Přál uplynulý rok manželství pro všechny? Ano i ne. LGBT komunitě každopádně přinesl pár zásadních změn – jak u nás, tak ve světě. Manželství gay a lesbickým párům otevřelo nebo brzy otevře několik zemí nejen v Latinské Americe. A to není vše…
Hned v lednu rozhodl Meziamerický soud pro lidská práva, že znemožňovat gay a lesbickým párům vstup do manželství je v rozporu s Americkou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Týká se to všech práv a povinností, které z manželství vyplývají, včetně užívání tohoto názvu.
Šestnáct latinskoamerických zemí je proto nyní zavázáno k tomu, aby manželství otevřely i párům stejného pohlaví. Jedná se o Barbados, Bolívii, Chile, Dominikánskou republiku, Ekvádor, El Salvador, Guatemalu, Haiti, Honduras, Kostariku (viz bod 4), Mexiko, Nikaraguu, Panamu, Paraguay, Peru a Surinam.
Argentina, Brazílie, Uruguay a Kolumbie už manželství pro všechny mezi lety 2010 a 2016 legalizovaly. Sňatek mohou gay a lesbické páry uzavřít i v některých státech Mexika. Naopak Ekvádor, Bolívie a Paraguay mají zatím ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy.
Severní Irsko je poslední zemí Spojeného království, která gay a lesbickým párům zatím neumožňuje uzavřít manželství. Chtějí-li svůj svazek stvrdit, musí se spokojit pouze s registrovaným partnerstvím, které mohou ve Velké Británii uzavírat od roku 2005. Nic na tom nezměnil ani fakt, že v sousední Irské republice prošlo manželství pro všechny v referendu už v květnu 2015.
Teď mají naději i LGBT občané a občanky Severního Irska. Zákonem, který by v zemi manželství pro všechny legalizoval, se nyní zabývá Westminsterský palác. Ve Shromáždění Severního Irska se totiž několikrát setkal s neúspěchem; v Británii už je ve druhém čtení, tedy dál než jeho česká obdoba.
Uzákonění gay a lesbických sňatků v Severním Irsku, a tím pádem i v celém Spojeném království, by mohl pomoci i fakt, že předsedkyně Demokratické unionistické strany Arlene Foster prohlásila, že jej nadále nehodlá blokovat. Právě její partaj byla přitom donedávna hlasitým odpůrcem manželské rovnosti a ještě v listopadu 2015 přijetí zákona vetovala.
Iniciativa za manželskou rovnost na průvodu Belfast Pride
Právo volného pohybu garantoval v červnu Soudní dvůr EU všem občanům a občankám třetích zemí, kteří mají za partnera nebo partnerku člověka stejného pohlaví z členské země Evropské unie. V pozadí iniciativy stál rumunsko-americký gay pár, který uzavřel manželství v Belgii a chtěl přesídlit do Rumunska. Protože v Rumunsku není legální ani manželství, ani registrované partnerství gay a lesbických párů, měl americký manžel – jako občan třetí země – problém se získáním trvalého pobytu v zemi.
Nejedná se o plošnou legalizaci gay a lesbických sňatků v celé Unii; pouze o uznání zahraničních stejnopohlavních manželství pro rezidenční účely. Rozhodnutí Soudního dvora EU však v členských zemích, které nepřijaly žádný zákonný rámec pro stejnopohlavní svazky, vyvolaly (často bouřlivou) politickou diskuzi. Konkrétně se jednalo o Slovensko, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Litvu a Lotyšsko.
V srpnu rozhodl kostarický nejvyšší soud, že zakazovat gay a lesbickým párům vstup do manželství je v rozporu s lednovým rozhodnutím Meziamerického soudu pro lidská práva. S tím, o kterém byla řeč v prvním bodu. Novou právní úpravu podpořil i prezident Carlos Alvarado Quesada. Nepřijmou-li ji kostaričtí zákonodárci a zákonodárkyně dříve, mělo by se na Kostarice manželství otevřít všem nejpozději v květnu 2020.
Nedávno zvolený kostarický prezident Carlos Alvarado Quesada
Méně radostné zprávy přišly letos od sousedů. V září Národní rada SR poněkolikáté odmítla návrh zákona, který by nesezdaným heterosexuálním i homosexuálním párům umožnil uzavřít oficiální svazek. Pro hlasovalo pouze 31 ze 150 poslanců a poslankyň. Hlavním podporovatelem této změny je slovenská opoziční strana Sloboda a Solidarita.
