Tomáš svého partnera viděl naposledy před dvěma měsíci a na Srí Lanku za ním opět plánoval letět v červenci. Nad všemi jejich plány nyní ale kvůli koronaviru visí jeden velký otazník a stejně jako spousta dalších párů ani oni nevědí, kdy se zase uvidí. Přinášíme další příběh páru v nesnázích v době koronaviru.
Tomáš svého partnera potkal před rokem na Srí Lance, kam vycestoval na dovolenou. Nejenže nyní řeší problém v důsledku zákazu vycestování, jejich situace je navíc ještě složitější i kvůli podmínkám na Srí Lance, kde jsou gayové a lesby státem diskriminováni. I kvůli tomu si Tomáš nepřál zde zveřejnit své pravé jméno, aby se jeho partner nedostal do problémů. „Naše situace je o to komplikovanější, že na Srí Lance nejenže neexistuje manželství, ani registrované partnerství či jiný obdobný svazek osob stejného pohlaví, ale dokonce je zde považována homosexualita za nelegální. Dalším problémem je to, že přítel prakticky nemá možnost přijet za mnou do České republiky ani za běžných podmínek, neboť vízové podmínky jsou pro něj nesplnitelné – krátkodobé turistické vízum občanům Srí Lanky z pro mě neznámého důvodu nechce ČR udělovat, na pozvánku ho udělí, pokud máte dostatek finančních prostředků, čímž se prakticky rozumí stovky tisíc na účtu, což já ani přítel nemáme. Nemáme tudíž možnost uzavřít žádný právní svazek ani v jeho zemi ani v mé zemi. Nikdy tedy ani nemůžeme být považováni za manžele či příbuzné,“ popisuje Tomáš.
V důsledku nařízení spojených s koronavirem tak Tomáš s partnerem přišli na nějaký čas o jedinou možnost se opět setkat. Jak Tomáš uvádí, cestovat pravidelně takovou dálku je navíc i finančně náročná záležitost: „Nejenže nemáme možnost uzavřít žádný právní svazek, taktéž máme velmi omezené možnosti se stýkat vzhledem k tomu, že za ním prakticky mohu jezdit jen já. A já si to nemůžu dovolit například každé 2 měsíce, a to jak z finančních důvodů, tak i těch pracovních, školních povinností apod. I tak je těžké vydržet bez sebe třeba 4 až 6 měsíců, ale aby toho nebylo málo, tak i kdybych fakticky mohl přijet, jak jsem měl i opět v plánu v červenci 2020, vzhledem k opatřením ohledně koronaviru a cestování do zahraničí už jsme ztratili i tu poslední možnost. A je možné, že se neuvidíme třeba i rok či dva. Nedovedu si představit, že tato situace může trvat třeba 1-2 roky a že po tuto dobu se se svým přítelem nebudu vůbec moci setkat.“
„Dne 7. 4. 2020 jsem poslal e-mail Ministerstvu zahraničních věcí ČR, kde jsem jim popsal svou situaci s otázkou, zda bych v určité situaci mohl být považován za „příbuzného“ vzhledem k tomu, v jaké situaci se nacházíme a nemožnosti uzavření partnerského svazku či manželství. MZV ČR mi obratem odpovědělo, že toto není jejich záležitostí, a odkázalo mě na Ministerstvo vnitra ČR, kam jsem ještě nenapsal,“ odpovídá Tomáš na otázku, zda se pokusil kontaktovat úřady ohledně oddělení s partnerem.
Pak dodává: „Říkám si, že je částečně mou chybou, že jsem naši situaci neřešil již před epidemií a až tato situace, kdy je nám znemožněno být spolu prakticky všemi formami – nejen právní, ale i faktickou, mě k tomu dohnala. Do budoucna jsem měl v plánu kontaktovat příslušné úřady, neboť se nacházíme v situaci, kdy já bych chtěl s přítelem žít v České republice, ale vzhledem k tomu, že Srí Lanka není v Evropské unii a je zde vízová povinnost, máme situaci značně znesnadněnou. Na Srí Lance bychom spolu nemohli pokojně žít, neboť homosexualita je tam nelegální a trestána vězením, jak jsem již uvedl výše. O nějaké dlouhodobé vízum za účelem sloučení rodiny žádat nemůžeme, neboť manželé nejsme ani být nemůžeme, a tak vůbec nevím, jak bychom mohli do budoucna zrealizovat naše plány, jak žít spolu.“
Kdyby Tomáš a jeho přítel měli možnost se stát manželi, vyřešilo by to jejich odloučení: „Samozřejmě kdybychom byli manželé, situace by se pro nás obrátila o 180 stupňů. Jednak bychom se nyní i přes opatření vlády mohli stýkat a jednak bychom spolu mohli v budoucnu žít jako normální lidé v České republice, a ne jako na Srí Lance na veřejnosti předstírat, že jsme pouze kamarádi, nemoct se ani chytit za ruku nebo políbit, jinak nám hrozí v tom lepším případě opovrhující pohledy od ostatních, v tom horším případě i zadržení policií a věznění,“ popisuje Tomáš.
A co dělají proto, aby celou situaci zvládali co nejlépe? „Jediné, co mi v současnosti pomáhá a dodává naději, jsou každodenní videohovory s mým přítelem, kdy se tak nějak navzájem povzbuzujeme. Jednou mu do telefonu pláču já a on mi říká, že se všechno vyřeší, podruhé zase brečí on a já se ho snažím utěšit, že se brzy uvidíme,“ říká Tomáš o tom, jak se s partnerem snaží nesnáze společně překonat.
Řešíte v době koronaviru s partnerem nebo partnerkou podobnou situaci? Budeme rádi, když se s námi podělíte o vlastní zkušenost. Napište na nám email na [email protected] nebo do zpráv na našem Facebooku.
Úvodní fotografie: Unsplash
