Celostátní referendum o přijetí ústavní novely, která by manželství definovala jako svazek muže a ženy, proběhlo v zemi 6. a 7. října. Ze strany jeho iniciátorů se mělo jednat o opatření, které by v budoucnu zamezilo legalizaci manželství pro všechny.
Za současné právní úpravy nemohou gay a lesbické páry, které v Rumunsku žijí, uzavírat manželství ani registrované partnerství. Návrh novely, který předložila tamní Coalitia pentru Familie (Koalice za rodinu), by pak byl jakousi pojistkou, že se to v budoucnu nezmění.
K urnám se nakonec dostavilo pouze 21,1 procenta oprávněných voličů a voliček, a proto výsledky referenda – v souladu s rumunskou ústavou – nelze považovat za platné. Minimální požadovaná účast činí 30 procent. Z relativně malého počtu zúčastněných se celkem 93,4 procenta vyslovilo pro přijetí ústavní novely: to ovšem může souviset s kampaní, která liberálnějším Rumunům a Rumunkám radila zůstat raději doma. Podobně tomu bylo v roce 2015 na Slovensku.
Z hlediska lidských práv jedná o pozitivní výsledek. Obyvatelům a obyvatelkám Rumunska zřejmě sexuální menšiny neleží v žaludku tolik, jak by se mohlo zdát. I tak je nutné poznamenat, že se stále jedná o jednu ze silně konzervativních zemí, ve kterých to LGBT lidé nemají jednoduché.
„Zůstaň doma, o lidských právech se nehlasuje,“ radila LBGT organizace Accept v kampani proti novele ústavy.
Během celých dějin země – vyjma období, kdy na území tehdejší Dácie expandovala Římská říše – byla homosexualita spíše předmětem represí. Ani moderní doba na tomto poli nepřinesla zlepšení a vše vyvrcholilo nástupem socialismu, kdy se anti-LGBT zákony začaly zpřísňovat. V roce 1968 přijal režim Nicolae Ceaușesca nechvalně proslulý Článek 200, který každého, kdo měl pohlavní styk s osobou téhož pohlaví, trestal až pětiletým vězením.
Po pádu socialismu se s Ceaușescovým režimem muselo nově demokratizované Rumunsko vyrovnat. Článek 200 však zůstal platný až do roku 1995, kdy podle něj byla stíhána rumunská občanka Mariana Cetiner za to, že se údajně pokusila svést jinou ženu. Ve vězení strávila tři roky, dokud jí neomilostnil tehdejší prezident země, Emil Conastantinescu.
V roce 1996 byl Článek 200 novelizován a pohlavní styk mezi lidmi stejného pohlaví konaný v soukromí už nebyl trestný. I tak ale bylo možné homosexuální páry postihovat například za to, že se držely za ruce nebo políbily na veřejnosti.
Definitivně se článek zrušil až v roce 2001. Bylo to hlavně díky tlaku ze strany Rady Evropy a Evropské unie, do které chtělo Rumunsko vstoupit; podařilo se mu to o sedm let později. Ve stejném roce jako Rumunsko mimochodem veškerá diskriminační ustanovení, na jejichž základě bylo možné trestat homosexuály, definitivně zrušila i Velká Británie.
Dalším pokrokem, jehož se v Rumunsku podařilo na poli LGBT práv dosáhnout, bylo přijetí rozsáhlé legislativy proti homofobní diskriminaci a zločinům z nenávisti. Od roku 2005 se také v Bukurešti pravidelně koná festival hrdosti. Původně se jmenoval GayFest, před třemi roky se jeho název podle světového vzoru změnil na Bucharest Pride.
Nebudeme si nic nalhávat – současné Rumunsko na to, aby otevřelo manželství i gay a lesbickým párům, zatím připravené není. I proto se organizace Accept, která lobbuje za práva místní LGBT menšiny, a lídr rumunské Strany zelených Remus Cernea snaží docílit alespoň legalizace registrovaného partnerství. Dosavadní pokusy však zatím úspěšné nebyly.
Na druhou stranu registrované partnerství podpořil i Liviu Dragnea – předseda Poslanecké sněmovny a člen vládnoucích sociálních demokratů. Ti sice prosazovali ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy, Dragnea ovšem ve své řeči prohlásil, že by Rumunsko nemělo předstírat, že LGBT komunita neexistuje. Uvedl to britský magazín Gay Times.
Podle Eurobarometru z roku 2015 by s legalizací manželství pro všechny souhlasilo pouze 21 procent Rumunů a Rumunek. Ačkoliv se oproti roku 2006 jedná o nárůst o deset procentních bodů, stále se výsledek pohybuje pod evropským průměrem, který činí 61 procent.
Mezi velké podporovatele LGBT práv každopádně patří i současný rumunský prezident Klaus Iohannis, který má jako etnický Němec vlastní zkušenost s tím, jaké to je být příslušníkem menšiny. Víkendové referendum ostře kritizoval. „Chtěl bych znovu zdůraznit své přesvědčení: že je nutné se navrátit k toleranci i přijetí druhých. Věřím v toleranci, důvěru a otevřenost k ostatním,“ cituje ho zpravodajský server PinkNews.
Současný rumunský prezident Klaus Iohannis
Foto: Facebook Asociatia Accept, Wikimedia Commons / European People's Party
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