K manželství pro všechny má Indie zatím daleko, ale v září potěšila zprávou o tom, že konečně odbourala zastaralý zákon, který byl paradoxně pozůstatkem po britském kolonialismu. Indický nejvyšší soud jednomyslně rozhodl, že Sekce 377, která kriminalizovala homosexuální pohlavní styk, je neústavní a porušuje základní lidská práva.
V říjnu 2018 tamní občané a občanky hlasovali v referendu o změně ústavy, která by nově definovala manželství jako svazek muže a ženy. To by zabránilo budoucím snahám o jeho zpřístupnění gay a lesbickým párům. Přestože 93,4 procent zúčastněných hlasovalo pro, nelze hlasování považovat za platné. Volební účast totiž dosáhla pouhých 21,1 procent, požadované minimum je třicet procent.
Poprvé v dějinách se u nás poslanci a poslankyně začali zabývat novelou občanského zákoníku, která by gay a lesbickým párům umožnila uzavřít občanský (nikoliv církevní) sňatek. Během veřejného slyšení k petici i během prvního čtení zákona v Poslanecké sněmovně, na které došlo 14. listopadu, zazněla jak pozitivní slova, tak drsné protiargumenty, nejčastěji z SPD Tomia Okamury.
Do rozpravy je přihlášeno přes dvacet poslanců a poslankyň, a proto se zákon nestihl do konce schůze projednat. K pokračování dojde nejdřív po Novém roce. Projde-li v roce 2019 celým legislativním procesem, získají české gay a lesbické páry právo uzavírat manželství přesně sto let po zavedení volebního práva žen v ČSR. Česko by se tak stalo první postkomunistickou zemí, která zákon o manželství pro všechny přijala.
Adéla Horáková a Czeslaw Walek na veřejném slyšení ve Sněmovně
Podle nálezu tchajwanského ústavního soudy by tamní gay a lesbické páry měly mít možnost uzavírat manželství. Získat by ji měly už v květnu 2019, pokud by zákonodárci a zákonodárkyně příslušnou právní úpravu dokonce nepřijali dříve.
S kartami ovšem zamíchalo referendum, které následovalo po agresivní, zejména ze zahraničních zdrojů financované kampani opozice. Proběhlo 25. listopadu a většina Tchajwanců a Tchajwanek v něm hlasovala proti tomu, aby se manželství otevřelo všem. Nyní je otázkou, jak se tvůrci a tvůrkyně legislativy k výsledku referenda postaví. Nelze vyloučit, že nález ústavního soudu „obejdou“ registrovaným partnerstvím, které by gayům a lesbám dalo stejná práva a povinnosti, jako mají manželé.
Gay a lesbické páry ho tam mohou uzavírat od 5. prosince. Přiznává jim některá práva a povinnosti, které mají i manželé, včetně možnosti přiosvojení dítěte partnera či partnerky. Příslušný zákon přijala Velká generální rada už v listopadu, a to naprostou většinou hlasů. Čtyřicet zákonodárců a zákonodárkyň ho podpořilo, čtyři byli proti a čtyři se zdrželi.
Foto: Johana Němečková, Nataliya Yashchuk, Wikimedia Commons
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Je rozdělování lidí do dvou kategorií jen podle toho, koho milují, protiústavní? Ústavní soud Rakouska, Ústavní soud Slovinska a Nejvyšší soud USA na tuto otázku odpověděly, že ano. Můžeme se jejich úvahami inspirovat i my? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (číslo 9/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková druhou část své právní analýzy. První část analýzy se ohlédla za legislativními pokusy od roku 1989. Druhá část analýzy se dívá do budoucna a na možnost ochrany našich ústavně zaručených práv a svobod.
V průzkumu iniciativy Jsme fér mezi kandidáty a kandidátkami ve volbách do třetiny Senátu Parlamentu ČR odpovědělo zatím celkem 73 z téměř 150 oslovených. U dalších 40 kandidujících byly postoje zjištěny z veřejných zdrojů nebo z předchozí komunikace. Z celkového počtu 103 známých postojů by 43 kandidujících podpořilo rovnoprávné manželství pro stejnopohlavní páry, včetně práva společně osvojit děti. Naopak 45 kandidátů odpovědělo negativně a 16 nemá jednoznačný názor.
Český Parlament letos schválil "partnerství" pro stejnopohlavní páry, namísto rovnoprávného manželství. Jak se to stalo a proč se Česká republika stále vyhýbá plné rovnoprávnosti pro všechny páry? Pro časopis Soukromé právo vydavatelství Wolters Kluwer (letní dvojčíslo 7-8/2024) připravila naše právnička Adéla Horáková právní analýzu. První část je ohlédnutí za celou cestou od roku 1989 do současnosti.
