Ani jsme se nestihli ohřát na pomyslné portugalské pláži a už se zase vydáváme na sever. Tentokrát na Island, do země sopek, gejzírů a víl, ve které jsou lidská práva na prvním místě. Zákon o manželství pro všechny tam prošel obzvlášť hladce.
Ostrovní stát se může chlubit světovým prvenstvím: v roce 1980 se tam hlavou státu poprvé stala žena, dnes už bývalá prezidentka Vigdís Finnbogadóttir. Island se také těší pověsti země, kde je dodržování lidských práv na vysoké úrovni. Nelze se divit, že se stal v pořadí devátou zemí světa, která manželství zpřístupnila všem párům bez ohledu na pohlaví.
Jeho uzákonění předcházelo registrované partnerství, které islandský jednokomorový parlament Althing přijal v roce 1996. Vyslovily se pro něj tehdy všechny politické strany. Vstupovat do něj mohly pouze gay a lesbické páry, institut manželství byl naopak vyčleněný jen pro ty heterosexuální.
Islandský zákon o registrovaném partnerství tamní zákonodárci a zákonodárkyně postupem času novelizovali. Nakonec dosáhlo zrovnoprávnění s manželstvím včetně plných adopčních práv a možnosti vstoupit do svazku před Bohem. Partnerství se spisovatelkou a dramatičkou Jónínou Leósdóttir v roce 2002 uzavřela také pozdější islandská premiérka Jóhanna Sigurðardóttir, která patří mezi první otevřeně LGBT osobnosti ve vrcholné politice.
Johanna Sigurdardottir byla islandskou předsedkyní vlády v letech 2009 až 2013.
Po parlamentních volbách 2009 se právě nově vzniklá vláda Jóhanny Sigurðardóttir rozhodla zpracovat návrh novely zákona, který by manželství zpřístupnil i gay a lesbickým párům, nahradil by tedy dosavadní zákon o registrovaném partnerství. Podobně jako dříve ve Švédsku a v Norsku došli islandští politici a političky k závěru, že není nutné mít dva zákony, které se od sebe liší pouze v názvosloví.
Zákon o manželství pro všechny získal v Althingu podporu všech politických stran, koaličních i opozičních. 11. června 2019 pro něj hlasoval skoro celý parlament. Pro bylo 49 poslanců a poslankyň, proti nikdo. Čtrnáct zákonodárců a zákonodárkyň se hlasování zdrželo nebo se ho nezúčastnili. Účinným se zákon stal 27. června 2010.
Manželství pro všechny mělo na Islandu také dlouhodobou podporu veřejnosti. V průzkumu společnosti Gallup z roku 2004 s ním souhlasilo 87 % Islanďanů a Islanďanek. V květnu 2015 zveřejnila sociální síť PlanetRomeo vlastní „Gay Happiness Index“, v rámci kterého seřadila země světa podle toho, jak jsou tam LGBT lidé dlouhodobě spokojení. Island obsadil první místo žebříčku.
Foto: Reykjavik Pride, Johannes Jansson / norden.org / Creative Commons
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
