Jak si, co se týče férového přístupu k LGBT, vede Země vycházejícího slunce a poslední císařství na světě? Poté, co letos přiznal tchajwanský ústavní soud gay a lesbickým párům právo uzavřít sňatek, vyvstává otázka, která další země v Asii se zařadí po jeho bok. Bude to právě Japonsko?
Japonsko jako takové lze zařadit mezi ty asijské země, které mají potenciál stát se dalším státem, který umožní gayům a lesbám uzavřít manželství. Podobně jako v Tchajwanu totiž jednotlivá města začala přijímat vyhlášky o partnerských certifikátech pro páry stejného pohlaví. Na jejich základě si jednotlivé dvojice můžou nechat stvrdit své soužití, a získat tak určitá práva a povinnosti plynoucí z manželství.
V roce 2015 se první takovou aglomerací stala tokijská čtvrť Šibuja. Poté, co Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo ústavnost šibujské vyhlášky o partnerských – nejednalo se o rozpor se zákonem větší právní síly, který definuje manželství jako svazek muže a ženy – se přidala i další města a čtvrti. Podnět k přezkumu ústavnosti vyhlášky dal Zvláštní výbor na ochranu rodiny.
Dnes partnerství gay a lesbických párů uznávají tato japonská města a čtvrti:
V současné době se vyhlášky o partnerských certifikátech pro páry stejného pohlaví připravují ve městech Čiba a Jokohama.
Článek 24 japonské ústavy říká: „Manželství je založené na vzájemném souhlasu jedinců obou pohlaví, kteří si jsou v jeho rámci rovni, a kteří mají vůči sobě vzájemná práva a povinnosti plynoucí z postavení manžela a manželky.“
Přestože někteří právní experti poukazují na fakt, že v této ústavní definici není přímo zmiňován zákaz manželství osob stejného pohlaví, jiní tento argument vyvrací tím, že mluví o nutnosti rozdílného pohlaví osob uzavírajících sňatek. Předtím byl jednou z podmínek vstupu do manželství také souhlas otce nebo nejstaršího bratra nevěsty – japonská kultura je tradičně velmi patriarchální.
Byť nejsou homosexuální sňatky v Japonsku dosud legalizovány, můžou tamní občané uzavřít manželství s partnerem nebo partnerkou téhož pohlaví v zemích, které už je uzákonily. Manžel nebo manželka japonského občana či občanky získá nárok na trvalý pobyt v Japonsku. Svým způsobem se tedy jedná o určité symbolické uznání stejnopohlavních svazků ze strany japonského státu.
V červnu 2011 oznámil zástupce opata zen-buddhistického chrámu ve městě Kjóto, že si během probíhajícího Měsíce gay a lesbické hrdosti budou moci homosexuální páry nechat uspořádat v jeho prostorách svatbu. 15. května 2012 se v Tokio Disney Resort, v hotelu Cinderella’s Castle, uskutečnilo několik neoficiálních svateb párů stejného pohlaví, které však neměly žádné právní následky.
V únoru 2015 se v japonském parlamentu diskutovalo o přijetí ústavní novely, která by párům stejného pohlaví umožnila uzavřít sňatek. „Je potřeba vyeliminovat veškeré obtíže, na které naráží domácnosti tvořené páry stejného pohlaví. A abychom toho dosáhli, musíme se začít zabývat článkem 24 ústavy,“ řekl Kota Macuda, člen Sněmovny radních.
Japonský premiér Šinzo Abe záležitostí příliš nadšený nebyl. „Rozšíření instituce manželství na páry stejného pohlaví není jenom technickou záležitostí spočívající ve změně stávající ústavy. Jedná se totiž o něco, co může výrazným způsobem poškodit tradiční rodinné hodnoty, a proto zastávám názor, že bychom měli být velmi opatrní,“ nechal se slyšet.
Zajímavé je, že homosexuální pohlavní styk nebyl v Japonsku nikdy trestný, vyjma krátkého období Meidži (1872-1880), kdy se přijímaly zákony tehdejšího západního světa, včetně ustanovení proti „sodomii“. Ty pak v roce 1880 zrušila instalace napoleonského zákoníku Code civil.
Zároveň ale v zemi neplatí žádné celonárodní antidiskriminační zákony. Pouze některá města a prefektury mají vlastní vyhlášky proti anti-gay diskriminaci.
Japonská společnost je v nahlížení na homosexualitu spíše váhavá. Pouze 54 % populace zastává názor, že je zcela společensky akceptovatelná, 36 % je opačného názoru (zejména jsou to příslušníci a příslušnice starší generace). Legální věk k pohlavnímu styku je pro celou zemi stanovený na 13 let (právní úprava se pak v jednotlivých městech a prefekturách liší).
Podle nejnovějšího průzkumu z listopadu 2015 by zákon, který by gayům a lesbám umožnil uzavřít manželství, podpořilo 51 % Japonců a Japonek.
Většina LGBT lidí v zemi stále žije v utajení a ve falešných heterosexuálních manželstvích. Ačkoli se tradiční japonská kultura vůči homosexualitě nijak nevymezovala, a v řadách samurajů se nejen běžně vyskytovala, ale dokonce i regulovala, a ačkoli se země snaží modernizovat a otevírat západnímu světu, nedošlo k žádnému výraznému posunu na poli LGBT práv.
Zlepšení životní úrovně slíbila v předvolební kampani tokijská guvernérka a lídryně Strany naděje Juriko Koike. Parlamentní volby 22. října 2017 však opět vyhrála Liberální demokracie stávajícího premiéra Šinzo Abe. Na širší debatu o manželství pro všechny si tak Japonsko nejspíš ještě počká.
Foto: Nesnad / Wikimedia Commons
Slovensko v pátek 26. září 2025 znovu změnilo Ústavu – po vzoru Ruska ještě tvrději omezuje práva stejnopohlavních párů i celé společnosti. Česko může být další. Nesmíme to dopustit. 3. a 4. října kroužkujte pro rovnoprávnost podle předvolebního průzkumu Jsme fér.
