Cesta k lásce bývá trnitá – Jirka a Tom, oba věřící křesťané, by o tom mohli vyprávět. Jirka musel pro život v pravdě obětovat původní profesi katolického kněze; rozhodnutí, kterého prý nelituje. Dnes spolu s Tomem, který pracuje v neziskovém sektoru, pomáhá lidem, co se s vlastní LGBT identitou učí žít v konzervativním prostředí.
Životní partneři a autoři blogu PrimaKluci.cz se seznámili před čtyřmi lety. Dva a půl roku nato vstoupili na Staroměstské radnici do registrovaného partnerství. Oba dva na tento den vzpomínají jako na svoji „svatbu“, třebaže registrace proběhla v úředním stylu na matrice a stejná práva jako klasický sňatek jim nepřinesla.
Pojali ji ale tak slavnostně, jak to šlo. „Den poté jsme se sešli v úplně miniaturním kruhu, abychom si před Bohem dali vzájemný slib, že chceme být spolu,“ říká Jirka a cituje slib vypůjčený od anglikánské církve:
„Tome, odevzdávám se ti.
Miluji tě, důvěřuji ti, mám v tobě zalíbení.
Ponesu tvá břemena, budu sdílet tvé radosti
a půjdu s tebou, kamkoli nás Bůh povolá.
Tak slibuji.“
Tom i Jirka si dobře uvědomují, že vůči jejich vztahu v křesťanském prostředí existuje mnoho předsudků. „V poslední době jsme svědky takových zvláštních nálad, nějakých strachů, a mnohdy by se dalo říct až i útoků, ačkoliv je to silné slovo. My jako katolíci to samozřejmě cítíme nejvíc v katolickém prostředí, v katolických kostelech,“ krčí rameny Tom, který se profesně pohybuje v neziskovém sektoru a v oblasti lidských práv.
Hned však dodává: „Mezi věřícími lidmi zároveň máme mnoho přátel. Berou nás jako manžele, byli na naší svatbě. Takže i mezi křesťany, i mezi katolíky existují lidé, kteří nás podporují.“
Jirka a Tom mají velké štěstí nejen v tom, že našli jeden druhého a že mají podporu svých přátel. Velkou oporu nacházejí i ve svých rodinách. „Máme výborné mamky, které nás přijímají takové, jací jsme, podporují nás, vzájemně nás berou jako své syny,“ usmívá se Jirka. „Výbornou podporu máme taky v rodině mého bratra i v rodině Tomova bratrance.“
Podpora nejbližších i určitý nadhled a životní zkušenosti dávají páru sílu s předsudky konzervativního prostředí aktivně bojovat, a pomáhat tak i lidem, jejichž okolnosti jsou méně příznivé. Oba cítí potřebu pokračovat ve svém poslání pomáhat druhým, zvláště těm, kteří jsou slabší a potřebují pomoci.
Podle Toma se často zejména mladí lidé v církevních kruzích nachází v situaci, ve které je „mnoho bolesti, mnoho nepochopení, mnoho nepřijetí, mnoho nelásky.“ Věří, že je třeba podpořit je i jejich rodiny. A podat jim třeba i jiné informace než ty, které jsou v souladu s oficiální naukou katolické církve.
Právě pro mladé věřící loni začali tvořit neziskový projekt Pro Tebe, který je součástí jejich webové stránky. Jeho prostřednictvím přinášejí svědectví o tom, že život ve stejnopohlavním páru se nemusí vylučovat se životem v souladu s křesťanskými zásadami a tradicemi.
A proč se vlastně tihle dva prima kluci domnívají, že by manželství mělo být umožněno i gay a lesbickým párům? „Má to dvě roviny,“ říká Tom. „Ta první je materiální – jako právník si jí všímám – a jde čistě o to, že ve chvíli, kdy bude manželství pro všechny, odstraní se veškeré rozdíly mezi soužitím párů stejného a různého pohlaví. Jde o věci, které souvisí se smrtí jednoho z partnerů, ale třeba i s úpravou majetku.“
Druhá rovina je pro Toma ta symbolická: „Myslím, že je možná i důležitější. Pro mě osobně je rovné manželství symbolickým posledním krokem k rovnoprávnosti LGBT lidí.“ „Láska je jenom jedna, a není tak důvod, aby manželství nebylo pro všechny,“ podotýká na závěr Jirka.
Foto: archiv Jirky a Toma
Slovensko v pátek 26. září 2025 znovu změnilo Ústavu – po vzoru Ruska ještě tvrději omezuje práva stejnopohlavních párů i celé společnosti. Česko může být další. Nesmíme to dopustit. 3. a 4. října kroužkujte pro rovnoprávnost podle předvolebního průzkumu Jsme fér.
