Uruguayská východní republika platí za jednu z nejliberálnějších, ekonomicky nejstabilnějších, nejdemokratičtějších a nejotevřenějších zemí Jižní Ameriky. V roce 2013 tento status ještě posílila. Stala se v pořadí čtrnáctou světovou zemí, která institut manželství otevřela i gay a lesbickým párům.
Liberální Uruguay mimo jiné jako jedná z mála zemí v regionu dává ženám právo, aby svobodně rozhodovaly o svém těle – umožňuje jim potraty na vyžádání. Jako první v Jižní Americe také v roce 2008 uzákonila registrované partnerství, a to jak pro gay a lesbické páry, tak pro nesezdané heterosexuály.
Registrovaní partneři a partnerky získali téměř stejná práva a povinnosti, jako mají manželé, včetně sociálního zabezpečení, dědických práv a společného majetku. Rok na to byla dokonce gayům a lesbám umožněna společná adopce dětí.
Margarita Perkovich, která v Senátu zastupovala koalici Širší fronta, tehdy oznámila, že pokud její strana vyhraje následující parlamentní volby, předloží návrh zákona o manželství pro všechny. Širší volba skutečně v obou komorách uruguayského parlamentu získala většinu a její kandidát José Mujica vyhrál prezidentské volby. Rovnost manželství v Uruguayi začala takříkajíc klepat na dveře.
V červenci roku 2010 političtí představitelé a představitelky Širší fronty oznámili, že strana dostojí svému závazku a manželství pro všechny prosadí. V září 2011 byl návrh příslušného zákona předložen Sněmovně reprezentantů, která jej těsně před Vánocemi následujícího roku přijala.
Tou dobou uruguayský soud také poprvé uznal manželství dvou mužů, kteří sňatek uzavřeli ve Španělsku. Tam je manželství pro všechny legální už od roku 2005. Soud své rozhodnutí opřel o fakt, že žádný zákon dvěma mužům nebo dvěma ženám vstup do manželství oficiálně nezakazoval.
To ještě posílilo diskuze o manželské rovnosti, které v Uruguayi obecně probíhaly velmi klidně. V březnu roku 2013 návrh zákona přijal i Senát, připojil k němu však několik drobných úprav. 10. dubna 2013 pozměněný návrh přijala Sněmovnou reprezentantů. 3. května jej podepsal uruguayský prezident José Mujica. Účinným se stal 5. srpna 2013, a Uruguay se tak po Argentině a Brazílii stala třetí zemí Jižní Ameriky, která manželství otevřela také gay a lesbickým párům.
První svatba stejnopohlavního páru se uskutečnila v Montevideu o dva dny později. Měla hořkosladký nádech: kvůli špatnému zdravotnímu stavu jednoho z novomanželů se odehrála v nemocnici.
Ačkoliv se většina Uruguayců a Uruguayek hlásí k římskému katolictví, manželství pro všechny tam prošlo bez jakýchkoli problémů. V průzkumu z přelomu let 2013 a 2014 podporovalo manželství pro všechny 75 % tamní veřejnosti.
Jediné, s čím místní katolická církev vyjádřila nesouhlas, byly adopce dětí páry stejného pohlaví. „Církev nikdy neuzná rodinu tvořenou dvěma otci či dvěma matkami. Jedná o pouhé soužití, ale nikoliv o rodinu, protože dva muži nebo dvě ženy dítě nikdy nezplodí! Nechci se nikoho dotknout, ale dítě není domácí mazlíček,“ řekl k tomu montevidejský arcibiskup Nicolás Cotugno. Senátorka Margarita Perkovich mu oponovala s tím, že zákon pouze zefektivňuje adopční proces a že maximálně zohledňuje zájmy dětí, nikoliv dospělých.
Foto: Facebook Marcha por la Diversidad
1. ledna 2025 vstoupí v účinnost novela o partnerství pro stejnopohlavní páry. Přestože představuje krok vpřed, skutečnou rovnost tímto krokem Česká republika stále nezajišťuje. V souvislosti s platností této novely zveřejňujeme společné prohlášení na podporu rovného manželství: DOKUD NEBUDE ROVNÉ MANŽELSTVÍ, NEVZDÁME TO.
Letošek potvrdil, že České republika je připravená na manželství pro všechny páry. Tsunami veřejných výzev k přijetí rovného manželství, která se zvedla na podzim 2023, pokračovala. Zároveň jsme spolu se stovkami lidí, kteří osobně oslovovali poslance a poslankyně, odráželi vlnu dezinformací cílených na náš zákonodárný sbor. Tisíce lidí vyjadřovaly podporu na sociálních sítích, posílaly dopisy a emaily do poslaneckých kanceláří. I přes tak obrovskou a dlouhodobou podporu se však Sněmovna rozhodla dál si sedět na uších.
