Přál uplynulý rok manželství pro všechny? Ano i ne. LGBT komunitě každopádně přinesl pár zásadních změn – jak u nás, tak ve světě. Manželství gay a lesbickým párům otevřelo nebo brzy otevře několik zemí nejen v Latinské Americe. A to není vše…
Hned v lednu rozhodl Meziamerický soud pro lidská práva, že znemožňovat gay a lesbickým párům vstup do manželství je v rozporu s Americkou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Týká se to všech práv a povinností, které z manželství vyplývají, včetně užívání tohoto názvu.
Šestnáct latinskoamerických zemí je proto nyní zavázáno k tomu, aby manželství otevřely i párům stejného pohlaví. Jedná se o Barbados, Bolívii, Chile, Dominikánskou republiku, Ekvádor, El Salvador, Guatemalu, Haiti, Honduras, Kostariku (viz bod 4), Mexiko, Nikaraguu, Panamu, Paraguay, Peru a Surinam.
Argentina, Brazílie, Uruguay a Kolumbie už manželství pro všechny mezi lety 2010 a 2016 legalizovaly. Sňatek mohou gay a lesbické páry uzavřít i v některých státech Mexika. Naopak Ekvádor, Bolívie a Paraguay mají zatím ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy.
Severní Irsko je poslední zemí Spojeného království, která gay a lesbickým párům zatím neumožňuje uzavřít manželství. Chtějí-li svůj svazek stvrdit, musí se spokojit pouze s registrovaným partnerstvím, které mohou ve Velké Británii uzavírat od roku 2005. Nic na tom nezměnil ani fakt, že v sousední Irské republice prošlo manželství pro všechny v referendu už v květnu 2015.
Teď mají naději i LGBT občané a občanky Severního Irska. Zákonem, který by v zemi manželství pro všechny legalizoval, se nyní zabývá Westminsterský palác. Ve Shromáždění Severního Irska se totiž několikrát setkal s neúspěchem; v Británii už je ve druhém čtení, tedy dál než jeho česká obdoba.
Uzákonění gay a lesbických sňatků v Severním Irsku, a tím pádem i v celém Spojeném království, by mohl pomoci i fakt, že předsedkyně Demokratické unionistické strany Arlene Foster prohlásila, že jej nadále nehodlá blokovat. Právě její partaj byla přitom donedávna hlasitým odpůrcem manželské rovnosti a ještě v listopadu 2015 přijetí zákona vetovala.
Iniciativa za manželskou rovnost na průvodu Belfast Pride
Právo volného pohybu garantoval v červnu Soudní dvůr EU všem občanům a občankám třetích zemí, kteří mají za partnera nebo partnerku člověka stejného pohlaví z členské země Evropské unie. V pozadí iniciativy stál rumunsko-americký gay pár, který uzavřel manželství v Belgii a chtěl přesídlit do Rumunska. Protože v Rumunsku není legální ani manželství, ani registrované partnerství gay a lesbických párů, měl americký manžel – jako občan třetí země – problém se získáním trvalého pobytu v zemi.
Nejedná se o plošnou legalizaci gay a lesbických sňatků v celé Unii; pouze o uznání zahraničních stejnopohlavních manželství pro rezidenční účely. Rozhodnutí Soudního dvora EU však v členských zemích, které nepřijaly žádný zákonný rámec pro stejnopohlavní svazky, vyvolaly (často bouřlivou) politickou diskuzi. Konkrétně se jednalo o Slovensko, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Litvu a Lotyšsko.
V srpnu rozhodl kostarický nejvyšší soud, že zakazovat gay a lesbickým párům vstup do manželství je v rozporu s lednovým rozhodnutím Meziamerického soudu pro lidská práva. S tím, o kterém byla řeč v prvním bodu. Novou právní úpravu podpořil i prezident Carlos Alvarado Quesada. Nepřijmou-li ji kostaričtí zákonodárci a zákonodárkyně dříve, mělo by se na Kostarice manželství otevřít všem nejpozději v květnu 2020.
Nedávno zvolený kostarický prezident Carlos Alvarado Quesada
Méně radostné zprávy přišly letos od sousedů. V září Národní rada SR poněkolikáté odmítla návrh zákona, který by nesezdaným heterosexuálním i homosexuálním párům umožnil uzavřít oficiální svazek. Pro hlasovalo pouze 31 ze 150 poslanců a poslankyň. Hlavním podporovatelem této změny je slovenská opoziční strana Sloboda a Solidarita.
