Sedmiměsíční Alexandru vychovávají společně, ale zákon k ní váže jen biologickou mámu Petru. Jistotu obou rodičů by jí dalo manželství pro všechny. Osekaná varianta, kterou navrhuje poslanec Patrik Nacher, je ovšem neláká. „Nechceme být ve speciální škatulce,“ říkají Petra a Anna.
Seznámily se před čtyřmi lety, vlastně shodou náhod. V podniku, který Petra navštěvovala pravidelně, se Anna ocitla díky rozlučce kamarádky. „Potkaly jsme se tam s další kamarádkou, která v té době s Petrou bydlela, a slovo dalo slovo. Tedy Péti slovo…,“ směje se.
„Vykecala jsem jí díru do hlavy, ale ona poslouchala, což bylo dobrý,“ doplňuje s úsměvem Petra. „Měly jsme společné přátele a jelikož jsme vztah zpočátku tajily, schovávaly jsme se a scházely potají. Jednou nás prozradily boty, co měla Anna u mě v bytě – takže se hledala slečna podle bot.“ Kamarádi ji vypátrat nedokázali. „A po nějakých pár měsících už jsme s tím vyšly na veřejnost,“ vysvětlují partnerky.
Dcera Alexandra byla plánovaná. Petra je její biologickou matkou, ale trápí ji otázka, kterou si pokládá řada gay nebo lesbických rodičovských dvojic: „Kde jsou jistoty a možnosti toho druhého rodiče?“ Pevně prý věří, že uzákonění manželství pro všechny umožní, aby si její partnerka mohla dceru osvojit. „Měly bychom tak všechna práva a možnosti, co mají manželé.“
„Vdovský důchod, sirotčí důchod, kdyby se cokoli stalo,“ vypočítává Anna práva, která si podle ní pro svoje děti přeje každý. „Lidi v duhových rodinách – stejně jako v těch klasických – chtějí, aby děti byly zajištěné. Jsou vlastně budoucnost našeho státu, tak proč jim házet klacky pod nohy?“
Budou-li vyrůstat ve státě, který jim není schopen připravit zajištěnou budoucnost, je podle ní daleko pravděpodobnější, že v něm nebudou chtít zůstat. „Proč by nešly raději do zahraničí, kde se k nim – byť cizincům – budou chovat úplně jinak než ve vlastní zemi,“ zamýšlí se Anna.
V médiích obě sledují zprávy o tom, jak se česká cesta k manželství pro všechny vyvíjí. A tak jim neušel ani návrh Patrika Nachera z poslaneckého klubu ANO, který navrhuje vyrovnat práva v registrovaném partnerství a v manželství, ale samotný název „manželství“ ponechat jen heterosexuálním párům. Nedávno navíc ještě doplnil, že společných adopcí by se takové vyrovnání netýkalo.
„Nesouhlasíme s tím, aby byly svazky pojmenované jinak. Je to pro nás už automaticky jiná škatulka,“ vysvětluje Petra. Její partnerka souhlasí: „Proč bych měla být brána jako druhotný člověk? Žiju normální rodinný život, pracuju, odvádím daně. Nevím, proč by na mě někdo měl pohlížet jinak.“
„Poslanec Nacher o svém návrhu navíc mluví už od října, kdy šel zákon o manželství pro všechny do prvního čtení, a zatím ho nikdo neviděl,“ pokračuje Anna. „Jeho názor se navíc mění tak často, že ani nelze tušit, co bude za měsíc,“ přidává se Petra.
Věří prý, že v jednoduchosti je krása. I co se týče pravidel a zákonů. „Pokud bude manželství opravdu pro všechny, bude to pro všechny mnohem jednodušší. Nebudeme muset řešit a kouskovat, co by pro jednu stranu platilo a pro druhou ne.“ A snazší to samozřejmě bude mít také naše budoucnost – děti.
Taneční aktuality, o. p. s., uspořádaly v uplynulých týdnech otevřenou výzvu za manželství pro všechny. V té vyzývaly oborové profesionály k podpisu textu, který se zastává rozšíření práv a svobod LGBT lidí v České republice. Dopis, ve kterém šéfredaktor serveru www.tanecniaktuality.cz Josef Bartoš žádá premiéra České republiky o aktivní podporu manželství pro všechny, podepsalo celkem 83 zástupců české profesionální taneční a pohybové scény.
Studenti Katedry alternativního a loutkového divadla Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze Michal Sikora a Roman Poliak napsali po vzoru uměleckých šéfů a šéfek divadel otevřený dopis akademických senátů veřejných vysokých škol k přijetí zákona o manželství pro všechny páry, adresovaný čtyřem ústavním činitelům České republiky. Jedná se tak o několikátou společenskou výzvu k přijetí rovných sňatků.
