Tear down this wall! Kdy padne zeď, která dělí vztahy na homo a hetero?

Je to už skoro dvaatřicet let, co Reagan žádal Gorbačova, aby nechal zbořit berlínskou zeď. A téměř třicet uplynulo od chvíle, kdy skutečně padla. Podobné zdi máme ovšem ve společnosti pořád, jen jsou neviditelné. Je načase strhnout další z nich, píše aktivista Jan Fiala v otevřeném dopise českým politikům a političkám.

Už podruhé jsem se s přítelem vydal do Berlína. Do hlavního města Spolkové republiky Německo, které bylo po celých osmadvacet let rozděleno betonovým monstrem nechvalně známým jako „berlínská zeď“ na východní a západní část.

Bude to už brzy třicet let, co tato zeď padala. Konkrétně to bylo 9. listopadu 1989 a celý Berlín, Německo, Evropa, potažmo i svět, slavily konec studené války a vůbec rozděleného světa.

Paradoxní na tom celém je, že v tomtéž roce přijalo Dánsko jako první země na světě zákon o registrovaném partnerství. Ten nově zavedl další rozdělování společnosti, konkrétně na „my, heterosexuálové, a naše manželství“ a „oni, homosexuálové, a jejich partnerství“. Ke stejnému segregačnímu přístupu k mezilidským vztahům se přidalo v roce 2001 také Německo a v roce 2006 Česká republika.

Rozdělení, ale rovnoprávní?

Nad tímto přístupem v duchu „separate but equal“ se tehdy nikdo nepozastavoval. Ostatně proč by mělo gayům a lesbám vadit, že je jejich vztah jinak nazvaný, když budou mít stejná práva a povinnosti, jako mají heterosexuální manželé? V Česku je ostatně dodnes ani nemají. Vraťme se ale k jádru věci.

Proč by vlastně měla Afroameričanům vadit jízda v jiném autobuse, když je dopraví na místo určení stejně jako bílé? Proč by – ačkoliv se nic takového nikdy neuplatňovalo – nemohly ženy třeba volit ve speciálních volebních místnostech, když bude mít jejich hlas stejnou váhu jako hlas muže? Nikdo si dnes takové otázky neklade.

Že lidé různých ras a pohlaví cestují v jednom dopravním prostředku, že navštěvují stejné školy, to vše je dnes považováno za samozřejmost. Diskuze o tom, že by tomu mělo být jinak, jsou takříkajíc tabu.

Zeď, která jen není vidět

Ačkoliv by se mnou někteří nesouhlasili, jedna taková zeď stále stojí, jenom je pro lidské oko neviditelná. O to je ale nebezpečnější. Ta viditelná byla přeci jenom zčásti průchozí. Berlíňané, zejména z té západní části, mohli za splnění, byť přísných, podmínek cestovat mezi oběma částmi.

Kdežto neviditelná zeď, která společnost rozděluje na heterosexuály a jejich manželství a homosexuály a jejich partnerství, je zcela neprůchozí. Stejně jako já nemohu uzavřít manželství s mužem, můj soused nemůže uzavřít registrované partnerství se ženou. A český občanský zákoník mi možnost uzavřít civilní sňatek s mužem, kterého miluji, nikdy nedá, pokud k tomu nebude dostatečná politická vůle.

Je opravdu legitimní přístup: „Jsi heterosexuál, tak uzavíráš manželství s opačným pohlavím. Jsi homosexuál, tak uzavíráš registrované partnerství se stejným pohlavím.“? Copak heterosexuální a homosexuální vztahy probíhají odlišně? Já tedy nemám pocit, že by naše domácnost vypadala výrazně jinak než třeba domácnost mých rodičů nebo prarodičů. Proč by tedy naše svazky měly být rozdělené?

Přestaňme dělit společnost

A proto Vás, paní poslankyně, pány poslance, paní senátorky, pány senátory, pana premiéra a pana prezidenta, vyzývám podobně, jako americký prezident Ronald Reagan vyzýval sovětského vůdce Michaila Gorbačova, abyste svým hlasem strhli tuto neviditelnou zeď mezi homosexuály a heterosexuály.

Jak správně řekla poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: přestaňme urážet občany a občanky této země tím, že je budeme neustále rozdělovat na homosexuály a heterosexuály.

Ona vidí řešení v zamítnutí, já naopak v neprodleném přijetí zákona o stejnopohlavním manželství. Ani tehdy v Berlíně by neobstálo, kdyby někdo prohlásil: „Přestaňme Berlíňany urážet tím, že je budeme neustále rozdělovat na západní a východní, a tímto dávám svůj návrh na posílení obrany berlínské zdi.“

Zachováním statutu quo zůstane neviditelná zeď stát, kdežto v opačném případě padne.

 

Mezititulky a drobné úpravy jsou redakční.

Foto: archiv autora

PODPOŘTE NÁS

Bez vás se neobejdeme

 

Náš velký předvolební průzkum: co se děje a kdy bude?

S blížícími volbami do Poslanecké sněmovny vrcholí i přípravy našeho tradičního předvolebního průzkumu, jenž se týká manželství pro všechny. Co bude jeho cílem, jak bude probíhat nebo koho a jak budeme hodnotit? 

Říjnové volby se blíží. Na co se připravit?

Ve dnech 8. a 9. října 2021 proběhnou volby do Poslanecké sněmovny a my vám přinášíme praktický přehled všeho důležitého, co o nich potřebujete vědět. Právě i váš hlas rozhodne, kam se Česko posune během následujících čtyř let, i jestli budeme mít konečně manželství i pro gay a lesbické páry a rodiny s dětmi.

„Ježíš ze své lásky nikoho nevylučoval. Kvůli štvaní proti LGBT lidem jsem raději nešla na mši,“ říká věřící matka Lídy zasnoubené s partnerkou Tarou

Paní Eva se každý den modlí s Rádiem Proglas. V modlitbě vždy vzpomene svoji dceru Lídu a její partnerku Taru, které se spolu po dvouletém vztahu nedávno zasnoubily. Paní Eva se modlí za to, aby mohly brzy mít skutečnou svatbu, jak se patří.

Alex a Janča si byly souzeny. Bude jejich osudem také svatba se vším všudy a šťastné manželství?

Říká se, že náhody neexistují. V tom případě bylo od začátku vepsáno ve hvězdách, že Janča s Alex patří k sobě. I přes počáteční nepřízeň osudu jim jejich vztah kvete a letos v dubnu se zasnoubily. Nedávné hlasování Sněmovny o manželství pro všechny jim dalo naději, že se mohou těšit na skutečnou svatbu, a ne jenom na poregistrační oslavu.

Aby Vám o manželství nic neuniklo

PODPOŘTE NAŠI CESTU ZA MANŽELSTVÍM PRO VŠECHNY.
PODPOŘTE NAŠI CESTU ZA MANŽELSTVÍM PRO VŠECHNY.