Sedmiměsíční Alexandru vychovávají společně, ale zákon k ní váže jen biologickou mámu Petru. Jistotu obou rodičů by jí dalo manželství pro všechny. Osekaná varianta, kterou navrhuje poslanec Patrik Nacher, je ovšem neláká. „Nechceme být ve speciální škatulce,“ říkají Petra a Anna.
Seznámily se před čtyřmi lety, vlastně shodou náhod. V podniku, který Petra navštěvovala pravidelně, se Anna ocitla díky rozlučce kamarádky. „Potkaly jsme se tam s další kamarádkou, která v té době s Petrou bydlela, a slovo dalo slovo. Tedy Péti slovo…,“ směje se.
„Vykecala jsem jí díru do hlavy, ale ona poslouchala, což bylo dobrý,“ doplňuje s úsměvem Petra. „Měly jsme společné přátele a jelikož jsme vztah zpočátku tajily, schovávaly jsme se a scházely potají. Jednou nás prozradily boty, co měla Anna u mě v bytě – takže se hledala slečna podle bot.“ Kamarádi ji vypátrat nedokázali. „A po nějakých pár měsících už jsme s tím vyšly na veřejnost,“ vysvětlují partnerky.
Dcera Alexandra byla plánovaná. Petra je její biologickou matkou, ale trápí ji otázka, kterou si pokládá řada gay nebo lesbických rodičovských dvojic: „Kde jsou jistoty a možnosti toho druhého rodiče?“ Pevně prý věří, že uzákonění manželství pro všechny umožní, aby si její partnerka mohla dceru osvojit. „Měly bychom tak všechna práva a možnosti, co mají manželé.“
„Vdovský důchod, sirotčí důchod, kdyby se cokoli stalo,“ vypočítává Anna práva, která si podle ní pro svoje děti přeje každý. „Lidi v duhových rodinách – stejně jako v těch klasických – chtějí, aby děti byly zajištěné. Jsou vlastně budoucnost našeho státu, tak proč jim házet klacky pod nohy?“
Budou-li vyrůstat ve státě, který jim není schopen připravit zajištěnou budoucnost, je podle ní daleko pravděpodobnější, že v něm nebudou chtít zůstat. „Proč by nešly raději do zahraničí, kde se k nim – byť cizincům – budou chovat úplně jinak než ve vlastní zemi,“ zamýšlí se Anna.
V médiích obě sledují zprávy o tom, jak se česká cesta k manželství pro všechny vyvíjí. A tak jim neušel ani návrh Patrika Nachera z poslaneckého klubu ANO, který navrhuje vyrovnat práva v registrovaném partnerství a v manželství, ale samotný název „manželství“ ponechat jen heterosexuálním párům. Nedávno navíc ještě doplnil, že společných adopcí by se takové vyrovnání netýkalo.
„Nesouhlasíme s tím, aby byly svazky pojmenované jinak. Je to pro nás už automaticky jiná škatulka,“ vysvětluje Petra. Její partnerka souhlasí: „Proč bych měla být brána jako druhotný člověk? Žiju normální rodinný život, pracuju, odvádím daně. Nevím, proč by na mě někdo měl pohlížet jinak.“
„Poslanec Nacher o svém návrhu navíc mluví už od října, kdy šel zákon o manželství pro všechny do prvního čtení, a zatím ho nikdo neviděl,“ pokračuje Anna. „Jeho názor se navíc mění tak často, že ani nelze tušit, co bude za měsíc,“ přidává se Petra.
Věří prý, že v jednoduchosti je krása. I co se týče pravidel a zákonů. „Pokud bude manželství opravdu pro všechny, bude to pro všechny mnohem jednodušší. Nebudeme muset řešit a kouskovat, co by pro jednu stranu platilo a pro druhou ne.“ A snazší to samozřejmě bude mít také naše budoucnost – děti.
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
