Je to už skoro dvaatřicet let, co Reagan žádal Gorbačova, aby nechal zbořit berlínskou zeď. A téměř třicet uplynulo od chvíle, kdy skutečně padla. Podobné zdi máme ovšem ve společnosti pořád, jen jsou neviditelné. Je načase strhnout další z nich, píše aktivista Jan Fiala v otevřeném dopise českým politikům a političkám.
Už podruhé jsem se s přítelem vydal do Berlína. Do hlavního města Spolkové republiky Německo, které bylo po celých osmadvacet let rozděleno betonovým monstrem nechvalně známým jako „berlínská zeď“ na východní a západní část.
Bude to už brzy třicet let, co tato zeď padala. Konkrétně to bylo 9. listopadu 1989 a celý Berlín, Německo, Evropa, potažmo i svět, slavily konec studené války a vůbec rozděleného světa.
Paradoxní na tom celém je, že v tomtéž roce přijalo Dánsko jako první země na světě zákon o registrovaném partnerství. Ten nově zavedl další rozdělování společnosti, konkrétně na „my, heterosexuálové, a naše manželství“ a „oni, homosexuálové, a jejich partnerství“. Ke stejnému segregačnímu přístupu k mezilidským vztahům se přidalo v roce 2001 také Německo a v roce 2006 Česká republika.
Nad tímto přístupem v duchu „separate but equal“ se tehdy nikdo nepozastavoval. Ostatně proč by mělo gayům a lesbám vadit, že je jejich vztah jinak nazvaný, když budou mít stejná práva a povinnosti, jako mají heterosexuální manželé? V Česku je ostatně dodnes ani nemají. Vraťme se ale k jádru věci.
Proč by vlastně měla Afroameričanům vadit jízda v jiném autobuse, když je dopraví na místo určení stejně jako bílé? Proč by – ačkoliv se nic takového nikdy neuplatňovalo – nemohly ženy třeba volit ve speciálních volebních místnostech, když bude mít jejich hlas stejnou váhu jako hlas muže? Nikdo si dnes takové otázky neklade.
Že lidé různých ras a pohlaví cestují v jednom dopravním prostředku, že navštěvují stejné školy, to vše je dnes považováno za samozřejmost. Diskuze o tom, že by tomu mělo být jinak, jsou takříkajíc tabu.
Ačkoliv by se mnou někteří nesouhlasili, jedna taková zeď stále stojí, jenom je pro lidské oko neviditelná. O to je ale nebezpečnější. Ta viditelná byla přeci jenom zčásti průchozí. Berlíňané, zejména z té západní části, mohli za splnění, byť přísných, podmínek cestovat mezi oběma částmi.
Kdežto neviditelná zeď, která společnost rozděluje na heterosexuály a jejich manželství a homosexuály a jejich partnerství, je zcela neprůchozí. Stejně jako já nemohu uzavřít manželství s mužem, můj soused nemůže uzavřít registrované partnerství se ženou. A český občanský zákoník mi možnost uzavřít civilní sňatek s mužem, kterého miluji, nikdy nedá, pokud k tomu nebude dostatečná politická vůle.
Je opravdu legitimní přístup: „Jsi heterosexuál, tak uzavíráš manželství s opačným pohlavím. Jsi homosexuál, tak uzavíráš registrované partnerství se stejným pohlavím.“? Copak heterosexuální a homosexuální vztahy probíhají odlišně? Já tedy nemám pocit, že by naše domácnost vypadala výrazně jinak než třeba domácnost mých rodičů nebo prarodičů. Proč by tedy naše svazky měly být rozdělené?
A proto Vás, paní poslankyně, pány poslance, paní senátorky, pány senátory, pana premiéra a pana prezidenta, vyzývám podobně, jako americký prezident Ronald Reagan vyzýval sovětského vůdce Michaila Gorbačova, abyste svým hlasem strhli tuto neviditelnou zeď mezi homosexuály a heterosexuály.
Jak správně řekla poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková: přestaňme urážet občany a občanky této země tím, že je budeme neustále rozdělovat na homosexuály a heterosexuály.
Ona vidí řešení v zamítnutí, já naopak v neprodleném přijetí zákona o stejnopohlavním manželství. Ani tehdy v Berlíně by neobstálo, kdyby někdo prohlásil: „Přestaňme Berlíňany urážet tím, že je budeme neustále rozdělovat na západní a východní, a tímto dávám svůj návrh na posílení obrany berlínské zdi.“
Zachováním statutu quo zůstane neviditelná zeď stát, kdežto v opačném případě padne.
Mezititulky a drobné úpravy jsou redakční.
Foto: archiv autora
Po dlouhých letech debat vstoupil v účinnost zákon o partnerství pro stejnopohlavní páry a to 1. ledna 2025. Teto zákon LGBT lidem nedává rovnoprávné manželství. Nadále také omezuje některá jejich rodičovská práva. Zákonodárci a zákonodárkyně se rozhodli vydat složitější cestou zachování dvou institutů, což i nadále povede k právním komplikacím, opomíjení a zejména k nerovnoprávnosti a nedůstojnosti pro statisíce lidí. Česká společnost tak stále zůstane rozdělena na lidi různých kategorií jen podle toho, koho milují. V našem článku najdete odpovědi na nejčastější otázky týkající se této nové legislativy, které jsme připravili na základě aktuálních a dostupných informací. Pokud vám tento článek neodpoví na vaše otázky ohledně partnerství, neváhejte se na nás kdykoli obrátit zdarma v naší právní poradně Znejte svá práva.
Unikátní průzkum organizace IPSOS přináší závažná zjištění: 67 % adolescentů bylo oběťmi kyberšikany a 73 % mladých lidí z ohrožených skupin zase nenávistných projevů online. 94 % bylo vystaveno nějakému nenávistnému projevu.
1. ledna 2025 vstoupí v účinnost novela o partnerství pro stejnopohlavní páry. Přestože představuje krok vpřed, skutečnou rovnost tímto krokem Česká republika stále nezajišťuje. V souvislosti s platností této novely zveřejňujeme společné prohlášení na podporu rovného manželství: DOKUD NEBUDE ROVNÉ MANŽELSTVÍ, NEVZDÁME TO.
