako první podpořil myšlenku registrovaného partnerství, i když manželství podle něj mělo zůstat jen záležitostí heterosexuálních párů. Prosadit registrované partnerství do legislativy se nicméně povedlo zase až za socialistky Bachelet, která vládne podruhé od roku 2014.
Díky svým liberálním postojům je první chilská prezidentka populární hlavně mezi mladšími lidmi. Platí za vzor. „Holčičky dřív snily o tom, že z nich vyrostou zdravotní sestry nebo učitelky. Teď se touží stát prezidentkami,” ocitoval ji jednou britský Guardian.
„Pokud předložený zákon skutečně projde, bude Chile pátou jihoamerickou a pětadvacátou světovou zemí, kde mají gayové a lesby právo na právoplatný sňatek,“ uvádí Jan Fiala. „První zemí Latinské Ameriky, která legalizovala manželství pro všechny, byla v roce 2010 Argentina. Stalo se tak rovněž za podpory ženy prezidentky – Cristiny Fernandéz de Kirchner.“
„V roce 2013 následovala Uruguay spolu s Brazílií, v roce 2016 Kolumbie. V Ekvádoru smějí páry stejného pohlaví uzavřít registrované partnerství už od roku 2009, ale manželství je tam v ústavě definované jako svazek muže a ženy. Ústavní zákaz gay nebo lesbických sňatků má také Bolívie a Paraguay,“ uzavírá.
Foto: Alex Ibañez / Gobierno de Chile
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Je rozdělování lidí do dvou kategorií jen podle toho, koho milují, protiústavní? Ústavní soud Rakouska, Ústavní soud Slovinska a Nejvyšší soud USA na tuto otázku odpověděly, že ano. Můžeme se jejich úvahami inspirovat i my? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (číslo 9/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková druhou část své právní analýzy. První část analýzy se ohlédla za legislativními pokusy od roku 1989. Druhá část analýzy se dívá do budoucna a na možnost ochrany našich ústavně zaručených práv a svobod.
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