K manželství pro všechny má Indie zatím daleko, ale v září potěšila zprávou o tom, že konečně odbourala zastaralý zákon, který byl paradoxně pozůstatkem po britském kolonialismu. Indický nejvyšší soud jednomyslně rozhodl, že Sekce 377, která kriminalizovala homosexuální pohlavní styk, je neústavní a porušuje základní lidská práva.
V říjnu 2018 tamní občané a občanky hlasovali v referendu o změně ústavy, která by nově definovala manželství jako svazek muže a ženy. To by zabránilo budoucím snahám o jeho zpřístupnění gay a lesbickým párům. Přestože 93,4 procent zúčastněných hlasovalo pro, nelze hlasování považovat za platné. Volební účast totiž dosáhla pouhých 21,1 procent, požadované minimum je třicet procent.
Poprvé v dějinách se u nás poslanci a poslankyně začali zabývat novelou občanského zákoníku, která by gay a lesbickým párům umožnila uzavřít občanský (nikoliv církevní) sňatek. Během veřejného slyšení k petici i během prvního čtení zákona v Poslanecké sněmovně, na které došlo 14. listopadu, zazněla jak pozitivní slova, tak drsné protiargumenty, nejčastěji z SPD Tomia Okamury.
Do rozpravy je přihlášeno přes dvacet poslanců a poslankyň, a proto se zákon nestihl do konce schůze projednat. K pokračování dojde nejdřív po Novém roce. Projde-li v roce 2019 celým legislativním procesem, získají české gay a lesbické páry právo uzavírat manželství přesně sto let po zavedení volebního práva žen v ČSR. Česko by se tak stalo první postkomunistickou zemí, která zákon o manželství pro všechny přijala.
Adéla Horáková a Czeslaw Walek na veřejném slyšení ve Sněmovně
Podle nálezu tchajwanského ústavního soudy by tamní gay a lesbické páry měly mít možnost uzavírat manželství. Získat by ji měly už v květnu 2019, pokud by zákonodárci a zákonodárkyně příslušnou právní úpravu dokonce nepřijali dříve.
S kartami ovšem zamíchalo referendum, které následovalo po agresivní, zejména ze zahraničních zdrojů financované kampani opozice. Proběhlo 25. listopadu a většina Tchajwanců a Tchajwanek v něm hlasovala proti tomu, aby se manželství otevřelo všem. Nyní je otázkou, jak se tvůrci a tvůrkyně legislativy k výsledku referenda postaví. Nelze vyloučit, že nález ústavního soudu „obejdou“ registrovaným partnerstvím, které by gayům a lesbám dalo stejná práva a povinnosti, jako mají manželé.
Gay a lesbické páry ho tam mohou uzavírat od 5. prosince. Přiznává jim některá práva a povinnosti, které mají i manželé, včetně možnosti přiosvojení dítěte partnera či partnerky. Příslušný zákon přijala Velká generální rada už v listopadu, a to naprostou většinou hlasů. Čtyřicet zákonodárců a zákonodárkyň ho podpořilo, čtyři byli proti a čtyři se zdrželi.
Foto: Johana Němečková, Nataliya Yashchuk, Wikimedia Commons
1. ledna 2025 vstoupí v účinnost novela o partnerství pro stejnopohlavní páry. Přestože představuje krok vpřed, skutečnou rovnost tímto krokem Česká republika stále nezajišťuje. V souvislosti s platností této novely zveřejňujeme společné prohlášení na podporu rovného manželství: DOKUD NEBUDE ROVNÉ MANŽELSTVÍ, NEVZDÁME TO.
Letošek potvrdil, že České republika je připravená na manželství pro všechny páry. Tsunami veřejných výzev k přijetí rovného manželství, která se zvedla na podzim 2023, pokračovala. Zároveň jsme spolu se stovkami lidí, kteří osobně oslovovali poslance a poslankyně, odráželi vlnu dezinformací cílených na náš zákonodárný sbor. Tisíce lidí vyjadřovaly podporu na sociálních sítích, posílaly dopisy a emaily do poslaneckých kanceláří. I přes tak obrovskou a dlouhodobou podporu se však Sněmovna rozhodla dál si sedět na uších.
